1 C 185/2021

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Vyskočilové a soudců Bc. Martiny Turnerové Dis. a Jaroslavy Sudíkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 56 176,60 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci -) náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti ve výši 32 393 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 865 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení a z částky 7 528 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, -) náhradu bolestného ve výši 19 131 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 131 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, -) částku 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení bolestného ve výši 4 452,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 4 452,60 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 93 374,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu - České republice náhradu nákladů řízení ve výši 117 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech soudní poplatek v částce 2 587 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se po žalované domáhal zaplacení částky 40 063 Kč. U žalované byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako operátor výroby. Dne 17. 8. 2020 si, v rámci pracovní činnosti pro žalovanou, způsobil pracovní úraz když při běžné chůzi zakopl o kovovou zarážku, spadl na pravou stranu těla, kdy spodní částí těla dopadl na zem a horní částí těla dopadl na kovovou zábranu chránící stojící stroj. Pro tento pracovní úraz byl v pracovní neschopnosti od 17. 8. 2020 do 1. 11. 2020, když dle ošetřujícího lékaře utrpěl podvrtnutí krční páteře, pohmoždění hrudní páteře a pohmoždění bederní, křížové krajiny a kostrče. Úraz dne 17. 8. 2020 bez prodlení oznámil svému nadřízenému [jméno] [příjmení] a žádal, aby o něm byl sepsán záznam, ten však přesto záznam nesepsal. Téhož dne byl žalobce pro přetrvávající bolesti ošetřen v chirurgické ambulanci [titul] [příjmení] v [obec], který mu vystavil neschopenku. Doklad o pracovní neschopnosti dne [datum] žalobce i ošetřující lékař zaslali žalované. Dne 31. 8. 2020 oznámila žalovaná žalobci, že z jeho strany nedošlo k bezodkladnému oznámení pracovního úrazu. Na základě jeho aktivity dne 22. 9. 2020 žalovaná záznam o úrazu sepsala. Žalovaná na výzvu žalobce k odškodnění pracovního úrazu ze dne 8. 9. 2020 reagovala dne 8. 10. 2020 tak, že úraz nevznikl v příčinné souvislosti s pracovní činností a žalobce měl vytvořeny bezpečné pracovní podmínky. Dne 27. 11. 2020 byla žalovaná bezvýsledně vyzvána předžalobní výzvou zástupce žalobce k úhradě předmětných nároků a žalobce se proto se svými nároky obrátil na soud.

2. U soudu žalobce uplatnil nárok na náhradu bolestného oceněného 60 body v částce 15 000 Kč, nákladů za zpracování bodového ocenění bolestného ve výši 200 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti, tj. za dobu od 17. 8. 2020 do 1. 11. 2020 ve výši 24 865 Kč. Při stanovení nároku žalobce vycházel z průměrného hodinového výdělku ve výši 136,36 Kč, s tím, že celkem by za dobu pracovní neschopnosti dosáhl výdělku ve výši 56 726 Kč ale na dávkách nemocenského pojištění mu bylo vyplaceno jen 31 861 Kč. Dne 3. 5. 2022 došlo soudu podání žalobce, kterým uplatnil proti žalované nárok na úrok z prodlení z vymáhané částky počínaje dnem 11. 12. 2020 do zaplacení, když od tohoto dne je žalovaná s plněním v prodlení. Soud rozšíření žaloby usnesením č.j. 1 C 185/2021-179 ze dne 5. 5. 2022 připustil. Následně žalobce navrhl dne 19. srpna 2022, aby soud připustil rozšíření žaloby o částku 7 528 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku, když teprve z informací poskytnutých v průběhu řízení žalovanou stranou bylo možno výši náhrady příslušející žalobci správně stanovit. Soud návrhu vyhověl a připustil rozšíření žaloby o tuto částku včetně úroku z prodlení ročně v zákonné výši z částky 7 528 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení při jednání dne [datum], u něhož byly přítomny jak strana žalující tak i strana žalovaná. Předmětem řízení tak žalobce učinil nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti ve výši 32 393 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od částky 47 593 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 40 065 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení a z částky 7 528 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení. Podáním ze dne 27. března 2023 označeným jako vyjádření ke znaleckému posudku a rozšíření žaloby o částku 8 583,60 Kč a podáním ze dne 14. dubna 2023 žalobce uplatnil proti žalované nárok na náhradu bolestného zvýšeného z částky 15 000 Kč na částku 23 583,60 Kč, tj. rozšiřuje žalobu o bolestné v částce 8 583,60 Kč, s tím, že žádá úrok z prodlení z této částky ročně od 11. 12. 2020 do zaplacení. Soud rozšíření žaloby o částku 8 583,60 Kč s přísl. připustil usnesením č.j. 1 C 185/2021-280 ze dne 18. dubna 2023. Předmětem řízení tak je nárok žalobce na zaplacení částky 56 176,60 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 48 648,60 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení a z částky 7 528 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení.

