1 C 207/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 80 615,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 694 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 694 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, částky ve výši 20 712,54 Kč, úroku ve výši 26,49 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky ve výši 176 371 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne , datum, u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 80 615 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní prostředky na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, popř. z jiných zdrojů jako doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd. Úvěrová historie žalovaného byla ověřována v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 062 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně se proto u soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 58 505,23 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 50 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 505,23 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 25.6.2024 do zaplacení (žalobkyně žádá tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby) ve výši 20 712,54 Kč; úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 50 000 Kč ode dne 25.6.2024 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 68,34 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17.7.2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14.75 % p.a. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Podáním ze dne 16. 7. 2025, vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět a navrhla částečné zastavení řízení co do částky ve výši 5 209 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 209 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení (nárok č. 1 žalobního návrhu) a dále co do úroku ve výši 41,85 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024 (nárok č. 3 žalobního návrhu). Soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil a nadále bude rozhodováno o zaplacení částky ve výši 54 694 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 694 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, dále zaplacení částky ve výši 20 712,54 Kč a dále zaplacení úroku ve výši 26,49 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky 176 371 Kč a o náhradě nákladů řízení.

2. Soud po částečném zastavení řízení ve věci rozhodl platebním rozkazem, který se však nepodařilo žalovanému doručit a byl proto zrušen. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, . K tomuto jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 062 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. RPSN činila 94,38 %. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů (dle bodu 6.1, bodu 6.2 smlouvy). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku (návrh smlouvy č.l. 11-12, splátkový kalendář č.l. 13. dodatek , datum, č.l. 34-35, oznámení o schválení úvěru č.l. 12). Po ověření úvěruschopnosti žalobkyně zaslala žalovanému veškerou smluvní dokumentaci a žalovaný následně projevil vůli smlouvu uzavřít ve formě SMS zprávy (oznámení o schválení úvěru č.l. 12, splátkový kalendář č.l. 13, předsmluvní formulář č.l. 20-23, kopie občanského průkazu žalovaného č.l. 25-26, informace o klientovi č.l. 37). Žalovaný úvěr čerpal, kdy jistina ve výši 50 000 Kč mu byla vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, (informace o vyplacení č.l. 38, zpráva , banka, . č.l. 66) Se splácením úvěrových splátek se dostal do prodlení, když neuhradil žádnou splátku a došlo proto k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 6. 2024 (výzva k zaplacení ze dne 23. 6. 2024 č.l. 16, upomínky č.l. 18,19). Z listiny označené jako hodnocení klienta (č.l. 80) soud zjistil, že žalovaný v době uzavírání úvěrové smlouvy vykazoval příjem 17 069 Kč. Pokud jde o výdaje bylo vycházeno z prohlášení klienta a po zhodnocení existenčního minima ve výši , hodnota, Kč, ostatních výdajů , hodnota, Kč a po odečtení rezervy ve výši , hodnota, Kč činily volné zdroje , hodnota, Kč (hodnocení klienta č.l. 80-81). Z karty klienta (č.l. 15) bylo zjištěno, že z poskytnuté částky 50 000 Kč neuhradil žalovaný ničeho. Naposledy byl žalovaný upomenut předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne , datum, (č.l. 14) předanou k poštovní přepravě téhož dne (č.l. 17).

4. Ohledně tvrzení o prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyl učiněn skutkový závěr, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Soud proto při jednání dne , datum, poskytl žalobkyni poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti navrhnout důkazy k prokázání řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o jeho majetkové poměry, zejména výdajové stránky žalovaného, a to bezodkladně s tím, že nesplnění této výzvy může mít za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci. Zástupce žalobkyně si vyžádal lhůtu pro označení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a následně došlo soudu podání, v němž žalobkyně setrvala na svých dosavadních tvrzeních, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a předložila listinné důkazy, které dokládají, že žalobkyně se zabývala výdaji žalovaného a to zejména hodnocení úvěruschopnosti, předsmluvní informace a prohlášení klienta a fotokopii jeho občanského průkazu. Kromě toho doložila výstup z registru SOLUS ze dne 27. 2. 2024 (č.l. 89) bez negativních zjištění.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZoSÚ).

6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Následně při hodnocení zjištěného skutkového stavu se soud zabýval otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z provedených důkazů je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně v projednávané věci zjistil a ověřil úvěruschopnost žalovaného pouze formálně, kdy vycházel zejména z informací žalovaného, konkrétní příjmy a výdaje však zjišťovány a ověřovány nebyly. Nebylo tak provedeno zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Poskytovatel spotřebitelského úvěru činí předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů. Povinnosti zkoumat výdaje žalovaného se přitom nelze zprostit ani tím, že poskytovatel úvěru přenese tuto svou odpovědnost na žalovaného s tím, že žalovaný prohlásil, že nemá žádné jiné splatné dluhy. Ani po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možno uzavřít, že se faktickými příjmy a výdaji žalovaného zabývala a vyžádala si k tomu příslušné podklady, jak pokud jde o jeho příjmy, tak pokud jde o výši a strukturu výdajů, popř. jiné závazky. Zákon povinnost zkoumat a prověřovat úvěruschopnost žadatele o úvěr ukládá poskytovateli.

12. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

13. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru se nesporně schopností žalovaného úvěr splatit zabýval, ale jak výše uvedeno, aniž by věnoval pozornost jeho skutečným příjmům a výdajům. Z žádného důkazu není patrno, že by věnoval pozornost též výši a skladbě výdajů žalovaného, ať už jde o běžné životní náklady nebo náklady na bydlení, popř. jiné závazky. Poskytovatel úvěru tak nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ S ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného soud uzavírá, že ze strany žalobkyně nebyla řádně prověřena schopnost žalovaného jako spotřebitele plánovaný úvěr splatit. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční prostředky čerpal, byly poskytnuty na jeho účet. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byl povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně ani přes poskytnuté poučení podle § 118a o. s. ř. dané žalobkyni při jednání soud dne , datum, neprokázala, že by dostatečným způsobem a s odbornou péčí její právní předchůdce zkoumal a ověřoval skutečné výdaje žalovaného. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoložených informací o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. V řízení bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru vyplatil žalovanému jistinu v celkové výši 50 000 Kč bez právního titulu, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně již ze skutkových tvrzení žalobkyně a rovněž tak z karty klienta vyplývá, že žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.

15. Splatnost přisouzené částky soud stanovil ve lhůtě 3 dnů běžící od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.), když v řízení nevyvstaly žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné lhůty pro zaplacení.

16. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.

17. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i tomu, že žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu zčásti zpět a došlo proto k zastavení řízení co do částky ve výši 5 209 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 209 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení (nárok č. 1 žalobního návrhu) a dále co do úroku ve výši 41,85 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024 (nárok č. 3 žalobního návrhu), když tímto žalobkyně zavinila z procesního hlediska, že tyto nároky nemohly být věcně projednány a posouzeny. Při zohlednění uplatněného příslušenství tak byl poměr úspěchu a neúspěchu srovnatelný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.