1 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 436 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 185 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 185 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 251 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8 434,01 Kč, s úrokem ve výši 21 847,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 9 527,56 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024 a z částky 342,56 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 9 527,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 16 436 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o půjčce č. hodnota dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úhradu za služby ve výši 7 251 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 45týdenních splátkách po 384 Kč. Poslední splátka ze strany žalovaného měla být zaplacena do 9. 3. 2012. Žalovaný poskytl poslední splátku dne 17. 6. 2012 a celkem uhradil částku 815 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 9 527,56 Kč, dlužnou část poplatku 6 908,44 Kč, kapitalizované úroky ve výši 21 847,49 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 8 434,01 Kč. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného z informací poskytnutých žalovaným, které následně vyhodnotil. Doklady o ověření údajů žalovaného nemá žalobkyně k dispozici, neboť se předkládají při sjednání smlouvy.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. K tomuto jednání se nedostavil žádný z účastníků, když zástupce žalobkyně svoji neúčast řádně omluvil a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil a svoji neúčast nijak neomluvil, ač mu bylo předvolání k jednání doručeno na adresu jeho bydliště uložením dne 20. 3. 2025. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně částky ve výši 7 251 Kč, která zahrnuje úrok ve výši 954 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 17 251 Kč ve 45týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí finanční částky ve výši 10 000 Kč v hotovosti.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3. 6. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a byla mu stanovena lhůta k zaplacení do 18. 6. 2024. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě.

5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouva o půjčce, jejíž náležitosti byly upraveny též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného též předložením dokladů ze strany žalovaného. Žalobkyně tyto doklady nepředložila, správnost tak nebylo možné ověřit. Původní věřitel neprověřoval žalovaného nahlédnutím do jiných veřejných registrů (např. centrální evidence exekucí, dlužnické registry), zjišťoval pouze vedení insolvenčního řízení. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje zákonu neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku.). Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Dle ustanovení § 457 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkem čerpal částku 10 000 Kč a uhradil částku 815 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 9 185 Kč. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace žalovaného nároku soudem. Úroky z prodlení soud přiznal od 19. 6. 2024 po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k plnění zástupce žalobkyně ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

6. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. Ve věci tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.