3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala odpor a namítla, že považuje za sporné, zda žalobce vůbec úraz při výkonu práce pro žalovanou utrpěl a s jakými následky, s tím, že má za to, že jde o hraniční případ na pomezí mezi neúrazovou příčinou zdravotních potíží žalobce a situací, kdy by bylo možno potíže žalobce přičíst žalobcem popsanému úrazovému ději, nadto vyjádřila obavy, že by žalobce mohl v budoucnu uplatnit další vyšší nároky jako nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, popř. náhradu za ztížení společenského uplatnění. Poukázala též na to, že žalobce si již před úrazem stěžoval na svůj nepříznivý zdravotní stav, s tím, že jej limituje v pracovní výkonnosti.

4. Soud ve věci provedl důkaz účastnickou výpovědí žalobce, sv. [jméno] [příjmení], sv. [jméno] [příjmení], [titul] [příjmení] a listinné důkazy a to úplný výpis z obchodního rejstříku žalované, pracovní smlouvu, oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době, záznam o úrazu, lékařské zprávy, ambulantní nález ze dne [datum], čestné prohlášení [jméno] [příjmení], fotodokumentaci, výzvu žalobce ze dne 29. 8. 2020, potvrzení o pracovní neschopnosti, elektronickou komunikací stran, posudek o bolestném, potvrzení o dávkách nemocenského pojištění, mzdový výměr, korespondence stran, předžalobní výzvu zástupce žalobce, dopisem žalované ze dne 11. 12. 2020, informací SÚ Inspekce práce, zápis z [datum], lékařský posudek, výpis ze zdravotní dokumentace žalobce, mzdový list žalobce za r. 2020, zpráva [titul] [příjmení], lékařská zpráva – radiodiagnostika [datum], zdravotní záznam [titul] [příjmení], lék. zpráva [titul] [příjmení], rozhodnutí o ukončení prac. neschopnosti [datum], mzdové listy, instrukce žalované k hodnocení zaměstnanců, vnitřní mzdový předpis žalované, formulář pro výpočet náhrady ztráty na výdělku, kalendář směn 2020.

5. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako operátor ve výrobě od 10. 8. 2020 do 28. 2. 2021 s místem výkonu práce průmyslová zóna [anonymizováno] a [obec]. Pravidelným pracovištěm je dle čl. 3 smlouvy [ulice] [anonymizována dvě slova]. Dle čl. 4 byla sjednána zkušební doba v trvání 3 měsíců. Mzdovým výměrem ze dne [datum] byla žalobci stanovena základní měsíční mzda 22 000 Kč. Pracovní poměr žalobce byl zrušen žalovanou oznámením o zrušení pracovního poměru ve zkušební domě ze strany zaměstnavatele ze dne [datum]. Dne [datum] absolvoval žalobce dle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci operátora ve výrobě v nepřetržitém provozu prohlídku u poskytovatele pracovně lékařských služeb žalované s výsledkem„ zdravotně způsobilý“.

6. Z výzev žalobce soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovanou písemně k sepsání záznamu o pracovnímu úrazu dne [datum], [datum] a [datum].

7. Z výzvy ze dne 8. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobce žádal žalovanou o odškodnění pracovního úrazu ze dne 17. 8. 2020 a předání podkladů pojišťovně žalované s tím, že dne 17. 8. 2020 v 5.00 hod. žalobce utrpěl pracovní úraz kdy na oddělení [anonymizováno] zakopl o nedostatečně označenou a zajištěnou železnou zarážku pro automatické vozíky, která je napevno přimontována k podlaze a při následném pádu si poranil páteř v oblasti kostrče a krční páteře. Po pádu mu pomáhal vstát operátor [jméno] [příjmení] a on sám tento úraz v průběhu směny nahlásil nadřízenému [jméno] [příjmení] a žádal o sepsání záznamu o pracovním úrazu. Tento to však odmítl a poslal jej před skončením směny domů. Ještě téhož dne žalobce vyhledal lékaře a byla mu vystavena pracovní neschopnost.

