1 C 286/2015

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupení advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka sídlem adresa vedlejší účastnice o omezení vlastnického práva

I. Žalovaný je povinen zdržet se rušení žalobců hlukem z provozu minibiků pronikajícím z pozemků p. č. st. [anonymizováno] o výměře 520 m2 st. [anonymizováno] o výměře 606 m2, p.č. st. [anonymizováno] o výměře 136 m2, p. [číslo] o výměře 1.424 m2, p. [číslo] o výměře 59 m2, parcely [číslo] o výměře 35 m2, parcely [číslo] o výměře 82 m2, parcely [číslo] o výměře 1.460 m2, parcely [číslo] o výměře 147 m2, části parcely [číslo] o výměře 380 m2, s asfaltovou závodní dráhou pro minibike, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce], na pozemky žalobců parcely č. st. [anonymizováno], [číslo] [číslo] [číslo] vše zaps. na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce].

II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení, ve výši 69.702,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu - České republice náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Lounech.

1. Žalobci se žalobou podanou u soudu dne 3. 6. 2015 domáhali vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému, aby se zdržel rušení žalobců hlukem z provozu minibiků pronikajícím z pozemků ve vlastnictví žalovaného parcely č. st. [anonymizováno] o výměře 520 m2 st. [anonymizováno] o výměře 606 m2, p.č. st. [anonymizováno] o výměře 136 m2, p. [číslo] o výměře 1.424 m2, p. [číslo] o výměře 59 m2, parcely [číslo] o výměře 35 m2, parcely [číslo] o výměře 82 m2, parcely [číslo] o výměře 1.460 m2, parcely [číslo] o výměře 147 m2, části parcely [číslo] o výměře 380 m2, s asfaltovou závodní dráhou pro minibike, v k.ú. [část obce], na pozemky žalobců parcely č. st. [anonymizováno], [číslo] [číslo] [číslo] vše zaps. na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce]. Žalobci uplatněný nárok opřeli o tvrzení, že trvale bydlí od roku 2005 v domě [adresa] v [část obce], když pro bydlení zde se rozhodli na základě skutečnosti, že nemovitost se nachází na tichém a klidném místě, jedná se o polosamotu, která je vzdálena od silnice přibližně jeden kilometr. Jimi obývaná nemovitost a související pozemky se nacházejí v chráněné krajinné oblasti, v místě prohlášeném za ptačí oblast, kde se nachází populace chráněného chřástala polního. Bydlení zde splňovalo několik roků jejich očekávání, pokud jde o naprostý klid a ticho, ale v roce 2009 došlo ke změně, když opakovaně zaznamenali soustavný velmi nepříjemný zvuk, připomínající zvuk motorových pil. Následně zjistili, že na místě vzdáleném cca 300-400 metrů vzdušnou čarou od jejich nemovitostí je provozován minibikový sport na pozemcích ve vlastnictví žalovaného. Stroje užívané k tomuto sportu vydávají zvuky, kterými jsou žalobci rušeni po část kalendářního roku, obvykle od února či začátku března do října každého roku. Rušení probíhá ve všedních dnech v odpoledních hodinách a nejsilnější hluk se z pozemků žalovaného zaznamenali žalobci v době konání závodů, popř. ve dnech závodům předcházejícím, kdy se na místě soustřeďoval větší počet závodníků na minimotorkách. Zprvu byly Správou CHKO povoleny závody vždy na jeden den a později, od roku 2015, na dva dny. Žalobci uvedli, že v letních měsících a především o víkendech, kdy si potřebují po práci odpočinout a chtějí pobývat, popř. pracovat venku na pozemcích, které vlastní, jsou obtěžováni neúnosným hlukem, který jim v tom brání. Vyvolali jednání s představiteli žalovaného a p. [příjmení] jako představitelem [příjmení] [příjmení] [jméno], který minibikový sport na pozemcích žalovaného provozuje a navrhovali, aby se na pozemcích opravdu jen závodilo v předem stanovených termínech a byly ukončeny pravidelné tréninky, což by žalobcům umožnilo v příslušných víkendech odjíždět a hluku se vyhnout, ale tento návrh nebyl přijat. [obec] z minibikového sportu ruší nejen žalobce, ale i další občany, jejichž nemovitosti se v [část obce] nacházejí a vznikla proto petice občanů, kteří se u žalovaného dožadovali, aby činnosti sdružení [příjmení] [příjmení] [jméno] [obec] na předmětných pozemcích bylo zamezeno. To však žalovaný bez jakéhokoli odůvodnění odmítl. Při měření hluku 28. 7. 2014, zajištěném žalovaným, nebyly naměřeny hodnoty, které by přesahovaly platné hygienické limity, ale z komentáře k tomuto měření vyplývá, že hladina pozadí činí 30,8 dB a každý hluk převyšující tuto hladinu o více než 3 dB je dobře vnímatelný a může být vnímán jako silně rušivý a to i proto, že změřené spektrum má spojité maximum v třetinooktávovém pásmu od 800 Hz do 2500 Hz, v němž vykazuje lidský sluch nejvyšší citlivost. Žalobci poukázali na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2808/2007, když mají za to, že i v tomto případě se jedná o obtěžování, které sice nepřekračuje limity stanovené závazným právním předpisem, ale překračuje míru obvyklou v daném místě. Protože s žalovaným nebylo možno dospět k smírnému řešení, obrátili se žalobci na soud. V průběhu řízení uvedli, že v posledním roce se na pozemcích žalovaného závody minibiků nekonají, ale rušení žalobců hlukem minibiků přetrvává i do současnosti, neboť nejméně 4x v týdnu na pozemcích žalovaného probíhají tréninky. Žalobci mají za to, že vedlejší účastník nepořádá momentálně závody v důsledku tohoto soudního řízení, ale dle názoru žalobců lze očekávat, že v případě jeho ukončení budou obnoveny.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal ani zčásti a namítal, že pokud hluk z provozu minibikového sportu provozovaného nájemcem jeho pozemků spolkem [příjmení] [příjmení] [jméno] nepřesahuje hygienické limity, nemůže být žalobě přiznána důvodnost, když je opřena o subjektivní vnímání hluku žalobci. Poukázal na to, že lokalita, v níž se závodiště vybudované pro provozování minibikového sportu nachází, byla do druhé světové války využívána k provozu tkalcovny, barvírny, vodní elektrárny a to vyžadovalo dovoz surovin a odvoz zboží. Za druhé světové války zde probíhala výroba součástí raket a vrtulníků, trojnásobně se zvětšila rozloha zastavěného území a byl zde i koncentrační tábor, poté šlo o lokalitu využívanou Čsl. armádou, která před svým odchodem na přelomu tisíciletí zbořila téměř všechny objekty a zbylý nemovitý majetek byl v roce 2002 převeden na žalovaného. Ten uvažuje do budoucna s využitím lokality k rekreačním účelům, eventuálně i k účelům průmyslovým a to s sebou ponese výraznou změnu v hlukových poměrech, tzn. nepůjde o tak klidné území, jak si žalobci představovali. Žalovaný potvrdil, že pozemky v [anonymizováno] údolí pronajímá více uživatelům, mezi nimi i vedlejšímu účastníkovi. Nájemní smlouvy s vedlejším účastníkem jsou uzavřeny v současné době na dobu do roku 2026. Nájemné odpovídá tomu, že pozemky jsou pronajímány zájmové organizaci a činnost organizace je omezena provozní dobou. Pořádání automobilových závodů probíhá vždy na základě výjimky ze zákazu pořádat automobilové a motocyklové závody na území CHKO udělené Agenturou přírody a krajiny ČR, která nezjistila, že by hlučnost měla v daném případě negativní vliv na zájmy ochrany přírody. Naměřená hladina hluku při dvouhodinovém tréninku a následném závodu (cca 43 + 1,8dB) hygienický limit nepřekročila a podobný hluk by byl působen při jakémkoli jiném plánovaném budoucím využití. Vyhovění žalobě by tak znamenalo znemožnění užívání majetku žalovaného.

