1 C 173/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemovitých věcí

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně Jméno žalobkyně a žalovaného jméno FO k pozemku parcela st. hodnota zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, pozemku parc. č. hodnota - ostatní plocha, manipulační plocha, vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území adresa, obec adresa, se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej této nemovitosti ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky v poměru dle velikosti jejich spoluvlastnických podílů k nemovitosti.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne datum podala žalobkyně u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem uvedeným v žalobě, jež náležejí do vlastnictví účastníků každému jednou polovinou. Jedná se o pozemek parcela st. hodnota zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, pozemek parc. č. hodnota - ostatní plocha, manipulační plocha, vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území adresa, obec adresa. Žalobkyně nemovitost neužívá a nemá zájem o setrvání ve spoluvlastnickém vztahu. Zprvu projevovala zájem o přikázání nemovitosti do jejího vlastnictví, ale mezi účastníky nedošlo k dohodě o výši vypořádacího podílu, proto žalobkyně následně změnila své procesní stanovisko tak, že navrhla, aby nemovitosti byly prodány v soudní dražbě, když má za to, že žalovaný nedisponuje finančními prostředky potřebnými pro účely poskytnutí náhrady žalobkyni v případě, že by byla nemovitost přikázána do jeho vlastnictví. Žalobkyně tvrdila, že nepřichází v úvahu faktické rozdělení nemovité věci ve smyslu ust. § 1144 o.z., neboť to pro zachování funkčnosti nemovitosti není dobře možné. Není též ochotna nést náklady spojené s eventuálním reálným rozdělením nemovitosti. Navrhla proto, aby soud spoluvlastnický vztah účastníků zrušil a nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě. Před zahájením řízení zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 1. 4. 2025, kterou upozornil na to, že žalobkyně nemá nadále zájem setrvat ve spoluvlastnictví.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a poukazoval na to, že pokud není známa hodnota nemovitosti nelze dospět k dohodě o vypořádání. Současně argumentoval újmou, která mu hrozí v případě zrušení podílového spoluvlastnictví, kdy tuto újmu dovozoval ze svých zdravotních obtíží. Učinil v průběhu řízení nesporným, že nedisponuje finančními prostředky k vyplacení podílu žalobkyně a současně uvedl, že není ochoten nést náklady spojené s případným rozdělením nemovitosti.

3. Soud ve věci provedl důkaz výpis z katastru LV hodnota pro obec a k.ú. adresa, předžalobní výzvou vč. dokladu o odeslání, posouzením obvyklé ceny, lékařskými zprávami, průkazem diabetika, fotodokumentací, místním šetřením.

4. Z výpisu z katastru LV č. hodnota vedeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území adresa, obec adresa bylo zjištěno, že účastníci mají v podílovém spoluvlastnictvím pozemek parcela st. hodnota zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, pozemku parc. č. hodnota - ostatní plocha, manipulační plocha, a to každý ½ ve vztahu k celku nemovitých věcí. V oddíle C LV č. hodnota je zapsáno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 501 000 Kč s přísl. a pro budoucí pohledávku úvěr do výše 300 600 Kč ve prospěch právnická osoba. dle smlouvy z datum. Dále v oddíle Anonymizováno je zapsáno zástavní právo exekutorské podle § 69a exekučního řádu ve výši 31 406 Kč s přísl.pro právnická osoba. k spoluvlastnickému podílu žalovaného na základě exekučního příkazu úřadu adresa, sp.zn.

5. Z lékařských zpráv a průkazky diabetika, které žalovaný přeložil, bylo zjištěno, že žalovaný trpí diabetem, problémy s dysfonií, absolvoval operaci katarakty a hemeroidů, a trpí parkinsonským syndromem.

6. Z půdorysů stavby bylo zjištěno, že se jedná o rodinný dům o výměře cca 39 m2 a 16 m2 dále tvoří přístavba. Jde o stavbu se základním zázemím pro jednu domácnost (jedna kuchyně, jedna koupelna, jedno WC. Tento stav soud zjistil i při místním šetření dne datum, kdy je patrno, že se jedná o jednopodlažní nemovitost s jedním bytem sestávajícím z přistavěné verandy, průchozí kuchyně, koupelny a dvou pokojů, z nichž první je rovněž průchozí. Z cenového posouzení obvyklé ceny nemovité věci zpracovaného na základě nabídkových cen obdobných nemovitosti vyplývá obvyklá cena předmětné nemovitosti ve výši 1 997 745 Kč a při jednání dne datum učinili účastníci tuto cenu předmětných nemovitých věcí nespornou.

7. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Výzva byla odeslána dne 3. 4. 2025.

8. Shora popsaný skutkový stav posoudil soud po stránce právní. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

9. Podle § 1141 odst. 1 občanského zákoníku se spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se spoluvlastníci vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

10. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

11. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle shora citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve, pokud jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, z ustanovení § 1140 odst. 1 občanského zákoníku jasně plyne, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, pakliže o to sám nestojí. Pokud již není na straně spoluvlastníka vůle k dalšímu trvání spoluvlastnictví, může tento spoluvlastník kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví reálně rozdělit, případně o úplné zrušení spoluvlastnictví. Toto oddělení ze spoluvlastnictví, případně zrušení podílového spoluvlastnictví je samozřejmě možné učinit v souladu s § 1141 odst. 1 občanského zákoníku prostřednictvím dohody všech spoluvlastníků (kdy tento způsob by měl být preferován), avšak v případě, kdy dohoda stávajících spoluvlastníků není z jakéhokoliv důvodu možná, může o rozdělení podílového spoluvlastnictví rozhodnout dle § 1143 občanského zákoníku soud. V tomto světle proto soud shledal požadavek žalobkyně na zrušení podílového spoluvlastnictví za zcela legitimní, neboť má oporu ve shora citovaných ustanoveních.

13. Soud se však nejprve zabýval tím, zda je reálně možné oddělit žalobkyni ze spoluvlastnictví (neboť tuto variantu při řešení poměrů plynoucích z ukončení spoluvlastnictví zákon předjímá jako první), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Při oddělení ze spoluvlastnictví musí být dle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku dána možnost reálného rozdělení věci patřící do spoluvlastnictví, přičemž ze shromážděných důkazů a nesporných tvrzení obou stran, jakož i ze zjištění, která soud učinil při místním šetření, bylo prokázáno, že jde o nemovitost s jedním bytem v přízemí jednopodlažního domu. Předmětnou nemovitost zjevně nelze pro její specifický charakter reálně rozdělit tak, aby každý mohl užívat výlučně ten spoluvlastnický podíl, který mu náleží a aby každý z případných nových vlastníků mohl využívat svou část nemovité věci způsobem odpovídajícím její povaze, resp. takový postup není dost dobře možný za situace, kdy by si takový postup vyžádal vysoké náklady, které není žádný z účastníků ochoten nést ze svého. Pakliže tedy není možné oddělit žalobkyni ze spoluvlastnictví, je možné uvažovat toliko o jeho zrušení. Občanský zákoník přitom v ustanovení § 1140 odst. 2 stanovuje určitá omezení, která brání spoluvlastníkům žádat o zrušení spoluvlastnictví, konkrétně se jedná o nemožnost žádat o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu, případně tehdy, pokud by mělo dojít k újmě některého ze spoluvlastníků. Co se týče otázky, zda pro zrušení podílového spoluvlastnictví je či není vhodná doba s ohledem na jeho zdravotní obtíže, lze uvést, že i pokud s takovým tvrzením vystoupil žalovaný, není možno z předložených důkazů takový závěr učinit. Soud má za to, že zdravotní stav žalovaného, kterým argumentoval, není okolností, která by v současné době bránila zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť je patrno, že se u něho jedná o chronická onemocnění, tj. setrvalý stav, kdy nelze vyčkávat jeho změny. Soud proto dospěl k závěru, že zdravotní obtíže žalovaného nejsou okolností, která by bránila ve zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, popř. mohla vést k odkladu zrušení spoluvlastnictví ve smyslu ust. § 1155 o.z. Odklad zrušení spoluvlastnictví podle § 1155 občanského zákoníku je přísná výjimka z práva žádat vypořádání kdykoliv a z judikatury Nejvyššího soudu ČR k tomuto ustanovení (srov. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4755/2015) vyplývá, že odklad zrušení spoluvlastnictví je výjimkou a musí být posuzován restriktivně. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl k návrhu žalobkyně o zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovité věci, když žalobkyně nesporně nechce ve spoluvlastnickém vztahu k věcem, které dlouhodobě neužívá a nemá z nich ani jiný užitek, setrvat.