8. Ze záznamu o úrazu sepsaném žalovanou bylo zjištěno, že byl sepsán dne [datum] a vyplývá z něj, že jeho předmětem je úraz žalobce ze dne 17. 8. 2020 v 5.00 hod., který utrpěl jako zaměstnanec v pracovním poměru, když při chůzi kolem linky zakopl o zarážku na podlaze v prostoru za linkou MHBC, upadl a stěžuje si na bolest zad.

9. Dle lékařské zprávy [titul] [příjmení] byl žalobce ošetřen dne 17. 8. 2020 v 11.25 hod. poté, co na noční směně v 5 ráno zakopl o železnou zarážku přimontovanou k podlaze, bolí jej krční krajina, šíje, má omezenou funkci krční, poklepová bolest nad Th páteří mezi lopatkami a v oblasti LS páteře a kostrče – otok. Lékař vystavil žalobci neschopenku od [datum] s vycházkami a termín kontroly stanovil na [datum]. Dále ze zprávy [titul] [příjmení] vyplynulo, že žalobce byl dne [datum] vyšetřen na neurologii v [obec] a [datum] byl stanoven termín další kontroly [datum].

10. Z lékařské zprávy neurologického oddělení [nemocnice] [anonymizována dvě slova], [nemocnice] o.z. ze dne [datum] vyplývá, že žalobce byl na tomto oddělení ošetřen v uvedený den pro přetrvávající bolesti v oblasti bederní páteře.

11. Z rozhodnutí [titul] [příjmení] o dočasné pracovní neschopnosti žalobce vyplývá, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] pro pracovní úraz.

12. Z potvrzení [titul] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce byl v pracovní neschopnosti pro následky pracovního úrazu ze dne 17. 8. 2020 od 17. 8. 2020 do [datum], kdy na délku pracovní neschopnosti nemělo vliv žádné jiné onemocnění.

13. Z posudku bodového ohodnocení [titul] [příjmení] ze dne [datum] plyne, že lékař stanovil za poškození zdraví žalobce způsobeného úrazem ze dne 17. 8. 2020 bodové ohodnocení bolestného celkem ve výši 60 bodů a to za podvrtnutí krční páteře 20 bodů, za pohmoždění hrudní páteře 20 bodů a pohmoždění bederní, křížové krajiny a kostrče 20 bodů. 14. [titul] [příjmení] byl soudem vyslechnut jako svědek a setrval na závěrech, které učinil jako ošetřující lékař žalobce. Vysvětlil, že 17. 8. 2020 shledal u žalobce pohmoždění hrudní páteře, bederní krajiny a kostrče. Na RTG nebylo zjištěno poranění kostí, pouze napřímení krční páteře, z čehož dovodil podvrtnutí. Objektivně shledal omezený pohyb krční páteře a poklepovou bolestivost na trny všech obratlů a degenerativní změny na páteři dané věkem.

15. Dopisem ze dne [datum] sdělila žalovaná, že pracovní neschopnost žalobce není v příčinné souvislosti s prací, kterou vykonával pro žalovanou. Z posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl uznán zdravotně způsobilým k výkonu práce operátora výroby u žalované.

16. Ze záznamu o úrazu vyplynulo, že byl sepsán pod ev. [číslo] [rok], s tím, že k úrazu došlo 17. 8. 2020 v 5.00 hod. poté, co žalobce odpracoval 11 pracovních hodin bezprostředně před vznikem úrazu. Úraz vznikla při chůzi kolem linky, kdy žalobce zakopl o zarážku na podlaze v prostoru za linkou MHBC a upadl.

17. Ze zápisu ze dne [datum] ([číslo listu]) vyplynulo zjištění, že žalovaná provedla šetření pracovního úrazu, při kterém se žalobce vyjádřil k průběhu úrazu, své obuvi, překážce o kterou zakopl a popsal průběh úrazového děje – zakopnutí o železnou zarážku připevněnou pevně k podlaze - následný pád, při němž narazil na pletivo ochrany strojů.

18. Dle potvrzení ČSSZ ze dne [datum] bylo žalobci na nemocenských dávkách za dobu pracovní neschopnosti od 17. 8. 2020 do [datum] vyplaceno 31 861 Kč.

19. Zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 27. 11. 2020, s tím, aby žalovaná uhradila žalobci částku 40 065 Kč a náklady právního zastoupení v částce 6 080 Kč do 10ti dnů od doručení výzvy.

