1 C 230/2023

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 70 604 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni -) částku ve výši 12 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 250 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení, -) částku ve výši 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 500 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 24 014 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 330,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 465,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 25 928,42 Kč od 2. 11. 2022 do 7. 12. 2022 a z částky 24 014 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 25 928,42 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, částky 28 840 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 958,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 577,82 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 26 357,37 Kč od 2. 11. 2022 do 7. 12. 2022 a z částky 28 840 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 24,6 % ročně z částky 26 357,37 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky 70 604 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení jako nedoplatku ze dvou postupně uzavřených úvěrových smluv. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalovaného, že jeho příjmy z pracovního poměru činí 10 950 Kč a další příjmy 10 000 Kč, tj. celkem 20 950 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil částkou 12 200 Kč a sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobních výdajů 4 000 Kč, splátek úvěrů 5 000 Kč a dalších výdajů ve výši 200 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 49 764 Kč, jež představuje úvěr 26 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 420 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 21,27 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 5 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 520 Kč, poplatku za pojištění 624 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 638 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 13 750 Kč. Žalobkyně žádá po žalovaném úhradu úroků ve výši 21,27 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 25 928,42 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 25 928,42 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 10 335,58 Kč, kapitalizované úroky ve výši 13 465,73 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 6 330,86 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 25 928,42 Kč v zákonné výši od 2.11.2022 do zaplacení, úrok 21,27 % z dlužné jistiny 25 928,42 Kč od 2.11.2022 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 34 340 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, což odůvodňuje tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel z informace žalovaného, že jeho příjmy z pracovního poměru činí 13 000 Kč a další příjmy 10 000 Kč, tj. celkem 23 000 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil částkou 7000 Kč a sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobních výdajů 3 500 Kč a dalších výdajů ve výši 500 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 63 840 Kč, jež představuje poskytnuté finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování ve výši 7 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 1 064 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 29 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu úroků ve výši 24,6 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 26 357,37 Kč od 11.11.2019 do zaplacení. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 26 357,37 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 7 982,63 Kč, kapitalizované úroky ve výši 19 577,82 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 7 958,46 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 26 357,37 Kč v zákonné výši od 2.11.2022 do zaplacení, úrok 24,6 % z dlužné jistiny 26 357,37 Kč od 2.11.2022 do zaplacení.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a svoji neúčast řádně omluvila. K jednání se nedostavila ani žalovaná a svoji neúčast nijak neomluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků a při posouzení věci vycházel z listinných důkazů založených ve spise (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit částku 49 764 Kč, jež představuje úvěr 26 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 420 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 21,27 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 5 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 520 Kč, poplatek za pojištění 624 Kč, v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 638 Kč, s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 78 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 21,27 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z čl. 1 smlouvy vyplývá ujednání o tom, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Z rekapitulace plateb v žalobě vyplynulo, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradil částku 13 750 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a písemně oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným, bylo zjištěno, že žalovaný vyčíslil příjem z pracovního poměru částkou 10 950 Kč a další příjmy 10 000 Kč, tj. celkem 20 950 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil částkou 12 200 Kč a sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobních výdajů 4 000 Kč, splátek úvěrů 5 000 Kč a dalších výdajů ve výši 200 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z listiny nevyplývá, že by údaje uváděné žalovaným byly ověřovány. Součástí výdajů žalovaného byly splátky úvěrů ve výši 5 000 Kč.

4. Ze smlouvy o úvěru dne [datum] [číslo] soud zjistil, že na jejím základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit částku 63 840 Kč, jež představuje poskytnuté finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování ve výši 7 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 1 064 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60-ti splátkách, činí dle čl. 1 smlouvy výše výpůjční úrokové sazby 32,15 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.. 9.7 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z čl. 1 smlouvy vyplývá ujednání o tom, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle rekapitulace obsažené v žalobě uhradil žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy částku 29 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovanou ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byla v době poskytnutí úvěru na mateřské dovolené a své příjmy deklaroval částkou 23 000 Kč, kdy příjem z práce uvedl částkou 13 000 Kč a další – vedlejší příjmy částkou 10 000 Kč. Jeho výdaje měly činit 7 000 Kč a to výdaje na bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč a jiné výdaje 500 Kč Na základě těchto skutečností právní předchůdce žalobkyně stanovil použitelný příjem částkou 16 000 Kč. Z přehledu dokumentů k ověření finanční situace žalovaného není patrno, že by údaje žalovaného byly ověřovány z jakýchkoli dokladů. Dopisem ze dne 10. 3. 2023 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.

5. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že v obou případech byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva úvěrová, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně v obou případech před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného výhradně z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření tvrzených příjmů žalovaného jakož i jeho výdajů. Rovněž tak není patrno, že by si právní předchůdce žalobkyně ověřoval tvrzené výdaje žalovaného a to ani pokud jde o splátky úvěrů, které žalovaný uvedl. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalované. K důkazu předložila formuláře – Karty zákazníka, které žalovaná podepsala vždy v den uzavření smlouvy. Z předložených formulářů lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dne 16. 9. 2018 i 7. 12. 2018 formálně zabýval, byť v obou případech se tak stalo nedůsledně, jak pokud jde o příjmy tak pokud jde o závazky žalovaného. V řízení nebyly předloženy žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalovaného ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se zabýval jinými závazky žalovaného a že by tyto ověřil z příslušných veřejně dostupných evidencí. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby dle žalobkyních tvrzení shlédnout. Vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně při jednání nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení dle ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím obou úvěrů žalovanému jeho schopnost úvěr splatit. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédne soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly částky ve smlouvách uvedené vyplaceny. Ve prospěch nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] na jejímž základě převzal částku 26 000 Kč, uhradil žalovaný postupnými platbami 13 750 Kč a soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 12 250 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o nároky vyplývající ze smlouvy [číslo] byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost 35 000 Kč žalovanému vyplacena a žalovaný ve prospěch této pohledávky zaplatil 29 500 Kč a soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 5 500 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud proto žalobě zčásti vyhověl ve výroku č. I výrokové části rozsudku a přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. I když je smlouva neplatná, byl žalovaný vyzván k zaplacení oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které dle podacího lístku bylo téhož dne odesláno na adresu žalované. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva k plnění byla odeslána dne 24. 11. 2022. Má se za to, že doručena byla 27. 11. 2022 přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 10 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 8. 12. 2022 byl žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.