1 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno FO , narozený datum bytem adresa o 23 262,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 299 Kč se zákonným z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 299 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 963,80 Kč s úrokem ve výši 18,99 % ročně z částky 23 262,80 Kč od 2. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 23 262,80 Kč od 2. 3. 2025 do 26. 5. 2025 a z částky 12 963,80 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 262,80 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , č. účtu, ve znění dodatku úvěrové smlouvy v níž se , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledala právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaný disponuje dostatečnými příjmy pro splácení poskytovaného úvěru a to na základě dokladů předložených žalovaným jako je potvrzení zaměstnavatele, výpis z účtu nebo daňové přiznání. Životní výdaje pak stanovila za využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době podání žádosti v insolvenčním řízení a ověřila záznamy CBCB o případném negativním jednání žalovaného, jeho podvodném jednání nebo kriminálních aktivitách, popř. záznam v souvislosti AML pravidly a záznam o exekučním řízení atd. Údaje, které tímto způsobem zpracovala, vedly k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Byl zavázán hradit úrokovou sazbu z úvěru ve výši 18,99 % ročně. Smluvně bylo též sjednáno přistoupení žalovaného k rámcové pojistné smlouvě č. , hodnota, a zavázal se hradit za udržování pojištění měsíčně paušální cenu 286 Kč. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 3 256 Kč se splatností od , datum, vždy 16. den každého kalendářního měsíce. Úroky z úvěru se stávaly součástí jistiny. Žalovaný úvěr vyčerpal dne , datum, . Protože se ocitl v prodlení s úhradami měsíčních splátek, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 1.3.2025. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla vůči žalovanému pohledávka v částce 23 262,80 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,99 % ročně z této částky od 2.3.2025 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši od 2.3.2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Rumunska, zabýval se soud předně věcnou příslušností českých soudů. V projednávané věci se jedná o nároky ze smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti a žalovaný má bydliště v ČR. V takovém případě je třeba postupovat dle oddílu IV. čl. 18 odst. 2. nař. Evropského parlamentu a rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti uznávání a výkonu soudních rozhodnutí občanských a obchodních věcech, podle něhož smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště a je tak založena mezinárodní příslušnost (pravomoc) zdejších soudů.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Zástupce žalobkyně se k jednání rovněž nedostavil a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o neúčelovém nezajištěném spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 18,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 256 Kč (smlouva o úvěru na čl. 13-15, dodatek čl. 16). Žalovaný úvěr čerpal ve výši 50 000 Kč (výpis z úvěrového účtu čl. 19). V období od 6.10.2023 do 31.12.2023 uhradil postupnými splátkami částku 7 537 Kč (výpis z úvěrového účtu čl. 19). V období od 16. 1. 2024 do 31.12.2024 postupnými splátkami žalovaný uhradil částku 32 184 Kč (výpis z úvěrového účtu čl. 20-21). Se splácením splátek se však dostával do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 1. 3. 2025. Do zesplatnění žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 39 701 Kč (výpisy z úvěrového učtu na č. l. 19-21, poslední výzva k úhradě dlužné částky včetně dokladu o odeslání na č. l. 22, oznámení o zesplatnění včetně dokladu o odeslání čl. 23). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela se společností , právnická osoba, . jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na společnost , právnická osoba, IČ , IČO, , přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena (viz smlouva o postoupení pohledávky včetně příloh na č. l. 27-33, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu na č. l. 33). Společnost , právnická osoba, . a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek dne , datum, (smlouva o postoupení včetně příloh čl. 33-37, oznámení o postoupení čl. 38). Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ( předžalobní výzva na č. l. 39 včetně dokladů o odeslání na č. l. 40). Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z formuláře nazvaného žádost o úvěr (č.l. 17). V tomto formuláři jsou uvedeny mimo jiné následující údaje: žalovaný je ženatý, má střední vzdělání s maturitou, zaměstnán v soukromém sektoru u společnosti , právnická osoba, , bydlí v nájemním bytě s nájemným ve výši 6 000 Kč. Měsíční příjem žalovaného činí 24 082,08 Kč, měsíční výdaje činí 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného na základě informací o příjmech z jeho bankovního účtu. Z přehledu příjmových transakcí na účtě žalovaného vyplývá, že žalovaný pobíral od společnosti , právnická osoba, v době od , datum, do , datum, příjem kolem , hodnota, Kč měsíčně (přehled příjmových transakcí čl. 17-18, žádost o úvěr čl. 17).

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 18,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3256 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud konstatuje, že v daném případě nebyla splněna povinnost poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, avšak z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala též jeho výdaji. Z provedených důkazů je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici tvrzení žalovaného o výši výdajů na bydlení, avšak není patrno, že by toto tvrzení bylo ověřováno např. nájemní smlouvou, dokladem o platbách, popř. dokladem SIPO. Není rovněž z žádného důkazu patrno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala další výdaje žalovaného, popř. se zabývala jeho jinými závazky. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den , datum, nedostavila a soud jí tak nemohl poskytnout příslušná poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Za takové situace má soud za to, že povinnost zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splatit nebyla ze strany poskytovatele úvěru řádně splněna.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Soud má za to, že v této věci prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného spíše formálně a nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 50 000 Kč a na jeho dluh byla dle výpisů z úvěrového účtu zaplacena celkem částka 39 701 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tak činí 10 299 Kč a soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

15. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění oznámením původního věřitele ze dne , datum, odeslaným téhož dne na adresu žalovaného. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím archem bylo prokázáno, že výzva původního věřitele byla odeslána dne 23. 5. 2025. Má se za to, že doručena byla 26. 5. 2025. Lze tak uzavřít, že ke dni 27. 5. 2025 byl žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

16. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byl v řízení úspěšnějším účastníkem žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.