3. Podáním ze dne 10. 7. 2017 vstoupil do řízení spolek [příjmení] [příjmení] [jméno], jako vedlejší účastník na straně žalovaného, s tím, že má naléhavý právní zájem na výsledku řízení, neboť je nájemcem pozemků žalovaného, na nichž provozuje závodní dráhu pro minibiky. Ve vyjádření ze dne 6. 3. 2018 vedlejší účastník poukázal na to, že areál, kde působí, je řádně zkolaudovaný a má kladná stanoviska k provozu od všech dotčených orgánů státní správy včetně CHKO a hygieny. Prováděná měření nikdy neprokázala porušení hlukových limitů pro tuto oblast, probíhá zde max. 3-4 závody ročně a v průběhu tréninků limitovaných provozní dobou, pokud se sejdou alespoň tři jezdci, si vyzkoušejí závodní jízdu, kdy nejde o klasický závod ale o porovnání výkonnosti. Vedlejší účastník dále uvedl, že pokud by motorky měly snížený výkon nebo nějaké zařízení ke snížení hluku (které pro minibike však neexistuje), mělo by to za následek horší výsledné časy. Vedlejší účastník uvedl, že vykonává svoji činnost ve velmi omezené provozní době a uvedl, že se rozhodl pořádat maximálně 4 závody ročně. Neobejde se však bez stávajících provozních hodin pro účely přípravy jezdců. V průběhu řízení pak vedlejší účastník dále poukazoval na to, že činnost provozuje v zájmu zlepšení dopravní výchovy dětí. Při jednání dne 18. 9. 2019 zástupce vedlejšího účastníka upřesnil, že tento přínos vedlejší účastník spatřuje v tom, že lepší ovládání stroje dítětem přispěje k jeho větší bezpečnosti, až bude moci jezdit po veřejných komunikacích na motocyklu a nejde tedy o obvyklou dopravní výchovu. Své podání doplnil rozborem využívání areálu pro minibiky v roce 2017 a ručně psanou evidencí jízd r. 2017 a porovnáním výsledků závodů 27. 5. 2017 a 19. 8. 2017. Své vyjádření dále doplnil podáním z 10. 9. 2019, v němž uvedl, že v r. 2019 jízdy v areálu opět omezil, tyto se řídí provozním řádem vedlejšího účastníka, pro nečleny klubu jsou jízdy placené a tréninky probíhají za účasti maximálně 2 jezdců, činnost provozuje v řádně zkolaudovaném areálu pro provoz minibiků a nepotřebuje proto výjimku Správy NP. K zprávě Autoklubu ČR se vyjádřil tak, že z jeho strany jde o hobby pro děti, není veden pod Autoklubem ČR, ale nejde o nelegální ježdění, když technická pravidla jsou v souladu s řády Autoklubu ČR. K vyjádření připojil provozní řád a ručně psanou evidenci jízd za roky 2018 a 2019.

4. Soud se předně zabýval otázkou, zda žaloba proti obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, může směřovat proti vlastníkovi nemovitosti, ze které rušení pochází, i když sám vlastník rušivou činnost nevykonává a shledal, že pasivní legitimace žalovaného je dána, když stejnou otázku vyřešil Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře (srov. NS ČR sp. zn. 22 Cdo 223/2005).

5. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalovaný je vlastníkem pozemků p. č. st. [anonymizováno] o výměře 520 m2, p.č. st. [anonymizováno] o výměře 606 m2, p.č. st. [anonymizováno] o výměře 136 m2, p. [číslo] o výměře 1.424 m2, p. [číslo] o výměře 59 m2, parcely [číslo] o výměře 35 m2, parcely [číslo] o výměře 82 m2, parcely [číslo] o výměře 1.460 m2, parcely [číslo] o výměře 147 m2, části parcely [číslo] o výměře 380 m2, v k.ú. [část obce], které žalovaný pronajímá vedlejšímu účastníkovi spolku [příjmení] [příjmení] [jméno]. [příjmení] nebylo ani o tom, že na těchto pozemcích se nachází asfaltová dráha sloužící pro jízdy minibiků. Rovněž tak nebylo sporu o tom, že žalobci jsou vlastníky pozemků parcel č. st. [anonymizováno], [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [část obce], okr. [obec]. Tato žalobní tvrzení jsou dále prokázána též informacemi o vlastnictví z katastru nemovitostí a nájemními smlouvami vč. jejich dodatků.

6. Sporným mezi účastníky soud shledal, zda hluk z provozu minibiků zasahující na pozemky žalobců je hlukem, který vniká na pozemky žalobců v míře nepřiměřené místním poměrům a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemků žalobců. Předně je nutno konstatovat, že od r. 2016 obecně závazný právní předpis nestanoví vymezení ještě přípustných limitů hladiny hluku pro sportoviště a sportovní zařízení. Soud se proto při zkoumání sporných otázek soustředil na zjištění hodnot hluku zasahujícího na pozemky žalobců z pozemků žalovaného a posouzení, zda tento hluk je obtěžováním, které překračuje míru obvyklou v daném místě a to s přihlédnutím k míře dané v jiných obdobných místech a zabýval se dále tím, zda jsou žalobci tímto hlukem podstatně omezováni v užívání svých pozemků.

