1 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 51 270 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 29 000 Kč od 14. 12. 2024 do 3.3.2026 a z částky 12 000 Kč od 4. 3. 2026 do zaplacení, a smluvní pokuty ve výši 9 270 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 000 Kč od 4. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 51 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. ú. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 9. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 30 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 12 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. za dobu od 14. 12. 2024 do 19. 10. 2025 ve výši 9 270 Kč. V průběhu řízení přistoupila žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby, a to co do částky 13 000 Kč, kterou jí žalovaný zaplatil dne 24. 1. 2025. Řízení proto bylo usnesením č.j. 1C 20/2026-75 ze dne 20. 2. 2026 částečně zastaveno v rozsahu zpětvzetí a nadále je vedeno pro zaplacení částky 29 000 Kč, zákonného úroku z této částky od 14. 12. 2024 do zaplacení, a o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 270 Kč.

2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání nařízenému na den 5. 6. 2026 se nedostavil ani žalovaný a svoji neúčast nijak neomluvil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno do jeho datové schránky dne 21. 4. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., kdy vycházel z listinných důkazů tvořící obsah spisu, které považoval pro posouzení věci za postačující.

3. Žalobkyně předložila listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kopie osobních dokladů žalovaného, doklad o existenci účtu žalovaného, potvrzení o platbách, oznámení o zesplatnění z 10. 12. 2024, předžalobní upomínku z 19. 10. 2025.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie obřanského průkazu /viz smlouva o úvěru, fotokopie občanského průkazu, potvrzení o platbách ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, /. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , banka, ze dne , datum, vyžádané soudem, žalovaný úvěr čerpal ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025 podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku 21. 10. 2025. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a výplatních lístků za měsíce únor až červen 2022. Z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala výdaji žalovaného, popř. jinými jeho závazky.

6. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici výplatní lístky za dobu 3 měsíců. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jeho výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a z vlastních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný ve prospěch této pohledávky uhradil částku 13 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Při stanovení počátku prodlení žalovaného soud vycházel ze zjištění, že žalovanému byla doručena žaloba soudem dne 3. 3. 2026 a počátek prodlení stanovil ke dni 4. 3. 2026, když doručení dřívější výzvy k vydání bezdůvodného obohacení nebylo v řízení prokázáno. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

17. Lhůta k plnění byla dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.

18. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci byla úspěšnějším účastníkem žalovaná, které však žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.