1 C 300/2023

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 900 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 7 140 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 7 680,81 Kč od 2. 11. 2022 do 7. 12. 2022 a z částky 4 780,81 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 418,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 266,45 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 7 680,81 od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 040 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalované, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalované, že pobírá příjem – mateřská - ve výši 7 600 Kč a příjmy ze státní podpory 8 614 Kč, celkem její příjmy dosahovaly částky 25 714 Kč. Výdaje žalované sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 11 789 Kč, osobních výdajů 12 500 Kč, a celkem činily 24 289 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 14 640 Kč, jež představuje úvěr 8 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 600 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 24,81 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a zavázala se hradit pojištění částkou 240 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 244 Kč Poslední splátka byla stanovena na 17.8.2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatila částku 5 100 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 24,81 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 7 680,81 Kč od 18.8.2020 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 7 680,81 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 2 359,19 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 266,45 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 418,71 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 7 680,81 Kč v zákonné výši od 2.11.2022 do zaplacení, úrok 24,81 % z dlužné jistiny 7 680,81 Kč od 2.11.2022 do zaplacení.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila a svoji neúčast nijak neomluvila. Soud proto věc projednal v její nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast řádně omluvila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], soud zjistil, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 14 640 Kč, jež představuje úvěr 8 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 600 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 24,81 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a zavázala se hradit pojištění částkou 240 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 244 Kč, s tím, že první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60-ti splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 32,15 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z rekapitulace plateb v žalobě a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradila částku 5 100 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a písemně oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 10.3.2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovanou, bylo zjištěno, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč, pobírala státní podporu 8 614 Kč a uváděla další příjmy v částce 9 500 Kč. Své výdaje deklarovala částkou 24 289 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně stanovil její použitelný příjem částkou 1 425 Kč. Z listiny dále vyplývá, že údaje uváděné žalovanou byly ověřeny z výplatních pásek, složenek, faktur za služby a nájemní smlouvou.

4. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva úvěrová, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru se úvěruschopností žalované formálně zabýval, avšak vycházel především z údajů, které mu žalovaná sdělila jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jejích příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k důslednému ověření veškerých tvrzených příjmů žalované jakož i jejich výdajů. Z žádného důkazu není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval údajnými příjmy žalované označovanými jako příjmy další, výživné, pronájem atd., ač měly tvořit podstatnou část jejích příjmů. Rovněž tak není patrno, že by si právní předchůdce žalobkyně důsledně ověřoval tvrzené výdaje žalované a to ani pokud jde o splátky úvěrů, kterými v době poskytování každého z výše uvedených úvěrů jíž byla zatížena. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalované. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaná podepsala v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru formálně zabýval, byť se tak stalo nedůsledně, pokud jde o závazky žalované. V řízení nebyly předloženy žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalované ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se zabýval jinými závazky žalované a že by tyto ověřil z příslušných veřejně dostupných evidencí. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby shlédnout. Žádné důkazy prokazující tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce řádně ověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nebyly soudu předloženy a vzhledem k nepřítomnosti zástupce žalobkyně při jednání nemohl soud poskytnout žalobkyni poučení dle ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalované její schopnost úvěr splatit. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla částka 8 000 Kč ve smlouvě uvedená vyplacena. Žalovaná uhradila postupnými platbami 5 100 Kč a soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 2 900 Kč jako bezdůvodné obohacení žalované a ve zbytku žalobu zamítl. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud proto žalobě zčásti vyhověl ve výroku č. I výrokové části rozsudku a přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. I když je smlouva neplatná, byla žalovaná vyzvána k zaplacení oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které dle podacího lístku bylo téhož dne odesláno na adresu žalované. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva k plnění byla odeslána dne 24. 11. 2022. Má se za to, že doručena byla 27. 11. 2022 přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 10 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 8. 12. 2022 a žalovaná s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.