7. K zjištění skutkového stavu provedl soud dokazování informacemi o vlastnictví žalobců a žalovaného, nájemními smlouvami [číslo] 2008 ze dne 10. 9. 2008, vč. dodatků ze dne 13. 5. 2009 a [číslo] spis: [číslo] ze dne 1. 2. 2012, [číslo] spis: [číslo] ze dne 16. 5. 2012, jejich dodatky ze dne 14. 3. 2012, 10. 9. 2014, 26. 11. 2014, sdělením Agentury ochrany přírody a kraji ČR ze dne 26. 5. 2009, stanoviskem žalovaného ze dne 7. 5. 2009, sdělením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 5. 1. 2010, sdělením žalovaného ze dne 30. 12. 2014, protokolem [číslo] 2014 o měření hluku v mimopracovním prostředí ze dne 20. 7. 2014, úředním záznamem PČR OO [obec] ze dne 21. 9. 2014, dopisem žalobců ze dne 28. 9. 2014, obecně závaznou vyhláškou žalovaného [číslo] výzvou občanů žalovanému k zamezení činnosti vedlejšího účastníka, Provozním a dopravním řádem areálu [anonymizováno], oznámením žalovaného o záměru pronajmout pozemky žalovaného, rozhodnutím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR z 27. 2. 2015 a 9. 8. 2019, žádostí vedlejšího účastníka z 12. 1. 2015, oznámením termínů závodů z 12. 1. 2015, oznámením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 26. 1. 2015 o zahájení správního řízení, protokolem o ústním jednání ze dne 10. 2. 2015, oznámením termínů závodů vedlejším účastníkem z 1.3.2016, 23. 3. 2016, 12. 3. 2018, souhlasem Správy NP [obec] [anonymizováno] s termíny závodů v roce 2018, zprávou vedlejšího účastníka ze 4. 2. 2017, snímkem letecké mapy území [část obce], úředním záznamem Městské policie [obec] ze dne 26. 9. 2016, usneseními Rady [územní celek] ze dne 19. 9. 2016, z 6. 3. a 2. 5. 2017, seznamem nájemců užívajících nemovitosti žalovaného v areálu [anonymizováno], provedením místního šetření dne 26. 5. 2017, zprávou Autoklubu ČR ze dne 26. 1. 2018, technickými předpisy [příjmení] MOTO 2016 Federace motocyklového sportu AČR, zprávou Ministerstva životního prostředí z 14. 2. 2018, Provozním řádem [příjmení] [příjmení] [jméno], rozhodnutím žalovaného [číslo jednací] [číslo], průvodním dopisem k výzvě občanů z 12. 9. 2014 a 28. 9. 2014, zprávou Národního parku [obec] [anonymizováno] ze dne 21. 8. 2019, účastnickou výpovědí žalobců, svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení], spisem Stavebního úřadu MěstÚ [obec] sp. zn. [anonymizováno] 2014 a znaleckým posudkem znalkyně Doc. RNDr. [celé jméno znalkyně] CSc..

8. Z předložených nájemních smluv soud zjistil, že žalovaný pronajímá vedlejšímu účastníkovi své pozemky v k.ú. [část obce] od r. 2008, nejprve smlouvou [číslo] 2008 a posléze dalšími smlouvami [číslo] spis: [číslo] ze dne 1. 2. 2012, [číslo] spis: [číslo] ze dne 16. 5. 2012, měněnými dodatky ze dne 14. 3. 2012, 10. 9. 2014, 26. 11. za účelem provozování minibikového sportu. Doba trvání nájmu byla dle obsahu dodatků k nájemním smlouvám sjednána do 31. 12. 2026. Dodatky z 10. 9. 2014 bylo mezi nájemcem a pronajímatelem ujednáno, že vedlejší účastník bude dodržovat provozní dobu pro svoji činnost v rozsahu ve smlouvě stanoveném a to ve dnech pondělí, středa, pátek, sobota vždy od 13.00 do 17.00 hod., v neděli vždy se souhlasem pronajímatele. Současně tyto dodatky zavazují nájemce, aby vždy do 28. února daného roku předložil soupis připravovaných akcí včetně vyjádření Chráněné krajinné oblasti [příjmení] pískovce, s tím, že předem ohlášené závody se budou konat vždy se souhlasem pronajímatele. Dodatky z 10. 9. 2014 zavazují dále nájemce k dodržování Provozního a dopravního řádu Areálu [anonymizováno] ze dne 9. 9. 2014.

9. Z Provozního a dopravního řádu ze dne 9. 9. 2014 soud zjistil, že byl schválen usnesením rady [územní celek] [číslo] [spisová značka] a stanovuje nájemcům nemovitostí žalovaného zejména pravidla pro vstup, vjezd a pohyb vozidel v [anonymizováno] údolí. Z rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky č.j. [spisová značka] 2015 bylo zjištěno, že dotčený orgán povolil do 31. 12. 2018 výjimku ze zákazu pořádat automobilové a motocyklové soutěže na území CHKO ve frekvenci 1x měsíčně od dubna do října vždy od 10 hod do 18 hod. Z odůvodnění vyplývají jednak podmínky pro konání těchto akcí a skutečnost, že tyto aktivity se na stejném místě konaly na základě rozhodnutí č.j. 0 [rok] [spisová značka] i v roce 2014. Z odůvodnění rozhodnutí bylo zjištěno, že dotčený orgán se zabýval též faktorem hluku, který doprovází provozování minibikového sportu s tím, že neshledal žádné jednoznačné důkazy o jeho negativním vlivu na zájmy ochrany přírody a pokud jde o námitky místních obyvatel, uvedl, že tito mají možnost domáhat se ochrany u příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Z oznámení termínů závodů ze dne 12. 1. 2015 ohlásil vedlejší účastník SCHKO [příjmení] [jméno] termíny sedmi dvoudenních závodů, oznámením z 1. 3. 2016 termíny pěti dvoudenních závodů CHKO [příjmení] [anonymizováno] a současně žalovanému a obdobně ohlásil termíny závodů i v dalších letech, naposledy v roce 2018 podáním z 12. 3. 2018. Usnesením z 6. 3. 2017 rada [územní celek] schválila termíny konání minibikových závodů pořádaných v roce 2017. Dne 5. 1. 2010 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Správa chráněné krajinné oblasti [příjmení] [anonymizováno] sdělila žalobcům k jejich stížnosti na provozování minibikového sportu v k.ú. [část obce], že dotčené území lze využít pro takové aktivity a nebyl jednoznačně prokázán negativní vliv jízdy na minibikách na zájmy ochrany přírody.