20. Z dopisu žalované z 11. 12. 2020 zjistil, soud, že a žalovaná zranění žalobce ze dne 17. srpna 2020 neuznává na základě § 271k odst. 1 zák. práce jako úraz pracovní, neboť žalobce měl vytvořeny bezpečné a zdraví neohrožující podmínky pro výkon práce.

21. Dle výpisu zdravotní dokumentace žalobce u jeho praktického lékaře vyplývá, že žalobce trpí lehkou obezitou, léčí se s hypertenzí. V minulosti utrpěl pád z nákladní plochy a byl v pracovní neschopnosti do [datum]. K zdravotnímu stavu žalobce byla dne [datum] předložena lékařská zpráva praktického lékaře, z níž vyplývá, že žalobce je v podstatě zdráv bez trvalé pravidelné terapie, v objektivním nálezu dominuje lehčí – střední obezita, což platí i pro dobu před datem [datum].

22. Dne [datum] proběhlo místní šetření na pracovišti, kde vykonával žalobce práci pro žalovanou a při tomto úkonu soud zjistil, že na podlaze v blízkosti stroje, který žalobce obsluhoval, se nacházejí kovové zarážky pevně spojené se zemí sloužící pro automatické vozíky, vyčnívající nad podlahu a jsou označeny žlutou barvou. Jejich velikost, umístění a poloha ve vztahu k obsluhovanému stroji i koridoru pro průjezd a průchod jsou patrny z fotodokumentace.

23. Z mzdového listu žalobce za rok 2020 vyplynulo, že žalovaná stanovila pravděpodobný průměrný hodinový výdělek žalobce pro náhrady částkou 136,26 Kč. Dle mzdového lístku činil výdělek žalobce u žalované za odpracovanou dobu částku 12 198 Kč hrubého.

24. Z formuláře Náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zjistil soud, že žalovaná stanovila dne [datum] náhradu za ztrátu na výdělku žalobce částkou 1 893,38 Kč denně, když vycházela z průměrného hrubého výdělku v částce 168,30 Kč denně a skutečnosti, že žalovaný pracoval v nerovnoměrně nepřetržitém provozu - 11,25 hod/1 směna. V důsledku pracovní neschopnosti žalovaný dle kalendáře směn roku 2020 zameškal 37 dnů. Za dobu pracovní neschopnosti od 17. 8. 2020 do [datum] stanovila žalovaná průměrný výdělek 70 055 Kč. Žalovaná předložila současně mzdové listy zaměstnanců vykonávajících stejnou práci jako žalobce za období roku 2020 předcházejícího vzniku škody, z nichž výplývá, že tito zaměstnanci dosahovali průměrného hodinového výdělku pro náhrady ve výši 168,30 Kč.

25. K průběhu úrazového děje se vyjádřil žalobce ve své účastnické výpovědi, na jejímž základě soud učinil zjištění, že k úrazu žalobce došlo na noční směně kolem 5.00 hod. ráno a to v bezprostřední blízkosti jím obsluhovaného stroje, když chtěl požádat o pomoc s prací kolegu [jméno] [příjmení], který pracoval na druhé straně stejného stroje. Mimo stroj vystoupil proto, aby zjistil, kde se [jméno] [příjmení] právě pohybuje a když jej nalezl, zamířil k prostupové lávce mezi stroji, kudy chtěl projít. Zakopl však o kovovou zarážku pro automatické vozíky vyčnívající nad zem, spadl na zem a bokem narazil do sítě kryjící stroj. Bolest mu bránila v pohybu a proto volal na pomoc [jméno] [příjmení], ten jej zaslechl a nalezl na místě, kde upadl. Pomohl žalobci na nohy, doprovodil jej do odpočinkové místnosti a přivolal sv. [příjmení]. S jeho souhlasem odešel z práce a vyhledal lékařské ošetření. Opakovaně žádal, aby byl sepsán záznam o pracovním úrazu, ale to žalovaná učinila až v září 2020. Jeho žádosti o odškodnění pracovního úrazu odmítla.

26. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že jde o kolegu žalobce, který pracoval s žalobcem na noční směně na jedné výrobní lince v době, kdy došlo k pádu žalobce. Zaslechl nářek, proto obešel linku a šel se podívat, co se stalo. Žalobce našel na zemi, držel si záda a naříkal že ho bolí, byl prohnutý a bylo na něm patrno, že trpí bolestí, proto mu pomohl na nohy a doprovodil ho do odpočívárny.

27. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jako přímý nadřízený byl žalobcem informován o zakopnutí a bolesti zad a dovolil mu proto v den, kdy k pádu došlo, jít dříve domů. Události nepřikládal žádný význam, proto o tom žádný záznam nesepsal, ale na firemním chatu informoval svého bezprostředního nadřízeného. V den, kdy k úrazu došlo, zranění žalobce neřešil, měl jiné provozní starosti. Uvedl, že žalobce neměl důvod pohybovat se v místě, kde upadl, nešlo o jeho pracovní místo. Z jeho výpovědi vyplynulo, že místo, kde k pádu došlo, nebylo nijak zabezpečeno.

28. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] [titul] vyplynulo, že znalec vyloučil, že by při pádu žalobce došlo ke kontuznímu poranění všech úseků páteře a vzhledem k tomu, že žalovaný nedokáže přesně popsat úrazový děj není možné stavět najisto poranění, která by vyplývala z úrazového děje. Znalec poukázal na degenerativní změny na krční i bederní páteři žalobce, které samy o sobě mohly vyvolat potíže podobné povahy i při nepřítomnosti úrazového děje. Současně vysvětlil, že i prostý přímý pád žalobce vyvolal obrannou reakci proti poranění při pádu, která vede k aktivaci svalového aparátu ve všech vrstvách. Ta pak může vést k přetažení svalů (distenzi svalů) a bolesti, která odpovídá potížím popisovým žalobcem v oblasti krční páteře a lopatek, šíje. Uvedl, že potíže popisované žalobcem při prvním ošetření 17. 8. 2020 odpovídají úrazovému ději popisovaném žalobcem. Dobu trvání pracovní neschopnosti od 17. 8. 2020 do [datum] znalec shledal přiměřenou obtížím žalobcem uváděným. Poúrazové potíže žalobce spočívaly v následcích distenzního úrazového mechanismu (natažení měkkých tkání) a uzavřel, že na vyvolání poúrazových potíží žalobce se degenerativní změny na páteři žalobce vyplývající z jeho věku, nikterak nepodílely. Uzavřel rovněž, že bolestivý syndrom žalobce byl vyléčen a úraz nezanechal jakékoli trvalé následky na zdraví žalobce. Nárok na bolestné byl znalcem [titul] [celé jméno znalce] [titul] vyčíslen na 60 bodů. Soud v této věci neprovedl výslech znalce, když proti závěrům znaleckého posudku účastníci ničeho nenamítali a závěry znalce obsažené v písemném vyhotovení posudku jsou srozumitelně a logicky vysvětleny. S ohledem na závěry [titul] [celé jméno znalce] [titul] a další ve věci provedené důkazy se soudu jevilo jako nadbytečné a neekonomické provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru biomechaniky k tomu, zda žalobcem uváděné následky odpovídají úrazovému ději, proto tento žalovanou navrhovaný důkaz neprovedl.

29. Pokud jde o průběh pádu, žalobce při místním šetření (a rovněž tak při prošetření úrazu žalovanou), osvětloval průběh svého pádu a stejně jako při vyšetření u [titul] [celé jméno znalce] [titul] demonstroval jeho jednotlivé fáze, jak je patrno z fotodokumentace připojené u znaleckého posudku. Bylo zjištěno, že při vyšetření dne 17. 8. 2020 nebyla v lékařské dokumentaci zaznamenána žádná zranění, která by odpovídala nárazu pravou stranou těla žalobce do pletiva chránícího stroj. Naa základě výpovědi žalobce a svědka [příjmení] soud nemá žádné pochybnosti o tom, že k pádu žalobce dne 17. 8. 2020 došlo a okolnost, zda žalobce narazil při pádu do pletiva, popř. s jakou intenzitou, se nejeví pro posouzení věci jako rozhodující. Pokud jde o průběh pádu, vycházel proto soud z účastnické výpovědi žalobce a znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] [titul], když potíže, pro které se žalobce léčil po žalobou vymezené období, mohly vzniknout i jako následek prostého pádu v důsledku obranné reakce organismu. Žalovanou navrhovaná samostatná rekonstrukce na místě samém by nemohla žádné nové poznatky o průběhu pádu přinést, proto soud tento důkaz neprovedl. Soud dále neprovedl důkaz výslechem svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], neboť shledal provádění těchto důkazů v rozporu se zásadou procesní ekonomie, když žalovaná na těchto důkazech netrvala a současně šlo o osoby, které nebyly přítomny vlastnímu pádu žalobce a měly mít toliko zprostředkované informace o skutečnostech významných pro posouzení věci.

30. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, dále jen„ ZP“), když na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

31. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 ZP), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy (§ 34 a násl. ZP). Od vzniku tohoto pracovního poměru byl zaměstnavatel (žalovaná) povinen přidělovat zaměstnanci (žalobci) práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, jakož i zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. a), b) ZP).

32. Dle § 269 odst. 1 ZP platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 269 odst. 4 ZP pak platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

33. Podle § 270 odst. 1 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. Dle odst. 2 téhož ustanovení zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

34. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

35. Podle § 273 odst. 1 zákoníku práce plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

36. Výše náhrady na bolest a ztížení společenského uplatnění, která zaměstnanci za utrpěný pracovní úraz náleží je v souladu s § 271c ZP stanovena nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, dále také„ Nařízení“. Ve znění účinném do 31. 12. 2022, dle § 3 odst. 1 tohoto nařízení činila hodnota 1 bodu částku 250 Kč. S účinností od 1. 1. 2023 bylo ust. § 3 odst. 1 „Nařízení“ novelizováno nařízením vlády č. 451/2022 Sb. ze dne 21. 12. 2022 tak, že hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů ČSÚ za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění.

37. Dle ust. § 271a zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského (odst. 1).

38. Dle odst. 1 ust. § 355 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odst. 2 cit. ustanovení, pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

39. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

40. Na základě nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti plně v souladu s § 132 o.s.ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3318/2013), soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

41. Žalobce byl od [datum] zaměstnán u žalované jako operátor ve výrobě. Dne 17. 8. 2020, poté, co odpracoval 11 pracovních hodin na noční směně, kolem 5.00 hod. ráno zakopl o zarážku nacházející se na zemi v prostoru bezprostředně navazujícím na prostor stroje, který obsluhoval společně s [jméno] [příjmení]. K pádu došlo poté, co pro potíže se zakládáním cívek na své straně stroje, žalobce chtěl vyhledat kolegu [jméno] [příjmení] a požádat jej o pomoc. Proto žalobce z místa u stroje, kde pracoval, odstoupil do prostoru vedle stroje a snažil se zjistit, kde momentálně pracuje [jméno] [příjmení] a upozornit jej na sebe. Když jej zahlédl a chtěl jít za ním, zakopl o zarážku sloužící k ukotvení vozíků a upadl na pravou stranu těla na kolena. Protože se pro bolest nemohl zvednout přivolal na místo sv. [příjmení], který mu pomohl se zvednou a doprovodil jej do odpočinkové místnosti. Přivolal též nadřízeného sv. [příjmení], který dovolil žalobci dřívější odchod z práce, ale záznam o úrazu nesepsal. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] [titul] vyplývá, že obrannou reakcí organismu při pádu u žalobce došlo k vzniku bolestivých obtíží, které mají svůj původ v distenzi – natažení měkkých tkání vzniklého obrannou reakcí organismu při pádu. Žalobce ještě téhož dne vyhledal lékařské ošetření pro přetrvávající bolesti zad a ošetřující lékař [titul] [příjmení] diagnostikoval na základě subjektivních údajů žalobce a RTG vyšetření u žalobce podvrtnutí krční páteře, pohmoždění hrudní páteře a pohmoždění bederní, křížové krajiny a kostrče. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 17. 8. 2020 do [datum] a v průběhu pracovní neschopnosti byl ošetřen na neurologii v [obec] pro bolest krční páteře, kdy toto zhoršení ošetřující lékař i znalec [titul] [celé jméno znalce] dávají do souvislosti s úrazovým dějem. Na základě opakovaných upozornění žalobce žalovaná [datum] sepsala zápis o pracovním úrazu, ale žádost žalobce o jeho odškodnění odmítla, s tím, že pro žalobce vytvořila bezpečné pracovní prostředí. Soud shledal na základě provedených důkazů, že u žalobce došlo dne 17. 8. 2020 v souvislosti s plněním jeho pracovních povinností k pádu na pracovišti, v jehož důsledku byl v pracovní neschopnosti od 17. 8. 2020 do [datum] a jedná se tak o pracovní úraz, za který žalobci přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada bolestného, které u soudu uplatnil.