14. V souladu s ustanovením § 1143 občanského zákoníku pak musí soud při rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví vždy rozhodnout i o způsobu jeho vypořádání. Vzhledem k tomu, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízením ve smyslu § 153 odst. 2 občanského soudního řádu, není soud vázán žalobním návrhem a pro konkrétní způsob vypořádání proto není třeba souhlasu všech jednotlivých účastníků řízení. Soud však musí při úvaze o způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví respektovat závazné pořadí dané ustanovením § 1144 a násl. občanského zákoníku, přičemž primárním způsobem vypořádání je rozdělení společné věci. Jak již bylo uvedeno výše, reálné (stavební) rozdělení společné věci, a to ani na dvě menší bytové jednotky není možné, je tak třeba zvolit jiný způsob vypořádání.

15. Soud postupuje při vypořádání zrušeného spoluvlastnictví tak, že respektuje pořadí způsobů vypořádání dané zákonem, když v tomto směru není vázán návrhy účastníků, popř. omezen jejich nesouhlasem s některým ze zákonných způsobů vypořádání. Soud se proto tedy nejprve zabýval otázkou, zda lze vypořádávané nemovitosti reálně rozdělit, aniž by si takové rozdělení vyžádalo neúměrné finanční náklady nebo aniž by vedlo ke snížení jejich hodnoty a využitelnosti. Z provedeného dokazování vzal za zjištěné, že jde o jednopodlažní domek o dvou pokojích a průchozí kuchyni s příslušenstvím tvořící samostatný celek, který nelze reálně rozdělit tak, aby každý z účastníků mohl užívat nemovitost v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickým podílům a její rozdělení na dvě menší bytové jednotky by si vyžádalo značné finanční náklady, neboť by se fakticky muselo jednat o přístavbu. Tyto závěry mají oporu v shodných nesporných tvrzeních stran i zjištění soudu z místního šetření. Soud má z těchto důvodů za to, že pro tento způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků nejsou v daném případě podmínky, zvláště když žádný z nich neprojevil o tento způsob vypořádání zájem a zejména nikdo z účastníků neprojevil vůli k zajištění financování nezbytných úprav, bez kterých nemůže k rozdělení věci dojít. Soud proto zvažoval, zda jsou splněny zákonná kritéria pro přikázání vypořádávaných nemovitostí do vlastnictví některého z účastníků a v této souvislosti se zabýval, souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1942/2016 ze dne 15. června 2016, zabývat i jejich solventností, tedy tím, zda se, v případě přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví některého z nich, se druhému dostane majetkové hodnoty odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Žalovaný byl tím ze spoluvlastníků, který nemovité věci před zahájením tohoto řízení užíval a soud se proto zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaný učinil při jednání dne datum nesporným, že nemá finanční prostředky k vyplacení žalobkyně, a vzhledem k jeho nesolventnosti, je tento způsob vypořádání vyloučen. Pokud jde o žalovaného, soud v této otázce vycházel z jeho vlastního vyjádření, a to koresponduje i se závadami, které vyplývají z oddílu C LV Anonymizováno ve vztahu k jeho spoluvlastnickému podílu. Soud má proto za to, že u žalovaného není prokázána podmínka kredibility a nelze tak předmětné nemovitosti přikázat ani do jeho výlučného vlastnictví. Žalobkyně o nemovitosti zájem nemá a uvedla, že není ochotna žalovanému vyplatit náhradu za jeho spoluvlastnický podíl a nevyvstaly žádné pochybnosti o tom, že nemá zájem nabýt nemovitost do svého výlučného vlastnictví a vynaložit finanční prostředky na vyrovnání podílu žalovaného. Za této situace soudu nezbylo, než nařídit prodej nemovitých věcí a rozdělení výtěžku mezi účastníky v poměru jejich spoluvlastnických podílů. Nařízení prodeje nemovitých věcí je posledním zákonem předvídaným způsobem vypořádání spoluvlastnictví věci. Soud má za to, že toto rozhodnutí ponechává účastníkům prostor pro další možné pokusy o prodej nemovitostí mimo dražbu, když konání dražby je vázáno až na zvláštní další návrh kteréhokoli z účastníků tohoto řízení.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou (např. IV. ÚS 404/22) týkající se náhrady nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tak, že se žádnému z účastníků řízení náhrada nákladů nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).