10. Z obsahu spisu Stavebního úřadu MěstÚ [obec] sp.zn. SÚ – [číslo] [rok] soud zjistil, že vedlejší účastník na pozemcích žalovaného zbudoval asfaltové plochy pro účely provozování minibikového sportu a dne 9. 6. 2014 požádal o vydání stanoviska, zda tato úprava vyžaduje povolení stavebního úřadu. Dne 17. 10. 2014 požádal vedlejší účastník o vydání stavebního povolení pro stavbu asfaltové závodní dráhy pro minibiky v k.ú. [část obce], na parcelách. [číslo] stp [číslo]. Z rozhodnutím ze dne 14. září 2015 č.j. S [číslo] [rok] vyplynulo zjištění, že tímto byla stavba asfaltové závodní dráhy pro minibiky na dotčených pozemcích žalovaného dodatečně povolena. Dne 20. 11. 2015 byl vydán kolaudační souhlas a povoleno užívání této stavby na pozemcích parcela [číslo] (část), [číslo] (část), [číslo] (část), parcela st. [číslo] vše v k.ú. [část obce] KHS [obec] vydala dne 29. 7. 2015 souhlasné stanovisko s povolením trvalého užívání stavby asfaltové závodní dráhy pro minibiky na pozemcích žalovaného a stanovila závazné podmínky, včetně maximálního počtu současně provozovaných minibiků o stanoveném výkonu. Žalobci nebyli mezi účastníky tohoto řízení.

11. K zjištění poměrů v místě samém měl soud k dispozici vlastní poznatky z místního šetření v [část obce], výslech žalobců a osob, které v [část obce] žijí, a to svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přehled nájemců ze dne 26. 9. 2016, obecně závaznou vyhlášku žalovaného [číslo] letecké snímky dotčeného území. Měl dále k dispozici výzvu občanů žalovanému z r. 2014, aby zabránil šíření hluku z areálu vedlejšího účastníka v [příjmení] [jméno] [příjmení], obecně závaznou vyhláškou žalovaného [číslo] úřední záznam Městské policie [obec] ze dne 26. 9. 2016. Při místním šetření dne 26. května 2017 soud shledal, že nemovitosti žalobců sestávají z obytného domu [adresa] v [část obce] a přilehlých pozemků zčásti upravených jako zahrada a zčásti jako travnaté plochy. Jedná se o nemovitosti vzdálené od jiných staveb v řádech stovek metrů, sousedící pouze s dalšími pozemky a přístupovou komunikací sloužící majitelům nemovitostí k ní přiléhajících. Ve výhledu směrem k minibikové dráze se nacházel souvislý lesní porost navazující na travnaté plochy. Minibiková dráha je tvořena vyasfaltovanými plochami ohraničenými pneumatikami a je umístěna v údolí na břehu říčky [obec]. V době místního šetření se na minibikové dráze nacházeli pořadatelé avizovaných závodů, avšak žádné stroje nebyly v provozu a to ani v době, kdy soud prováděl místní šetření na nemovitostech žalobců. Z výzvy občanů předložené žalovanému v roce 2014 vyplývá zjištění, že podepsaní občané označení jménem a příjmením a adresou bydliště, žádají po žalovaném okamžité zamezení činnosti vedlejšího účastníka, neboť odmítají nadále tolerovat nadměrný hluk produkovaný bezohlednými, tzv. sportovci, v zákonem chráněné oblasti. Stížnost nebyla žalovaným shledána opodstatněnou. Vyhlášku [číslo] žalovaný vydal s cílem regulovat hlučné činnosti ve městě [obec], vymezil dobu nočního klidu, omezil možnost užívání zařízení a přístrojů způsobujících hluk ve dnech pracovního klidu na veřejných prostranstvích v zastavěném území zcela a na jiných místech v zastavěném území – jen pokud hluk v intenzitě způsobilé narušit veřejný pořádek přesáhne mimo jím vlastněnu (popř. na jiném právním základě užívanou) nemovitost. Dle čl. 4 vyhlášky z těchto zákazů může rada města udělit výjimku. Dle úředního záznamu Městské policie [obec] na minibike dráze nebylo zjištěno porušování provozního řádu, či porušení OZV o regulaci vymezených činností, pokud taková porušení byla zjištěna (3x), vždy se jich dopustily osoby, které nejsou členy [anonymizována dvě slova]. Z přehledu nájemců nemovitostí žalovaného v [anonymizováno] údolí soud zjistil, že areál [anonymizováno] je využíván ke skladovacím účelům, jako malá vodní elektrárna, muzeum, výcvikový prostor záchranářů, k bydlení a perspektivně je uvažováno s využitím jako zázemí pro budoucí kemp ve stadiu stavebního záměru. Z leteckého snímku předmětného území je patrno, že jednotlivá stavení, vč. nemovitostí žalobců jsou samotami, či polosamotami a od dráhy pro jízdy minibiků jsou nemovitosti žalobců odděleny loukou a lesním porostem. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že svědkyně v současném bydlišti žije cca 30 let a to se nachází ve vzdálenosti asi 500 metrů po silnici v úrovni dráhy a to ve vzdálenosti větší než nemovitosti žalobců. Svědkyně vypověděla, že hluk je k ní slyšet méně a v užívání nemovitostí jí nebrání. V r. 2014 podepsala výzvu žalovanému vyvolanou hlukem z provozu minibiků, a to proto, že ji o to požádali žalobci. Hluk z minibiků popsala jako hluk ze zapnuté sekačky a hodnotila jej jako obtěžující. Z její výpovědi dále vyplynulo, že po podpisu výzvy se změnila intenzita hluku, je slyšet méně často. Poměry v daném místě v době před provozováním minibikového sportu svědkyně hodnotila jako velmi tiché. K hluku vznikajícímu z provozu minibiků v areálu užívaného vedlejším účastníkem a jeho dopadům na okolí byl dále jako svědek vyslechnut [jméno] [příjmení], který od 70. let min. století bydlí na adrese svého současného bydliště [adresa] v [část obce]. K dřívějším hlukovým poměrům v daném místě soud z jeho výpovědi zjistil, že šlo o místo mimořádně klidné a tiché a ticho bylo rušeno jen občas projíždějícím autem, popř. hlasy ptáků. Tyto místní poměry se změnily v době, kdy pozemky žalovaného v [anonymizováno] údolí začaly být využívány k minibikovému sportu, když v době provozu minibiků je svědek nucen trávit čas uvnitř domu se sluchátky na uších. Pokud chce posedět venku, využívá místo vzadu za domem, kde je hluk z minibiků méně slyšet. Svědek má za to, že hlukem z provozu minibiků došlo k znehodnocení jeho nemovitostí, snížení jejich ceny při případném prodeji, když klid a ticho byly jedinou devizou místa, kde se jeho nemovitosti nacházejí. Z výpovědi žalobců soud zjistil, že do [část obce] se nastěhovali trvale v roce 2005 za situace, kdy již nemovitosti kratší dobu vlastnili a shledali, že jde o velmi tiché a klidné místo. Nemovitosti se nacházejí v krajině venkovského charakteru, jsou obklopeny loukami. Sousední [anonymizováno] údolí dle výpovědi žalobců sloužilo v té době jako útočiště ptáků a zvěře. Veřejná komunikace je vzdálena cca 1 km a je přístupná po účelové komunikaci, kterou víceméně udržují žalobci. Do současného bydliště v [část obce] se žalobci odstěhovali, aby tím vyřešili hluk, kterým se cítili být rušeni na panelovém sídlišti, kde do té doby bydleli. [obec] z areálu vedlejšího účastníka, připomínající zvuk motorové pily, zaznamenali žalobci v roce 2009 a sami pak zjistili, čím je způsobován. Tento hluk se z areálu ozýval cca 4x týdně a to do 6. – 7. hodiny večerní, vždy přibližně v období od dubna do října každého roku. Žalobkyně uvedla, že v ní zvuky minibiků vyvolávají velkou nervozitu a narušují jí spánek, brání jí pobývat a vykonávat venku jakékoli činnosti, musí být doma za zavřenými okny. Hluk byl nejhorší v době konání závodů. Ty se nyní neuskutečňují a došlo tak k určitému zlepšení situace, což žalobkyně přičítá skutečnosti, že je veden tento spor. Obdobně popsal vliv hluku z minibiků i žalobce, který se rovněž vyjádřil tak, že v době jízd minibiků nemůže pobývat venku ani vykonávat práce na pozemcích. K tvrzení vedlejšího účastníka, že jízd minibiků je využíváno k dopravní výchově dětí, uvedl žalobce, že v areálu se nenacházejí žádné dopravní značky, křižovatky apod., neboť vybudovaný areál má podobu závodiště, které dle zjištění žalobců využívají k jízdám na motorkách i dospělí. Oba žalobci shodně uvedli, že vzhledem k vykácení lesa oddělujícího jejich nemovitosti od areálu vedlejšího účastníka v minulém roce, se po zpracování znaleckého posudku Doc. RNDr. [celé jméno znalkyně] CSc. situace zhoršila, protože hluk z minibikové dráhy není pohlcován stromy.

