1 C 276/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 138 978 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 93 850 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 072 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 107 922 Kč od 21. 3. 2024 do 30. 6. 2025 a z částky 14 072 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 17 683,11 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 27,81 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 21.3.2024 do 13.4.2024, úroku ve výši 27,81 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 14. 4. 2024 do 14. 4. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 3. 2024 dosáhne částky 374 976 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně dne , datum, podala žalobu, kterou následně doplnila. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 119 291 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě, níž žalovanému byl téhož dne poskytnut úvěr na účet uvedený ve smlouvě ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 73,64 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 510 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky smlouvy, když uhradil celkem částku 6 510 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 400 Kč (2x 200 Kč), jako náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaná částka se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 117 893,76 Kč (přičemž tato nová jistině úvěru se skládala z zbývající dlužné původní jistiny poskytnutého úvěru ve výši 99 626,73 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 18 267,03 Kč). Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 117 893,76 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21.3.2024 do zaplacení, když tuto pokutu žalobkyně žádá pouze k datu vyhotovení této žaloby ve výši 19 687,63 Kč; úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 99 626,73 Kč ode dne 21.03.2024 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 73,64 % ročně a za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 14.4.2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatnila v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14.75 % p.a. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně provedla lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, databázi SOLUS a NRKI, kde nezjistila žádné negativní záznamy. Rovněž hodnotila, že žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Přihlížela též k tomu, že zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenčním rejstříku. Na základě toho provedla hodnocení klienta (scoring) a dospěla k závěru, že úvěr lze v tomto případě poskytnout.

2. Po podání žaloby podáním ze dne , datum, , vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 18. listopadu 2024 č.j. 1 C 276/2024-47 bylo řízení v části, co do nároku na zaplacení částky ve výši 11 369 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 369 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, dále ohledně nároku č. 2) co do částky ve výši 2 004,52 Kč a dále ohledně nároku č. 3) co do úroku ve výši 45,83 Kč ročně z částky 99 626,73 Kč od 21. 3. 2024 do 13. 4. 2024 a co do úroku ve výši 45,83 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 14. 4. 2024 do 14. 4. 2024, zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 1. 2025.

3. Řízení bylo dál vedeno pro nárok na zaplacení částky ve výši 107 922 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 107 922 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, dále o zaplacení částky ve výši 17 683,11 Kč a dále o zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ve výši 27,81 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 21. 3. 2024 do 13. 4. 2024, úroku ve výši 27,81 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 14. 4. 2024 do 14. 4. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 3. 2024 dosáhne částky 374 976 Kč a o náhradě nákladů řízení.

4. Soud poté ve věci rozhodl platebním rozkazem, který se však nepodařilo žalovanému doručit a byl proto zrušen. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, . K tomuto jednání se dostavil zástupce žalobkyně a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání nebylo možno vyhovět, neboť pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky a předpoklady.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 73,64 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 510 Kč. RPSN činila 104,36 %. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů (dle bodu 6.1 bodu 6.2 smlouvy). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný nejprve požádal o poskytnutí úvěru, k čemuž sám přiložil požadované informace, zejména doklad o bankovním účtu, kopii občanského průkazu a listiny k ověření úvěruschopnosti obsahující pohyby na účtu. Bankovní účet žalovaného byl ověřen prostřednictvím tzv. identifikační platby ve výši 1 Kč. Po ověření úvěruschopnosti žalobkyně zaslala žalovanému veškerou smluvní dokumentaci a žalovaný následně projevil vůli smlouvu uzavřít ve formě SMS zprávy (Důkaz: návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , oznámení ze dne , datum, o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , splátkový kalendář ze dne 16. 11. 2023, předsmluvní formulář, kopie občanského průkazu žalované, základní informace o klientovi, informace o vyplacení).

6. Žalovaný úvěr čerpal, jistina ve výši 100 000 Kč mu byla vyplacena na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, když uhradil před zesplatněním celkem 6 510 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti dodatečně nesplnil, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, (Důkaz: doklad o vyplacení úvěru dne , datum, , karta klienta, výzvy k zaplacení z roku 2024 ze dne 14.2., 18.3., oznámení o zesplatnění ze dne , datum, ). Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2024 předanou k poštovní přepravě téhož dne (Důkaz: předžalobní výzva včetně podacího archu).

