1 C 421/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 77 986,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 765,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 220,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 550,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 345,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 65 900 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 65 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 986,19 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši 85 085,35 Kč, který však řádně nesplácel, když uhradil pouze 29 319,95 Kč. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 17. 9. 2024. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně proto je v řízení aktivně legitimována a požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 65 000 Kč; dlužného poplatku ve výši 900 Kč; dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 17.09.2024 ve výši 12 086,19 Kč; kapitalizovaných úroků od 18.09.2024 do 28.04.2025 ve výši 8 345,46 Kč; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 18.09.2024 do 28.04.2025 ve výši 5 550,04 Kč; úroků ve výši 12,75% p.a. z dlužné jistiny ve výši 65 000 Kč od 29.04.2025 do zaplacení; zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75% p.a. z částky ve výši 65 900, Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 65 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč, od 29.04.2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8 345,46 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění 18.09.2024 do 28.04.2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 5 550,04 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění 18.09.2024 do 28.04.2025. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2025. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru prověřil žalovaného jako žadatele o úvěr z hlediska schopnosti úvěr splatit a to zejména informacemi poskytnutými žalovaným a dále též výpisem z bankovního účtu nebo náhledem do bankovního účtu a nahlédnutím do interních databází a externích registrů.

2. K jednání nařízenému na den , datum, se dostavila zástupkyně žalobkyně a navrhla, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k jednání doručeno do jeho datové schránky dne 27. 1. 2026. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného. Návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání soud nevyhověl, když neshledal, že by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi bezúčelový úvěr ve výši 80 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 48 % p.a. zaplatit poskytovateli úvěru v měsíčních splátkách vyplývajících ze splátkového kalendáře (smlouva čl. 16 -21). Dle tabulky umoření, transakční výpis bylo žalovanému poskytnuto 85 085,35 Kč a žalovaný uhradil postupnými platbami částku 29 319,95 Kč (čl.23-26). Z tabulky umoření dále vyplývá, že žalovaný hradil platby ve prospěch pohledávek poskytovatele úvěru nepravidelně. Dopisem ze dne 13. 8. 2024 ( čl. 27) byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v důsledku neplacení. Zprávou , banka, . a potvrzeními o provedení transakce ( čl. 51 – 52, čl. 47 – 48) bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 85 085,35 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni smlouvou postupní ze dne , datum, (čl.30 – 35 ). Ze seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovaným ( čl. 36-37). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, ( čl. 28, 29). Naposledy byl žalovaný upomenut o zaplacení dopisem zástupce žalobkyně ze dne 29.7.2025.

4. V posuzovaném případě byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření v tomto případě dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše příjmu a bylo tak vycházeno z údajů, které měly být zjištěny nahlédnutím, popř výpisem z bankovního účtu žalovaného. Je patrno, že nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.). Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud uzavřel, že o poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedené finanční prostředky čerpal a žalobkyni se podařilo prokázat, že její právní předchůdce vyplatil finanční prostředky ve výši 85 085,35 Kč. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byl povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 85 085,35 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil 29 319,95 Kč, shledal soud na jeho straně bezdůvodné obohacení ve výši 55 765,90 Kč. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny.

6. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 107 108 Kč (s přihlédnutím k úroku a úroku z prodlení) a přiznáno jí bylo 55 765,90 Kč (s přihlédnutím k úroku a úroku z prodlení v zákonné výši k 27. 3. 2026). Za této situace byla míra úspěchu a neúspěchu stran srovnatelná. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.