12. K posouzení hluku zasahujícího z pozemků žalovaného na pozemky žalobců (imise), měl soud k dispozici protokol Akustické laboratoře ACCOZ ze dne 28. 7. 2014 o měření hluku z provozu minibiků v chráněném venkovním prostoru při tréninku a při závodě provedeném dne 20. 7. 2014 na základě objednávky žalovaného. Z protokolu zjistil, že měření bylo provedeno ve vzdálenosti 275 m od zdroje hluku na hranici pozemku u plotu rodinného domu [adresa] ve výšce 3 m nad terénem. Naměřená hodnota pozadí činila 30,8 dB, naměřené hodnoty hluku po přepočtení 43,6 dB. Tónová složka zjištěna nebyla. Ze závěrů hodnotitele měření plyne závěr, že relativně značné obtěžování hlukem z provozu minibiků vyplývá z nízké hladiny hluku pozadí, které činí 30,8 dB a každý hluk, který má vyšší hladinu o více než 3 dB je dobře vnímatelný. Hygienický limit pro chráněný venkovní prostor daný tehdy účinným nařízením vlády č. 272/2011 Sb. (50 dB pro denní dobu), nebyl překročen. Soud měl dále k dispozici výsledky měření jako součást znaleckého posudku Doc. RNDr. [celé jméno znalkyně] CSc. ze dne 25. 11. 2017 [číslo] která provedla měření v době konání tréninků i závodů minibiků na pozemcích žalovaného ve dnech 18. – 19. 8. 2017. Při měření a hodnocení hluku ze závodů minibiků postupovala znalkyně podle„ odborného doporučení MZD“ (platného od 2. 5. 2016). Z výsledků měření imisí hluku, tj. hluku dopadajícího na měřící místo (tab. č. 3 na straně 8 znaleckého posudku), bylo zjištěno, že naměřené hodnoty se pohybují v rozmezí 39,7 ± 1,5 dB do 45,3±1,1 dB a v průběhu za 185 minut dospěla znalkyně k hodnotě 44,7±1,4 dB. Pokud jde o měření hladiny hluku v době tréninku, byla naměřená hladina hluku při jízdě jednoho jezdce 2x po 3 minutách 45,1 ± 2,3 dB. Znalkyně stanovila hlavní deskriptor L“ aeq.T (hladina pozadí během měřícího intervalu ti) hodnotou 34,4 dB, což je znalkyní ve znaleckém posudku charakterizováno jako hodnota odpovídající tichému obývacímu pokoji. Rozdíl mezi hladinou pozadí a hladinou při závodech činil 10 dB. Pokud naměřené hodnoty znalkyně porovnávala s hygienickým limitem platným do r. 2016 pro chráněný venkovní prostor plynoucím z nařízení vlády č. 272/2011 Sb., uzavřela, že tento hygienický limit naměřené hodnoty nepřekračují. Zdůraznila dále, že hluk ale nestačí hodnotit pouze pomocí přípustných limitů či doporučení a úsudky o přípustnosti či nepřípustnosti hluku vykazují rozptyl až 20 dB. Poukázala na to, že jde-li o nový neznámý zdroj zvuku umístěný do klidné venkovské oblasti, dochází dle ČSN EN ISO 1996 k vzrůstu rušení odpovídajícímu připočtení +15dB k změřeným nebo předpokládaným hladinám. Uzavírá pak, že při tomto postupu pak jsou výsledné hodnoty„ míry rušení“ (tab. na č.l. 54 zn. posudku) hodnoceny jako překračující dříve stanovený hygienický limit pro venkovní prostřední, tj. 50dB, když dospívá k hodnotám v rozmezí 61,1 dB – 72,8 dB. Znalkyně v posudku též odpověděla na otázky účastníků i soudu a osvětlila rozdíl mezi intenzitou hluku, jako veličiny, charakterizující emisi zdroje hluku oproti akustickým imisím, tj. hluku dopadajícím na měřící místo, které se hodnotí hladinami akustického tlaku v dB. Pokud dotazy směřovaly k tónové složce spektra, uvedla, že tónovou složku ve spektru neshledala. Zabývala se tím, že v daném případě se jedná o hluk ze sportovních aktivit a uvedla, že při snižování a řízení hluku v komunálním prostředí je třeba rozlišovat kategorii přímých zdravotních účinků na lidské zdraví a kategorii obecného obtěžování hlukem, která patří do oblasti kvality života, kde regulace hluku objektivně působícího na lidské zdraví a je plně v kompetenci orgánů ochrany veřejného zdraví, což hluk ze sportovních aktivit nezahrnuje. Pokud pak jde o subjektivní pocit obtěžování, který znalkyně označuje jako míru stresu, závisí na osobnostních charakteristikách a citlivosti exponované osoby a dalších např. socio-ekonomických, kulturních či historických souvislostech a může vést ke zhoršení celkového zdravotního stavu exponovaných osob. Zdůraznila, že celkové obtěžování hlukem lze (podle WHO) považovat za určující prvek tzv. akustického komfortu (resp. diskomfortu) a je třeba ho adekvátním způsobem regulovat, avšak není možné to učinit aplikací hlukových limitů u náhodných zdrojů hluku, pro které je typické, že jejich hladina akustického tlaku se mění okamžitě, náhodně a nepředvídatelně. Nelze z těchto důvodů věrohodně stanovit jejich akustickou emisi, a tedy ani objektivně přezkoumat účinky případné regulace (imisi hluku). Uvedla, že nezávislost na fyzikální parametrech zvuku je pro rušivé a obtěžující účinku hluku typická a k jejich regulaci proto není vhodné použití hygienických limitů hluku a je třeba je řešit na lokální úrovni, dispozičními a organizačními opatřeními či technickými opatřeními na straně zdroje hluku, tj. snižováním emise hluku zdroje.

