1 C 196/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 70 889 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 889 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 871,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 206,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 35 000 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023 a úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 35 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne , datum, žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 70 889 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč převodem na jeho bankovní účet , datum, . Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informací žalovaného, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když vycházel z příjmu žalovaného ve výši , hodnota, Kč a z informace, že žalovaný nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a ze zjištění, že proti němu není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 72 953 Kč, jež představuje úvěr 35 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 33 744 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 21,39 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 3 474 Kč do 31. 7. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 21,39 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 35 000 Kč od 2. 5. 2022 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu včetně dlužného poplatku za služby v částce 70 889 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 206,16 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 5 871,74 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 35 000 Kč v zákonné výši od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrok 21,39 % z dlužné jistiny 35 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit a byl proto zrušen. K jednání nařízenému na den , datum, se žalovaný nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno v souladu s procesními předpisy na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel dne , datum, uložením a svoji nepřítomnost nikterak neomluvil. Právní zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč bezhotovostně na účet vedený u , banka, ., č. účtu , č. účtu, . Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 72 953 Kč, jež představuje poskytnuté finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky v částce 33 744 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 3 473 Kč. . Ze zprávy , banka, bylo zjištěno, že částka byla na účet připsána dne , datum, . Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 86 % jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, náhradě škody a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 6.6 smlouvy. Dle č.l. 9.1 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z tabulky umoření a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy ničeho neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z 29. 9. 2023 oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dle poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno na adresu žalovaného dne 27. 10. 2023. Dopisem ze dne 15. 2. 2022 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře „Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, své příjmy vyčíslil částkou , hodnota, Kč. Své výdaje uváděl odhadem v částce , hodnota, Kč měsíčně. Jím uvedené údaje byly ověřeny právním předchůdcem žalobkyně výplatními páskami ( 2x ).

4. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření tvrzených výdajů žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaný podepsal v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalovaného ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se dne , datum, zabýval výdaji žalovaného. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby shlédnout. Skutková tvrzení a důkazy o tom, že právní předchůdce žalobkyně ověřil řádně schopnost žalovaného úvěr splatit nebyla předložena ani po poučení dle ust. § 118a odst. 2 odst. 3 o.s.ř. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla částka 35 000 Kč vyplacena, přičemž bylo prokázáno, že ve prospěch nároku žalobkyně ničeho neuhradil. Soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 35 000 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a to počínaje dnem 10. 11. 2023, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky právním předchůdcem žalobkyně v oznámení o postoupení z , datum, ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. Dle podacího lístku bylo oznámení o postoupení odesláno dne 27. 10. 2023 a má se za to, že bylo doručeno 30. 10. 2023. Stanovená lhůta k plnění tak uplynula dne 9. 11. 2023 a počínaje dnem 10. 11. 2023 je žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.