1 C 380/2023

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 142,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 700 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 873 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 37 573 Kč od 21. 12. 2022 do 20. 7. 2023 a z částky 7 873 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 569,11 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 654,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Předmětem řízení v této věci je nezaplacená část úvěru podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 29 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem splatit včetně příslušenství dle čl. IV a čl. IX. Smlouvy do sjednaného data splatnosti. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejně dostupných registrů - výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [bankovní účet] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum] v částce 29 700 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: - služba“ [anonymizována dvě slova] za poplatek ve výši 220 Kč; - služba“ [anonymizováno] za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis 58 Kč. Žalovaný požádal 2x o odklad splatnosti úvěru celkově o 37 dní a splatnost úvěru nastala tedy dne 20. 12. 2022 Částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalovaný z uzavřené smlouvy dluží žalobkyni částku 29 700 Kč na jistině úvěru, částku 7 430 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částku 220 Kč za službu„ [anonymizována dvě slova]“ a částku 165 Kč za službu„ [anonymizováno]“ a za službu informační servis 58 Kč. Žalovaný ve prospěch pohledávek ze smlouvy neuhradil ničeho a žalobkyně uplatnila též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 21. 12. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % ze zůstatku úvěru od 21. 12. 2022 do 21. 3. 2023 v kapitalizované částce 3 569,11 Kč.

2. Soud dospěl k následující závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím jejích internetových stránek dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou„ podepsal“ SMS kódem, na základě které mu žalobkyně poskytla úvěr ve výši 29 700 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit formou jednorázové splátky s datem splatnosti 20.12.2022. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 430 Kč a měsíčně částky 110 Kč za službu„ [anonymizována dvě slova]“ a 29 Kč za informační SMS servis a dále částku 165 Kč za službu„ [anonymizováno]“, jako volitelné služby poskytnuté žalobkyní žalovanému v souvislosti s poskytnutím úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu 1 roku s tím, že se automaticky prodlužuje vždy na dobu 1 roku, pokud poslední den uvedeného předchozího roku nejsou závazky z této smlouvy splněny. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k zaplacení svých pohledávek ve výši 42 847,41 Kč do tří dnů výzvou ze dne 14. 7. 2023 a tuto výzvu dle poštovního podacího lístku téhož dne odeslala žalovanému. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byl žalovaný, byla dne [datum] připsána částka 29 700 Kč z účtu žalobkyně.

3. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru – dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) podléhal vztah mezi žalovaným a žalobkyní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Dále ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu), pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci.

4. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to zasláním SMS kódu, čímž mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o.z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově, nikoli tedy ve splátkách a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.

5. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o.z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu. Současně v projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného měla být posuzována (krom připojené metodiky posuzovaná úvěruschopnosti). Posouzení úvěruschopnosti žalovaného se pak nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou.

6. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 29 700 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Jelikož dle žalobních tvrzení žalobkyně žalovaný takto nevydal ničeho, zbývá k vydání ještě 29 700 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a doby, která od chvíle obohacení žalovaného již uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou právního zástupce ze dne 14. 7. 2023 odeslanou na adresu jeho bydliště dle poštovního podacího lístku téhož dne s tím, aby pohledávky žalobkyně uhradil do tří dnů. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 14. 7. 2023. Má se za to, že doručena byla 17. 7. 2023, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 3 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 21. 7. 2023 byl žalovaný s plněním v prodlení.

7. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 700 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 21. 7. 2023 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní. Důsledně tomu soud žalobu ve zbývající části zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a požadovala náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 3 809 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 646 Kč; odměně za právní zastoupení v částce 1 500 Kč za úkony právní služby spočívající v převzetí zastoupení, předžalobní výzvě se základním skutkovým a právním rozborem a sepsání žaloby v souladu s ustanovením § 14b) odst. 1, písm. a/, b/, c/ bod 2, odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. jako náhrada za 3 úkony právní služby po 500 Kč a dále příslušejí žalobkyni 3 režijní paušály po 100 Kč. Na DPH žalobkyni náleží částka 363 Kč, když její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při stanovení náhrady nákladů řízení postupoval soud dle ust. § 14b vyhl. 177/1996 Sb., neboť jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení, tj. jedná se o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Vzhledem k částečnému neúspěchu žalobkyně náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení v rozsahu 43,44 % nákladů řízení v částce 1 654,63 Kč. Splatnost náhrady nákladů řízení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaný je podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.