13. Dle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Žalobkyně se žalobou domáhá ochrany svého vlastnického práva do budoucna, proto soud věc posuzoval podle občanského zákoníku účinného od 1.1.2014.

14. Dle § 1012 o.z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

15. Dle § 1013 odst. 1 o. z vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

16. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti, uzavřel po skutkové stránce, že nemovitosti žalobců i žalovaného se nacházejí v oblasti, pro kterou je běžným označením krajina venkovského typu, využívaná k bydlení, rekreaci i zemědělské činnosti. Jedná se o území tvořící součást Chráněné krajinné oblasti (CHKO) [příjmení] [anonymizováno], která byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ze dne 27. června 1972 [číslo jednací] – II/2, o zřízení Chráněné krajinné oblasti [příjmení] [anonymizováno], okres [okres] [obec], kraj Severočeský. Dle čl. I. odst. 2 tohoto výnosu je posláním oblasti ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní stavba lidového rázu. Ze zjištění z místního šetření, výpovědí žalobců i slyšených svědků, a rovněž tak i z přehledu nájemců prostor v areálu [anonymizováno], který předložil žalovaný, soud uzavřel, že jde o oblast bez vlivů provozu průmyslových výrobních závodů, kde jednotlivá stavení jsou od sebe vzdálena v řádech stovek metrů a jsou oddělena zemědělskými, převážně travnatými pozemky, stromy a lesními pozemky. Na základě obsahu výpovědí žalobců, svědků [příjmení] a [příjmení], i samotných žalobců, má soud za prokázané, že v době, kdy žalobci své nemovitosti nabyli a rovněž tak v době, kdy zde začali bydlet, se jednalo o oblast vyznačující se klidem a tichem v současné době spíše mimořádným. Tomu, dle zjištění soudu, odpovídá hladina pozadí 30,8 dB, stanovená měřením Akustické laboratoře ACCOZ a rovněž hladina 34,4 dB stanovená měřením znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] CSc.. Pokud bylo žalovanou stranou poukazováno na hluk, který musel být působen provozem a obsluhou tkalcovny, barvírny, vodní elektrárny v době do druhé světové války a rovněž tak výrobou zbraní v době války, má soud za to, že lze skutečně uvažovat s tím, že v této době žilo v tomto místě více obyvatel a předmětná oblast byla výrazně živější a hlučnější, ale v období poválečném, ani v době po roce 2000, kdy žalobci nemovitosti zakoupili a ani v době, kdy zde začali trvale bydlet (r. 2005), tyto činnosti desítky let provozovány nebyly. Rovněž tak nemohli žalobci počítat s hlukem, který dle vyjádření žalovaného vznikal v době užívání nemovitostí armádou, která zde rovněž nepůsobí nejméně od r. 2000. Nadto ani tento hluk nebyl pro okolí nijak obtěžující, když v tomto směru není důvod nevěřit výpovědi slyšeného svědka [příjmení]. Ten velmi přesvědčivě popsal působení hluku vznikajícího z provozu minibiků na lidské smysly a stejně jako žalobci uvedl, že jediným způsobem, jak se tomuto negativnímu působení vyhnout, je omezit pobyt venku a fakticky neužívat pozemky, na něž hluk doléhá. O tom, že působení hluku z minibiků na okolí tíživě doléhá, svědčí i výpověď svědkyně [příjmení] a pokusy žalobců řešit situaci jednáním s žalovaným i výzva občanů žalovanému z roku 2014, když k soud má za to, že k takové petici se jmenovitě připojují jen osoby, které hluk vnímají natolik negativně, že se snaží takový problém otevřeně řešit a hledat pomoc a ochranu u vlastníka pozemků, z nichž hluk vychází a který je současně orgánem místní správy a samosprávy. Soud se proto nemůže ztotožnit s námitkou žalované, že hodnocení hluku z provozu minibiků žalobci neodpovídá realitě a je jen jejich subjektivním pocitem. Soud má za prokázané, že provozování minibikové dráhy na pozemcích žalovaného, k němuž začalo v roce 2009 docházet, je pro obyvatele nemovitostí v této oblasti hlukem novým, který změnil a výrazně zhoršil stávající hlukové poměry. Pokud jde o předchozí hlukové poměry v daném místě, tj. na nemovitostech žalobců, kde bylo měření provedeno, má soud za to, že tyto odráží hodnota 34,4 dB vyplývající ze závěrů znaleckého posudku znalkyně Doc. RNDr. [celé jméno znalkyně] CSc.. Sama znalkyně poukázala na to, že značné obtěžování hlukem vyplývá z velmi nízké hladiny pozadí, kdy zvýšení hluku již o 3 dB člověk velmi dobře vnímá. Obdobně i závěr z protokolu o měření hluku Akustické laboratoře ACCOZ rovněž konstatuje, že právě s ohledem na velmi nízkou hladinu hluku (pozadí), je vnímán jako silně rušivý hluk přesahující hladinu pozadí již o 3 dB. Doc. RNDr. [celé jméno znalkyně] CSc., vysvětlila ve znaleckém posudku, že v nově vytvářených situacích, zvlášť není-li společnost obeznámena se zdrojem hluku, lze očekávat rušení společnosti vyjádřeno +5dB připočítanými k naměřeným nebo vypočítaným hodnotám hlavního deskriptoru. Kromě toho i ze znaleckého posudku soud zjistil, že zvuk vydávaný minibiky, je hlukem, který je pro okolí velmi nepříjemný a obtížně snesitelný, neboť jde o hluk, u něhož, dle znalkyní provedeného měření, jednoznačně převažují hladiny v nižších frekvencích oproti hladinám středním. Tento hluk, typický pro motorky a obdobné stroje, hodnotila znalkyně jako hluk s výrazným dopadem na zdraví. Ze zprávy [anonymizováno] České republiky, který je členem mezinárodních organizací FIM a FIA se sportovní pravomocí soud zjistil, že tato organizace pro užívání minimotocyklů – minibiků, pokud jde o hlučnost těchto strojů, vydala předpisy stanovující hlukové limity i způsob a postup při měření hluku. Z předloženého technického předpisu [anonymizováno] ČR označeného N [číslo] – technický předpis mini moto - vyplývají omezení výkonu motorů minibiků restriktory, zákaz zařízení měnícího objem výfukového potrubí zvyšující výkon (N [číslo]) a je stanoven i emisní hlukový limit 93 dB/A (N [číslo]). Zjištění, že se organizace plnící funkci tzv.