7. Ohledně tvrzení o prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyl učiněn skutkový závěr, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalované. Soud proto při jednání dne , datum, poskytl žalobkyni poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti navrhnout důkazy k prokázání řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o jeho majetkové poměry, zejména příjmové a výdajové stránky žalovaného, a to bezodkladně s tím, že nesplnění této výzvy může mít za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci. Zástupce žalobkyně si vyžádal lhůtu pro označení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a následně došlo soudu podání, v němž se žalobkyně podrobně vyjádřila k procesu uzavírání smlouvy. V dalším podání ze dne 28. 8. 2025 setrvala na svých dosavadních tvrzeních, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a opětovně předložila listinné důkazy, které již tvořily obsah spisu a předložila výpis z databáze Cribis, z něhož vyplývá, že k dotazu ze , datum, byla žalobkyni poskytnuta informace, že proti žalovanému není evidována žádná exekuce. Z potvrzení o příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , adresa, a v období od dubna 2023 do září 2023 jeho příjem dosahoval částky , hodnota, Kč. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že počáteční zůstatek účtu č. , č. účtu, ke dni , datum, činil , hodnota, Kč a konečný zůstatek ke dni , datum, činil , hodnota, Kč. Z obsahu výpisu vyplývá zjištění, že na tento účet žalovaného docházela jeho mzda od zaměstnavatele a současně je zřejmé, že žalovaný hospodařil za pomoci většího počtu půjček a úvěrů, když z výpisu je patrno se jednalo o poskytované úvěry, např. od společnosti , právnická osoba, , nebo , právnická osoba, . Nelze pak opomenout zjištění, že významná část výdajů žalovaného byla vynakládána na platby sázkovým kancelářím. (Důkaz: výpis z účtu, zpráva z registru Cribis).

8. Žalobkyně dále v rámci prověřování úvěruschopnosti provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, v němž nezjistila žádné negativní údaje o žalovaném, a dále lustraci žalovaného v databázi NRKI (Důkaz: výpis z registru SOLUS, výpis z NRKI).

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZoSÚ).

10. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Následně se soud zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele.

16. Žalobkyně v projednávané věci zjistila a ověřila pouze příjmy žalovaného, výdaje však zjišťovány a ověřovány nebyly. Doplněné údaje do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, jak byly tyto údaje získány a doloženy, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Poskytovatel spotřebitelského úvěru činí předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů. Bylo prokázáno, že žalovaný měl vedle běžných obvyklých výdajů i výdaje na splátky jiných dříve čerpaných úvěrů, které před poskytnutím předmětného úvěru čerpal. Tyto splátky úvěrů však žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nehodnotila. Povinnosti zkoumat výdaje žalovaného se přitom nelze zprostit tím, že žalobkyně přenese tuto svou odpovědnost na žalovaného s tím, že žalovaný prohlásil, že nemá žádné jiné splatné dluhy. Zákon povinnost zkoumat a prověřovat úvěruschopnost žadatele o úvěr ukládá poskytovateli.

17. Pokud by se žalobkyně důsledně zabývala nejen příjmy žalovaného, ale i jeho výdaji a tyto ověřovala, zjistila by, že žalovaný v té době byl nejspíš ve finanční situaci, kterou lze charakterizovat jak dluhovou spirálu, kdy čerpal a splácel větší množství dalších spotřebitelských úvěrů a nad to značnou část svých příjmů vynakládal na platby sázkovým kancelářím.

18. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

19. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ S ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného soud uzavírá, že ze strany žalobkyně nebyla řádně prověřena schopnost žalovaného jako spotřebitele plánovaný úvěr splatit. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční prostředky čerpal, byly poskytnuty na jeho účet. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byl povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně ani přes poskytnuté poučení podle § 118a o. s. ř. dané žalobkyni při jednání soud dne , datum, neprokázala, že by dostatečným způsobem a s odbornou péčí zkoumala a ověřovala skutečné výdaje žalovaného, spokojila se pouze se sdělenými údaji ze strany žalovaného. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoložených informací o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 100 000 Kč bez právního titulu, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil částku 6 150 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 93 850 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.

21. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky odpovídající výši bezdůvodného obohacení, a to ve vazbě na doručení žaloby soudem. Ve zbytku byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

22. Při stanovení lhůty k plnění soud přihlédl k výši částky uložené k zaplacení, době prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

23. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i tomu, že žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu zčásti zpět a došlo proto k zastavení řízení co do částky 11 369 Kč, 2 004,52 Kč a co do úroku ve výši 45,83 % ročně z částky 99 626,73 Kč od 21. 3. 2024 do 14. 4. 2024, když tímto žalobkyně zavinila z procesního hlediska, že tyto nároky nemohly být věcně projednány a posouzeny. Při započtení příslušenství tak byl úspěch a neúspěch účastníků v řízení srovnatelný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.