1 C 378/2023

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , tituly za jménem sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 895 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 595 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 300 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 115,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 214,87 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 13 000 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023 a z částky 11 300 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 13 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky 22 895 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení jako nedoplatku z uzavřené úvěrové smlouvy. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „původní věřitel“) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalovaného, že jeho příjmy z pracovního poměru činí 20 051 Kč. Náklady na bydlení žalovaný vyčíslil částkou 10 000 Kč a částkou 8 000 Kč, pokud jde o osobní výdaje. Právní předchůdce žalobkyně údaje sdělené žalovaným ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného a pokud jde o výdaje, měl k dispozici nájemní smlouvu a další doklady uvedené v kartě zákazníka. Na základě toho shledal, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 24 300 Kč, jež představuje úvěr 13 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 600 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování ve výši 2 600 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, poplatku za pojištění 360 Kč, poplatku za asistenční služby 540 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60-ti týdenních splátkách po 405 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 1 405 Kč. Žalobkyně žádá po žalovaném úhradu úroků ve výši 24,24 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 13 000 Kč od 13.4.2021 do zaplacení. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 13 000 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 9 895 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 214,87 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 115,21 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 13 000 Kč v zákonné výši od 24.3.2023 do zaplacení, úrok 24,24 % z dlužné jistiny 13 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a svoji neúčast řádně omluvila. K jednání se nedostavil ani žalovaný a svoji neúčast nijak neomluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků a při posouzení věci vycházel z listinných důkazů založených ve spise (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , číslo, , soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit částku 24 300 Kč, jež představuje úvěr 13 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 600 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, poplatek za pojištění 360 Kč, asistenční služby 540 Kč, v hotovosti v 60-ti týdenních splátkách po 405 Kč, s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60-ti splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 32,15 % p.a.. Z rekapitulace plateb v žalobě vyplynulo, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradil částku 1 405 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a písemně oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Z předloženého formuláře „Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem z pracovního poměru částkou 20 051 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil částkou 18 000 Kč a sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 10 000 Kč, osobních výdajů 8 000 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr jím uváděné údaje byly ověřovány výplatními páskami, fakturami za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO a nájemní smlouvou. Z předložených výplatních lístků a pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán dle pracovní smlouvy z , datum, u společnosti , Anonymizováno, jako operátor. Dle výplatní pásky za měsíce prosince 2019 čistá mzda dosáhla částky , částka, . Z výplatních pásek za měsíce říjen 2019 a listopad 2019 vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s příjmem , částka, v měsíci říjnu a , částka, v měsíci listopadu. Pokud jde o jeho výdaje, doložila žalobkyně příjmové pokladní doklady o úhradě nájemného , jméno FO, pronajímatelce , jméno, v měsících listopad, prosince a leden. Ze smlouvy o podnájmu družstevního bytu ze dne , datum, soud zjistil, že pronajímatelka , jméno FO, podnajala , jméno FO, na dobu určitou družstevní byt v , adresa, . Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl jako zákazník společnosti , Anonymizováno, upomenut o zaplacení dlužné platby ve výši , částka, . Žalovaný byl upomenut dne , datum, právním zástupcem žalobkyně, aby do , datum, uhradil žalobkyni částku 32 503,92 Kč. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva téhož dne odeslána na adresu žalovaného.

4. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva úvěrová, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru měl při posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici údaje, které mu žalovaný sdělil o svých příjmech i o svých výdajích. Žalobkyně prokázala, že se její právní předchůdce schopností žalovaného úvěr splatit zabýval, avšak soustředil se především na otázku příjmů žalovaného, neboť pokud jde o zkoumání jeho výdajů jeví se toto soudu jako spíše formální. Z žádného důkazu není patrno jakou vazbu a zda vůbec má k výdajům žalovaného podnájemní smlouva uzavřená mezi paní , jméno, a paní , jméno, , což platí i o předložených dokladech o úhradě nájemného. Z žádného důkazu není patrno, že by výdaje žalovaného spojené s jeho bydlením byly právním předchůdcem žalobkyně ověřovány a pokud jde o ověřování dalších výdajů uváděných v částce , částka, ověřovány nebyly. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila v průběhu řízení svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formulář – Karta zákazníka podepsanou žalovaným v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval, byť se tak stalo nedůsledně, pokud jde o jeho výdaje na bydlení a další životní výdaje, když v tomto směru nebyly žalobkyní předloženy žádné doklady, které by výši výdajů žalovaného dokládaly. Není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval jinými závazky žalovaného a že by tyto ověřil z příslušných veřejně dostupných evidencí. Vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně při jednání nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení dle ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím obou úvěrů žalovanému jeho schopnost úvěr splatit. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédne soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla částka ve smlouvě uvedená, tedy 13 000 Kč, vyplacena. Ze skutkových tvrzení žalobkyně lze uzavřít, že žalovaný uhradil ve prospěch pohledávek žalobkyni částku 1 405 Kč a soud proto na straně žalovaného shledal bezdůvodné obohacení ve výši 11 595 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost k zaplacení této částky a ve zbytku žalobu zamítl. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud proto žalobě zčásti vyhověl ve výroku č. I výrokové části rozsudku a přiznal žalobkyni též nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. I když je smlouva neplatná, byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 10.7.2023, která byla dle poštovního podacího lístku téhož dne odeslána na adresu žalovaného. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva k plnění byla odeslána dne 10.7.2023. Má se za to, že doručena byla 13.7.2023, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena do 25.7.2023. Lze tak uzavřít, že ke dni 26.7.2023 byl žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.