„ národní sportovní autority“ zabývá i hlučností minimotocyklů, nutně podporuje závěr, že jde o stroje, které takovou regulaci vyžadují. Vedlejší účastník tomu uvedl, že není povinen se těmito předpisy řídit, neboť není pobočným klubem [anonymizováno] ČR, a proti použití podobných omezujících prostředků se ohradil odkazem na to, že by vedly k horším výsledným časům. Všechny tyto skutečnosti pak soud hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že ač hluk z provozu minibiků z pozemků vlastněných žalovaným užívaných vedlejším účastníkem v [anonymizováno] údolí nepřesahuje při vniknutí na pozemky žalobců 50 dB (dřívější hygienické limity), je v tomto případě hlukem (imisí) vnikajícím na pozemky žalobců v míře nepřiměřené místním poměrům. Je nesporné, a odpovídá to běžné zkušenosti každého člověka, že s obdobnou venkovskou krajinou s velmi řídkým osídlením, bez průmyslových závodů a veřejných komunikací, v níž pastviny přecházejí v lesy, (v tomto případě chráněné krajinné oblasti), se váže očekávání zvuků spojovaných přirozeně s přírodou – hlasy ptáků, šumění stromů apod., rušené spíše mimořádně a po omezenou dobu zemědělskými stroji. Lokalita, o kterou se jedná, je součástí chráněné krajinné oblasti [příjmení] [anonymizováno], a současně Ptačí oblasti [příjmení] [anonymizováno] vymezené [ustanovení pr. předpisu] ze dne 8. 12. 2004 podle § 45e odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb, o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb. V takové oblasti platí zákaz pořádání automobilových a motocyklových soutěží a z tohoto zákazu lze povolit výjimku jen za předem stanovených podmínek. V řízení bylo prokázáno, že vedlejší účastník si pro plánované závody souhlas obstaral a závody též ohlašoval žalovanému jako pronajímateli. Z vydaného rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody vyplývá, že ten se dopady vznikajícího hluku z provozu minimotorek zabýval jen ve vztahu k ochraně přírody, nikoli obyvatel. Bylo prokázáno, že vedlejší účastník svoji činnost provozuje v řádně zkolaudovaném areálu a bylo zjištěno, že v tomto případě, kromě závodů, o jejichž povolení musí vedlejší účastník žádat, udělila Agentura ochrany přírody a krajiny souhlasné stanovisko s provozem minibikového závodiště pro účely pravidelných tréninků. Vedlejší účastník tak svoji činnosti vykonává dovoleně a provozuje ji v areálu, který byl pro tyto účely řádně zkolaudován z pohledu veřejného práva; byť v oblasti s vyšším očekáváním ochrany přírody a bez toho, že by se proběhlých řízení účastnili žalobci. Soud se proto zabýval, při posouzení hlukových poměrů ve srovnatelných venkovských lokalitách, i tím, zda jsou pro obdobnou činnost sportovního charakteru spojenou s emisemi hluku užívaných strojů ve srovnatelném rozsahu využívány i jiné chráněné krajinné oblasti. Ze zprávy odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí zjistil, že zpravidla jsou povolovány výjimky k jednorázovým závodům a pouze ve dvou případech jsou povoleny výjimky jako víceleté a to pro motokrosové areály existující ještě před vznikem příslušné chráněné krajinné oblasti, za současného časového omezení provádění tréninků. Z toho soud vyvozuje závěr, že umístění areálu pro tréninky a závody minibiků do řídce osídlené oblasti bez průmyslové a dopravní zátěže, nadto do existující chráněné krajinné oblasti, nelze považovat za běžnou praxi. Soud má proto za prokázané, že jak plánované závody, konané v předchozích letech v období duben – říjen jedenkrát do měsíce, tak i pravidelné tréninky jízd minibiků, konané ve stejném období roku nejméně po čtyři odpoledne v týdnu, nutně přinášejí pro okolí významnější hlukovou zátěž než je tomu v případě konání jednorázových závodů povolovaných v jiných oblastech s obdobnou ochranou přírody a krajiny. Je skutečností, že současný způsob života, rozvoj průmyslu a dopravy přináší zvyšující se zvukovou zátěž pro člověka i přírodu, ale soud má za to, že tím spíše je namístě se přizpůsobit místním poměrům a chovat se tak, aby okolí bylo zatěžováno hlukem co nejméně. Nelze pak opomenout ani to, že k hlukové prevenci a zachování tichých oblastí v státech EU cílí i Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002 /49/, o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Směrnice Environmental Noise Directive, END). Na základě těchto zjištění a závěrů soud shledal, že hluk z provozu minibiků na pozemcích žalovaného vniká na pozemky žalobců označené v žalobě v míře nepřiměřené místním poměrům i poměrům ve srovnatelných lokalitách a omezuje je podstatnou měrou v užívání jejich majetku.

