1 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 51 270 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 29 000 Kč od 14. 12. 2024 do 3.3.2026 a z částky 12 000 Kč od 4. 3. 2026 do zaplacení, a smluvní pokuty ve výši 9 270 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 000 Kč od 4. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 51 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. ú. č. účtu. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 9. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 30 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 12 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. za dobu od 14. 12. 2024 do 19. 10. 2025 ve výši 9 270 Kč. V průběhu řízení přistoupila žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby, a to co do částky 13 000 Kč, kterou jí žalovaný zaplatil dne 24. 1. 2025. Řízení proto bylo usnesením č.j. 1C 20/2026-75 ze dne 20. 2. 2026 částečně zastaveno v rozsahu zpětvzetí a nadále je vedeno pro zaplacení částky 29 000 Kč, zákonného úroku z této částky od 14. 12. 2024 do zaplacení, a o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 270 Kč.

2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání nařízenému na den 5. 6. 2026 se nedostavil ani žalovaný a svoji neúčast nijak neomluvil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno do jeho datové schránky dne 21. 4. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., kdy vycházel z listinných důkazů tvořící obsah spisu, které považoval pro posouzení věci za postačující.

3. Žalobkyně předložila listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne datum, kopie osobních dokladů žalovaného, doklad o existenci účtu žalovaného, potvrzení o platbách, oznámení o zesplatnění z 10. 12. 2024, předžalobní upomínku z 19. 10. 2025.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie obřanského průkazu /viz smlouva o úvěru, fotokopie občanského průkazu, potvrzení o platbách ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum/. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy banka ze dne datum vyžádané soudem, žalovaný úvěr čerpal ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025 podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku 21. 10. 2025. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a výplatních lístků za měsíce únor až červen 2022. Z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala výdaji žalovaného, popř. jinými jeho závazky.

6. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici výplatní lístky za dobu 3 měsíců. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jeho výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a z vlastních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný ve prospěch této pohledávky uhradil částku 13 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Při stanovení počátku prodlení žalovaného soud vycházel ze zjištění, že žalovanému byla doručena žaloba soudem dne 3. 3. 2026 a počátek prodlení stanovil ke dni 4. 3. 2026, když doručení dřívější výzvy k vydání bezdůvodného obohacení nebylo v řízení prokázáno. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

17. Lhůta k plnění byla dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.

18. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci byla úspěšnějším účastníkem žalovaná, které však žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).