42. Žalobce požaduje, aby mu žalovaná zaplatila náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti, kterou vyčíslil částkou 32 393 Kč. Žalobce u žalované vykonával práci v době od [datum] do [datum] a pracoval ve směnném provozu s nerovnoměrně rozvrženými pracovními směnami. V období od 17. 8. 2020 do [datum] měl dle přehledu směn plánováno 37 pracovních dní po 11,25 hod. Při pravděpodobném průměrném výdělku stanoveném v souladu s ust. 355 odst. 1, 2 zákoníku práce částkou 168,30 Kč/hod by žalovaný dosáhl výdělku ve výši 70 055 Kč. Na nemocenských dávkách mu bylo vyplaceno 31 861 Kč a na náhradě mzdy při dočasné pracovní neschopnosti žalovaná vyplatila žalobci částku 5 800 Kč. Na náhradě mzdy za dobu pracovní neschopnosti tak zbývá doplatit částku 32 394 Kč. Závěr o pravděpodobném průměrném výdělku žalobce ve výši 168,30 Kč vychází z mzdových listů srovnatelných pracovníků za období předcházející vzniku škody. Soud má za to, že takto zjištěný průměrný hodinový výdělek srovnatelných pracovníků zohledňuje i vnitřní předpisy žalované o odměňování. Soud proto, pokud jde o uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci vyhověl v celém rozsahu včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.

43. Pokud jde o nárok na zaplacení bolestného, požadoval žalobce v žalobě původně zaplacení částky 15 000 Kč při bodovém ohodnocení v počtu 60 bodů a ceně bodu dle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve výši 250 Kč. V průběhu řízení žalobce žalobu rozšířil a to s ohledem na změnu nařízení vlády č. 276/2015 Sb. účinnou od 1. 1. 2023, kdy došlo ke změně ust. § 3 odst. 1, který nadále zní tak, že hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Soud má za to, že povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění žalované v daném případě vznikla již v roce [rok], kdy ve vazbě na ukončení pracovní neschopnosti a stabilizaci zdravotního stavu, žalobce žalovanou vyzval k zaplacení náhrady bolestného i ztráty na výdělku za dobu pracovní neschopnosti. Žalobci tak přísluší náhrada za bolest ve výši odvíjející se z průměrné mzdy v národním hospodářství za rozhodné období roku 2019, která činila dle veřejně přístupných údajů ČSÚ 31 885 Kč a hodnota jednoho bodu tak činí 318,85 Kč. Při 60 bodech bolestného, jak bylo stanoveno znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce], tak činí náhrada bolestného 19 131 Kč a žalobci přísluší i náhrada nákladů na lékařský posudek v částce 200 Kč. Důsledně tomu soud žalobu co do částky 4 452,60 Kč zamítl.

44. Soud neshledal žádné důvody, které by odůvodňovaly zvýšení náhrady za utrpěnou bolest a současně neshledal na straně žalobce spoluzavinění, např. vlastním rizikovým jednáním, neboť žalobce se sice vzdálil ze svého pracovního místa u stroje, ale pohyboval se v prostoru, kde pohyb nebyl omezen, naopak bylo zjištěno, že tento prostor sloužil k obsluze automatických vozíků, kterou žalobce plnil, neboť odtud odebíral cívky. Tvrzení žalobce o potřebě pomoci s potížemi na části stroje odpovídá skutkovým zjištěním o tom, že žalobce pracoval u žalované v době úrazu teprve několik dnů a zaučoval se. Nelze přehlédnout ani to, že k pádu žalobce po zakopnutí došlo na samém závěru noční směny, poté, co žalobce odpracoval 11 pracovních hodin a lze tak mít důvodně za to, že k jeho pádu mohla přispět i s tím spojená únava na konci pracovní směny. Soud má za to, že příčinná souvislost mezi pádem žalobce na pracovišti dne 17. 8. 2020 a vzniklou škodou není zpochybněna ani zjištěním, že žalobce před odchodem z práce snídal a rovněž tak v časovém odstupu mezi pádem a ošetřením u lékaře soud neshledává okolnost, která by tuto příčinnou souvislost vyvrátila. Jde o odstup pouze několika hodin a nelze přehlédnout, že žalobce byl nucen se k lékaři přepravit do jiného místa, respektovat pořadí pacientů u lékaře a podrobit se vyšetřením. Z žádného zjištění nevyplývá, že se by v těchto hodinách žalobce opětovně poranil, popř. vykonával činnost, která by vyvolala potíže, pro které byl ošetřen.

45. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.. U náhrady nemajetkové újmy se tarifní hodnota určuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) částkou 50 000 Kč; u náhrady za ztrátu na výdělku činila tarifní hodnota stanovená dle ust. § 7 vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif, do 19. 8. 2022 částku 25 065 Kč a po připuštění rozšíření žaloby dne 19. 8. 2022 částku 32 593 Kč. V řízení vznikly žalobkyni náklady tvořené odměnou za zastupování advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT”), vypočtenou pro úkony uskutečněné do 19. 8. 2022 z tarifní hodnoty ve výši 75 065 Kč v sazbě á 4 140 Kč a pro úkony uskutečněné po 19. 8. 2022 z tarifní hodnoty 82 593 Kč v sazbě 4 720 Kč.

46. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce sestávají z nákladů zastoupení advokátem ve výši dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) dle § 151 odst. 2 o.s.ř.. Náhrada nákladů řízení žalobci náleží ve vztahu k úkonům jeho zástupce uskutečněným dle ust. § 11 odst. 1 a.t. spočívajícím v převzetí zastoupení v částce 4 140 Kč, sepisu žaloby v částce 4 140 Kč, předžalobní výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem v částce 4 140 Kč, písemné podání ve věci samé - vyjádření k odporu žalované - 4 140 Kč, zastupování žalobce při jednání soudu dne [datum] - 4 140 Kč, písemné podání ve věci samé - doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum] - 4 140 Kč, zastupování při jednání delším jak 2 hodiny dne [datum] - 8 280 Kč, písemné podání ve věci samé – rozšíření žaloby ze dne [datum] - 4 140 Kč, zastupování při jednání dne [datum] - 4 140 Kč, písemné podání ve věci samé z [datum] – důkazní návrh - 4 140 Kč, písemné podání ve věci samé z [datum] – rozšíření žaloby - 4 140 Kč, zastupování při jednání soudu dne [datum] - 4 140 Kč, podání ve věci samé – rozšíření žaloby ze dne [datum] - 4 720 Kč, zastupování při jednání soudu dne [datum] - 4 720 Kč, a za 1 úkon dle ust. § 11 odst. 2 a.t. a to písemné podání ze dne [datum] – formulace otázek pro znalce 2 360 Kč, celkem 64 870 Kč. Dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu přísluší k uskutečněným úkonům právní služby 15 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 4 500 Kč, když ve vztahu k jednání ze dne [datum] soud přiznal žalobci náhradu ve výši 1 režijního paušálu, neboť přestože za účast u jednání trvajícího déle než dvě hodiny přináleží advokátu odměna v dvojnásobné výši oproti odměně za jednání kratší dvou hodin, stále je jednání trvající déle než dvě hodiny jedním úkonem právní služby, ke kterému přináleží jedna paušální náhrada hotových výdajů. Účelně vynaloženým nákladem řízení žalobce soud shledal výdaje zástupce žalobce spočívající v cestovném z místa sídla advokáta k procesnímu soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] [značka automobilu], [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět (vždy 2 x 67 km = 134 km), při průměrné spotřebě 6 l nafty /100 km v celkové výši 4 799 Kč Náklady cestovného dne [datum] činí 808 Kč při průměrné ceně nafty 27,20 Kč a základní sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb. v platném znění. Náklady cestovného dne [datum] činí 921 Kč při průměrné ceně nafty 36,10 Kč a základní sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč dle vyhl č. 511/2021 Sb. Náklady cestovného dne [datum] činí 1 009 Kč při průměrné ceně nafty 47,10 Kč a základní sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb. Náklady cestovného dne [datum] činí 1 009 Kč při průměrné ceně nafty 47,10 Kč a základní sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb. Náklady cestovného dne [datum] činí 1 052 Kč při průměrné ceně nafty 44,10 Kč a základní sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč dle vyhl. č. 467/2022 Sb. Žalobci dále přísluší náhrada za čas zástupce strávený na cestě za celkem 30 půlhodin po 100 Kč v celkové výši 3 000 Kč dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH a náleží mu proto též náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 77 169 Kč v částce 16 205,50 Kč Celkem činí náhrada nákladů řízení žalobce 93 374,50 Kč.

47. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci hradil stát svědečné [titul] [příjmení] ve výši 177 Kč. Žalovaná byla v řízení neúspěšná a soud jí proto uložil povinnost k zaplacení nákladů státu, kdy v průběhu řízení nevyvstaly žádné skutečnosti, které by svědčily pro její osvobození od povinnosti platit soudní poplatky.

48. O povinnosti žalované zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek za řízení ve výši 2 587 Kč (viz výrok III. tohoto rozsudku) soud rozhodl v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSOP“), na jehož základě, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalovaná v tomto sporu nebyla od placení soudních poplatků osvobozena, a současně jí podle výsledku řízení ani nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Soud proto provedl přenos poplatkové povinnosti na procesně neúspěšnou žalovanou. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1 odstavec 1 písmeno b) Sazebníku soudních poplatků.