1 C 365/2023

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , tituly za jménem . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 41 155,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 304,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 304,04 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 420,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 18 927,73 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 270,55 Kč vzniklého zákonnou sazbou z částky 18 927,73 od 21. 11. 2020 do 14. 12. 2022, kapitalizovaného úroku ve výši 11 486,48 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 18 927,73 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 41 155,54 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , (dále jen „původní věřitel“) dvě smlouvy o zápůjčce. Dle smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 480 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 13 513 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 24,24 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 9 231 Kč a pojistné. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 2 035 Kč. Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Celkem byla smlouvou zavázána k zaplacení částky 48 840 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 13 695,96 Kč a žalobkyně jako postupník požaduje po žalované zaplacení částky 25 724,39 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18 927,73 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 538,65 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 11 486,48 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 270,55 Kč, - úroků ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny do zaplacení a úrok 24,24 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení. Kromě+ toho uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení částky 15 431,15 Kč s příslušenstvím jako pohledávky z úvěrové smlouvy č. , číslo, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, . V průběhu řízení však vzala žalobu zpět co do nároků z této smlouvy a řízení bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Lounech č.j. 1C 365/2023-60 ze dne 5. 1. 2024. Usnesení nabylo právní moci 7. 2. 2024. Předmětem řízení tak jsou nároky ze smlouvy č. , číslo, . Žalobkyně v průběhu řízení doplnila skutková tvrzení a uvedla, že její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, když se žalované dotázal na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a sdělení informace ověřil z dokladů vyžádaných od žalované. Vycházel pak z informací, které jsou obsahem zákaznické karty z , datum, a to z jejího příjmu , částka, měsíčně. Na tomto základě dospěl k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek včetně pohledávky za žalovanou a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , které bylo odesláno dne 13. 1. 2023.

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 13 513 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 49 % ročně), odměny za zpracování a péči o zákazníka 9 231 Kč a pojištění ve výši 3 096 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 2 035 Kč. Z bilance smlouvy – tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 13 695,96 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovanou žalobkyni a dopisem ze dne 16. 12. 2022 oznámil postoupení pohledávek žalované a současně ji vyzval k uhrazení dlužných částek do 10. dnů od data doručení tohoto dopisu. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána , datum, na adresu žalované. Dopisem ze dne 9. 3. 2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře „Zákaznická karta“ podepsaného žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni , datum, zaměstnána jako ostraha u společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši , částka, a pobírala invalidní důchod. Uvedla ostatní příjmy ve výši , částka, a další příjmy domácnosti , částka, . Celkem uvedla příjmy ve výši , částka, . Splátky externích závazků činily , částka, a interní splátky , částka, . Odhadem byly stanoveny výdaje žalované částkou , částka, . Tvrzené údaje byly ověřeny výplatními páskami za měsíce listopad a prosince , rok, .

5. Soud má po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou v obou případech uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o spotřebitelském úvěru, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované především z údajů, které mu žalovaná sdělila jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření tvrzených výdajů žalované. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalované. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaná podepsala v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalované ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se dne , datum, důsledně zabýval výdaji žalované. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby shlédnout. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne , datum, nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalované její schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost vyplacena. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila ve prospěch pohledávek ze smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, částku 13 695,96 Kč a byla jí poskytnuta částka 23 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 9 304,04 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud.

7. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to počínaje dnem 27. 1. 2023, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky právním předchůdcem žalobkyně v oznámení o postoupení z , datum, ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. Dle podacího lístku bylo oznámení o postoupení odesláno dne , datum, a má se za to, že bylo doručeno 16. 1. 2023. Stanovená lhůta k plnění tak uplynula dne 26. 1. 2023 a počínaje dnem 27. 1. 2023 je žalovaná s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství a v tomto případě soud hodnotil jako částečný neúspěch žalobkyně též částečné zpětvzetí žaloby, neboť zpětvzetím žaloby žalobkyně zabránila věcnému projednání uplatněného nároku. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byl v řízení převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.