1 C 330/2022

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 151 324 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 112 956 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 112 956 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 29 868 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 98 350 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 567,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 194,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 142 824 Kč od 9. 9. 2021 do 18. 10. 2021 a z částky 29 868 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 18,95 % ročně z částky 142 824 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a zaplacení částky 8 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 151 324 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informací žalovaného, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 164 928 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 9 248 Kč počínaje 27.7.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27.6.2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 37 044 Kč a právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil ke dni 22. 4. 2021. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 5.10.2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci a požaduje po žalovaném zaplatit jistinu ve výši 142 824 Kč, dlužný úrok ve výši 98 350 Kč, úrok za administrativní činnost 8 500 Kč, úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok vzniklý sazbou 18,95 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 142 824 Kč za dobu od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021 v částce 8 194,73 Kč a úrok 18,95 % p.a. z částky 142 824 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č.ú. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky, úrok ve výši 164 928 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč v 36 měsíčních splátkách po 9 248 Kč dle splátkového kalendáře se zápůjční úrokovou sazbou 56,71 % p.a.. Dle obsahu žádosti o spotřebitelský úvěr - karta zákazníka – žalovaný uvedl svůj měsíční příjem částkou 35 200 Kč a své výdaje ve výši 8 410 Kč. Na tomto základě původní věřitel stanovil použitelný příjem žalovaného ve výši 26 790 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žalovaného je v žádosti o úvěr uvedeno daňové přiznání, faktury. Z daňového přiznání žalovaného za kalendářní rok 2018 bylo zjištěno, že žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná v roce 2018 dosáhl hrubého příjmu 120 600 Kč za kalendářní rok. Dle daňového přiznání za rok 2017 činil hrubý roční příjem žalovaného 158 084 Kč. Původní věřitel měl k posouzení úvěruschopnosti žalovaného dále k dispozici fakturu č. II/2019 vystavenou žalovaným a znějící na částku 37 700 Kč a fakturu č. III/2019 znějící na částku 64 700 Kč. Dle splátkového kalendáře měl žalovaný uhradit první splátku ve výši 9 248 Kč do 27. 7. 2019 a celý úvěr měl být splacen do 27. 6. 2022. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že částka 150 000 Kč byla poukázána na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a na tento účet byla [datum] připsána částka 150 000 Kč od plátce [právnická osoba]. Žalovaný byl původním věřitelem upomenut o zaplacení dopisem ze dne 10. 3. 2021, s tím, že celý úvěr se stane splatným dne 20. 4. 2021, nedojde-li k zaplacení v dodatečné lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Zesplatnění úvěru ke dni [datum] bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 22. 4. 2021 s tím, že dlužná částka činí 260 942,80 Kč. Žalovaný byl upomenut o zaplacení předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 1. 2022. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným dle postupní smlouvy ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek žalobkyni a je tak v řízení aktivně legitimován. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne [datum].

4. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k důslednému ověření jak tvrzených příjmů tak tvrzených výdajů žalovaného, když listiny, jimiž měly být tvrzené příjmy žalovaného ověřeny jsou v rozporu s tím, co o svých příjmech tvrdil žalovaný. Jeho daňová přiznání vedou k závěru, že jeho hrubé příjmy se v roce 2018 pohybovaly kolem 10 000 Kč měsíčně a v roce 2017 kolem 13 000 Kč měsíčně a to před zaplacením daní a povinných odvodů. Faktury vystavené žalovaným v r. 2019 nejsou sami o sobě oporou pro závěr o jeho měsíčních příjmech ve výši uváděné v žádosti o úvěr. Žádným způsobem pak nebyly prověřovány výdaje žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně ani po poučení dle ustanovení § 118a odst. 2, 3 o.s.ř. neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla částka 150 000 Kč vyplacena. Ve prospěch nároků v tomto řízení uplatněných žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil částku 37 044 Kč a jiné platby žalovaného v průběhu řízení nevyšly najevo. Soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 112 956 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky odeslaným dle poštovního podacího lístku na adresu žalovaného dne [datum]. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 5. 10. 2021. Má se za to, že doručena byla 8. 10. 2021, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 10 dnů. Soud proto shledal, že ke dni 19. 10. 2021 byl žalovaný s plněním v prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný (v rozsahu 16,21 %), jemuž však žádné náklady nevznikly. Žalobkyně žalobou uplatnila celkové nároky vč. příslušenství ve výši 298 435 Kč, přičemž oprávněný nárok činil vč. příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku 125 030 Kč. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.