1 C 337/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 280,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 748 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 748 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 15 532,91 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 16 478,40 Kč od 9. 10. 2023 do 29. 4. 2024 a z částky 10 730,40 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky 14 244,10 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 21 280,91 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Dle této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč dne 16. 9. 2022 převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok s dohodnutou pevnou zápůjční sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru a sjednali si pojištění schopnosti splácet za nějž se zavázala zaplatit měsíčně poplatek ve výši 126 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázala uhradit ve 48 splátkách po 1 028 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas a vznikla jí tak povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku se kterou se ocitla v prodlení 30 dnů. Vzhledem k tomu, že prodlení žalované přesáhlo 65 dnů, poskytovatel úvěru dopisem z 28. 9. 2023 úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení pohledávek v celkové výši 18 874,40 Kč. Žalobkyně dále žádá zaplacení úroku ve výši 29,91 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 244,10 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení. Požaduje též přirostlé dlužné úroky vzniklé do dne zesplatnění ve výši 2 234,30 Kč a žádá zaplacení úroku z prodlení z částky 16 478,40 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila skutková tvrzení a uvedla, že její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, když se žalované dotázal na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a sdělené informace ověřil z dokladů vyžádaných od žalované. Vycházel z toho, že příjem žalované od jejího zaměstnavatele , právnická osoba, . činil , hodnota, Kč, což ověřil z přehledu transakcí a dále uvažoval s výdaji ve výši , hodnota, Kč měsíčně, když bral v úvahu životní minimum v částce , hodnota, Kč a výdaje na bydlení v odhadované částce , hodnota, Kč. Nahlédl též do nebankovního registru klientských informací a registru SOLUS, kdy z těchto rejstříků nevyplynula žádná negativní zjištění. Na tomto základě dospěl k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, dne , datum, na základě rámcové smlouvy z , datum, .

2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , přičemž k jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaná se k jednání nedostavila a svoji neúčast nikterak neomluvila., ač jí předvolání k jednání bylo doručeno na adresu uvedenou v evidenci obyvatel dne , datum, . Soud proto věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, soud zjistil, že na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 43 296 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 66,80 % ročně), pojištění ve výši 126 Kč měsíčně. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 48měsíčních splátkách po 1 028 Kč. Z bilance smlouvy – tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 9 252 Kč. Z prohlášení o postoupení pohledávek z , datum, a seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovanou žalobkyni a dopisem ze dne 16. 4. 2024 oznámil postoupení pohledávek žalované a současně ji vyzval k uhrazení dlužných částek do 10. dnů od data doručení tohoto dopisu. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána 16. 4. 2024 na adresu žalované. Dopisem ze dne 28. 5. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení částky 25 756,47 Kč do 12. 6. 2024 zástupcem žalobkyně. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . s příjmem ve výši , hodnota, . Pokud jde o výdaje vycházel poskytovatel úvěru z výdajového minima , hodnota, Kč a výdajů na bydlení ve výši , hodnota, Kč. Tvrzené údaje byly ověřeny přehledem vybraných transakcí (příjmy od zaměstnavatele) na účtě žalované.

4. Soud má po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o spotřebitelském úvěru, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované z údajů, které mu žalovaná sdělila o svých příjmech. Soustředil se na ověření příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření výdajů žalované. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalované. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaná podepsala v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalované ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se zabýval skutečnými výdaji žalované. Soud poučil přítomného zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalované její schopnost úvěr splatit, ale ani poté nebyly žádné důkazy o těchto tvrzeních označeny. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost vyplacena. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobkyně částku 15 000 Kč a uhradila částku 9 252 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 5 748 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud.

6. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to počínaje dnem 30. 4. 20234, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky právním předchůdcem žalobkyně v oznámení o postoupení ze dne 16. 4. 2024 ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. Dle podacího lístku bylo oznámení o postoupení odesláno dne 16. 4. 2024 a má se za to, že bylo doručeno 19. 4. 2024. Stanovená lhůta k plnění tak uplynula dne 29. 4. 2024 a počínaje dnem 30. 4. 2024 je žalovaná s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byla v řízení převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.