17. Vedlejší účastník poukazoval na přínos své činnosti pro dopravní výchovu dětí, resp. jejich přípravy na to, že budou v budoucích letech jako účastníci silničního provozu ovládat motocykl lépe, než kdyby v dětství tuto přípravu na minimotocyklech neprodělaly a zvýší se tím jejich bezpečnost. Soud má za to, že dopravní výchova dětí je bezpochyby obecně prospěšnou činností, avšak v tomto případě bylo prokázáno, že jde především o zvyšování obratnosti členů vedlejšího účastníka při ovládání motorového vozidla a dosahování co nejvyšší rychlosti, což za typickou dopravní výchovu není možno považovat. Nic tak nebrání přijmout opatření, kterými bude hlučnost užívaných strojů snížena tak, aby hluk působící na pozemky žalobců nepřevyšoval hodnotu základního deskriptoru Laeq.5 min znalkyní vyjádřeného hodnotou 34,4 dB o více než 5 dB. Pokud jde o charakter opatření, kterými by mělo být dosaženo snížení imisí hluku zasahujících na pozemky žalobců, má soud za to, že je na žalovaném pro jaká opatření se rozhodne, např. lze řešit omezení šíření hluku z pozemků žalovaného protihlukovými stěnami, popř. je možno dosáhnout nižších imisí hluku dopadajícího na pozemky žalobců snížením emisí hluku přísnějšími technickými požadavky na minimotocykly, užívajícími předmětnou minibikovou dráhu, spočívajícími např. v omezení výkonu motoru, stanovení a dodržování přísnějších limitů hlukových emisí užívaných strojů apod.. Soud má za to, že tím by nijak nebylo bráněno žalovanému, aby užíval svůj majetek způsobem, který pro sebe považuje za nejpřínosnější a ani členům vedlejšího účastníka upíráno, aby se věnovali svým zálibám a volnočasovým aktivitám, ale současně je třeba respektovat právo strany žalující užívat svůj majetek a nebýt přitom rušen hlukem nad míru přiměřenou poměrům, jak je tomu v projednávaném případě.

18. Žalobci byli v řízení plně úspěšní a vzniklo jim tak právo na náhradu nákladů řízení (ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.) v plné výši. Účelně vynaložené náklady řízení žalobců soud shledal v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč, uhrazené záloze na znalecký posudek ve výši 30.000 Kč a nákladech právního zastoupení, které žalobci požadují nahradit za úkony právní zástupkyně spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, zastoupení u 5 jednání soudu v [obec], a za zastoupení u výslechu svědkyně dožádaným soudem v [obec]. Dle ust. § 9 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč. Dle předmětu řízení tak činí odměna za každý úkon právního zástupce 1.500 Kč, přičemž s ohledem na to, že právní zástupkyně v této věci zastupovala dvě osoby, náleží advokátce za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu), tj. odměna ve výši 2.400 Kč za každý úkon právní služby. Žalobcům náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení za právní služby za celkem 9 úkonů právní služby spočívajících v přípravě a převzetí zastoupení (1 x 2400 Kč), zastupování u jednání Okresního soudu v Lounech dne 17. 3. 2017, 26. 7. 2019, 18. 9. 2019 a 13. 11. 2019, když jednání dne 26. 7. 2019, 18. 9. 2019 a 13. 11. 2019 trvala déle než 2 hodiny (7 x 2.400 Kč) a zastupování žalobců při výslechu svědkyně [příjmení] u [název soudu] (1 x 2.400 Kč). Za 9 úkonů právní služby žalobcům náleží dle ust. § 6 odst. 1, § 7 pol. 4, § 11 odst. 1 písm. a), g) advokátního tarifu náhrada ve výši 21.600 Kč (9 x 2.400 Kč) a dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu přísluší ke každému úkonu právní služby náhrada režijních výloh ve výši 300 Kč. Žalobci požadovali přiznání paušální náhrady 300 Kč pro každou zastupovanou osobu, avšak soud shledal, že v tomto konkrétním případě jsou dány důvody pro přiznání náhrady režijního paušálu ve výši 300 Kč ke každému úkonu právní služby pouze jedenkrát, tj. v celkové výši 2.700 Kč, když právní zástupkyně v této věci činila pro oba zastupované úkony společně a nevyvstala ani potřeba zkoumat jejich situaci u každého z nich zvlášť. Ve vztahu k jednání dne 30. 9. 2016 náleží žalobcům náhrada 1.200 Kč dle ust. § 14 odst. 2 advokátního tarifu, když toto jednání bylo odročeno k žádosti účastníků bez projednání věci. Účelně vynaložený náklad řízení soud shledal i v cestovném právní zástupkyně žalobců k jednání soudu, které požadovali žalobci za celkem 5 jízd z [obec] do [obec] a zpět a jednu jízdu z [obec] do [obec] a zpět. Jízdy právní zástupkyně uskutečnila osobním automobilem Volkswagen Golf Sportsvan, r.z. 8 U [číslo] při průměrné spotřebě PHM 5,6 l [číslo] km ve dnech 17. 3. 2017, 26. 7. 2019, 18. 9. 2019 a 13. 11. 2019 z [obec] do [obec] a zpět (celkem 116 km při každé jízdě) a z [obec] do [obec] a zpět dne 29. 8. 2019 (celkem 50 km). Soud shledal, že výše uplatněného nároku na náhradu cestovného nepřesahuje náhrady cestovného dle ust. § 4 písm. a) a ust. § 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2016 Sb., pokud jde o cestu uskutečněnou v roce 2017 a dle ust. § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 333/2018 Sb., pokud jde o cesty uskutečněné v roce 2019. Soud proto přiznal žalobcům na náhradě cestovních výloh jejich právní zástupkyně za jízdy uskutečněné ve dnech 17. 3. 2017, 26. 7. 2019, 18. 9. 2019 a 13. 11. 2019 požadovaných 637 Kč za každou cestu, tj. 3.185 Kč a za jízdu uskutečněnou dne 29. 8. 2019 částku 274 Kč, celkem 3.459 Kč. Dle ust. § 14 odst. 3 AT náleží právní zástupkyni žalobců náhrada za čas strávený na cestě ve výši 100 Kč za každou i započatou půlhodinu strávenou na cestě, celkem 2.200 Kč. Právní zástupkyně žalobců doložila, že je plátcem DPH a žalobcům tak náleží též náhrada 21 % DPH ve výši 6.543,40 Kč ze základu ve výši 31.159 Kč. Celková náhrada účelně vynaložených nákladů žalobců tak činí 69.702,40 Kč. Žalované a vedlejšímu účastníkovi, který má stejná práva a povinnosti jako účastník (§ 93 odst. 3 větu první o. s. ř.) a povinnost k náhradě nákladů řízení vyplývá z jeho účasti v řízení před soudem jako vedlejšího účastníka, byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 56.488 Kč v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

19. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci hradil stát znalečné Doc. RNDr. [celé jméno znalkyně] CSc. ve výši 50.916,95 Kč, když v části 20.916,95 Kč nesl stát tyto náklady ze svého. Náklady spojené s výslechem Doc. RNDr. [celé jméno znalkyně] CSc. soudem nebyly v době rozhodování soudu dosud známy. Soud proto rozhodl tak, že povinnost k zaplacení náhrady nákladů státu uložil společně a nerozdílně žalovanému a vedlejšímu účastníkovi, který má stejná práva a povinnosti jako účastník (§ 93 odst. 3 větu první o. s. ř.) a povinnost k náhradě nákladů řízení vyplývá z jeho účasti v řízení před soudem jako vedlejšího účastníka, s tím, že výši náhrady nákladů řízení státu si vyhradil stanovit samostatným usnesením, a to v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).