1 C 62/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , tituly za jménem . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 142 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 133 673,46 Kč s úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 133 673,46 Kč od 25. 8. 2023 do 4. 12. 2023 ve výši 5 603,29 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 133 673,46 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 926,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzniklého zákonnou sazbou ročně za dobu od 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 ve výši 357,42 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 8 926,54 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 22 305,51 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 142 600 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 874,03 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno právního zástupce, , , tituly za jménem, , advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky 142 600 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným dne , datum, . Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a na jejím základě v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal částku ve výši 144 236,46 Kč. Žalovaný celkem na tento poskytnutý úvěr uhradil částku 10 563 Kč. To vedlo žalobkyni k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.1 UP ke dni 10. 8. 2023. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 8. 2023 odeslaným doporučeně na jeho adresu.

2. Nároky žalobkyně z této smlouvy sestávají z neuhrazené jistiny ve výši 141 000 Kč s tím, že tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 22 305,51 Kč (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru ve výši 23,9 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 11.08.2023 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 4.12.2023 z částky 141 000 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 5 960,71 Kč vypočteného od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 10.8.2023, přiložené k návrhu na vydání EPR), tj. ode dne 25.8.2023 do dne 4.12.2023, tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 15 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut; obchodní úrok ve výši 15 % ročně z částky 141 000 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 600 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení. Uvedla, že před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. V podrobnostech žalobkyně poukázala na písemný postup posouzení úvěruschopnosti spolu s argumentací, jak bylo k posouzení dospěno. K dispozici měla žalobkyně přehled pohybů na účtě žalovaného za dobu od 11. 10. 2022 do 9. 1. 2023, z něhož čerpala informace o mzdě žalovaného a též o jeho výdajích. Tyto výdaje zahrnují i zbytné a jednorázové výdaje, např. na platformy , Anonymizováno, . I dle zprávy z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný dobrou platební morálku. Jeho výdaje byly porovnány se statistickými údaji o výdajích.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr do částky 100 000 Kč s úrokem ve výši 23,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,294 % z úvěrového rámce, tj. 2 497 Kč měsíčně. Dle výpisu čerpání splátek a úhrad, žalovaná celkem načerpal částku 141 000 Kč a uhradil částku 10 563 Kč. Z oznámení o zesplatnění vyplynulo, že žalobkyně úvěr zesplatnila 10. 8. 2023 a dopisem z téhož dne vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému doporučeně dne 11. 8. 2023. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, dále vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici prohlášení žalovaného o tom, že je svobodný, je zaměstnán s příjmem ve výši , částka, měsíčně a nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Dle potvrzení o ověření bonity klienta byla žalobkyně informována o měsíčních výdajích domácnosti v částce , částka, a na základě takto zjištěných údajů a informací z veřejně dostupných rejstříků shledala, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.

4. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 157 458,67 Kč jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 31. 8. 2023 zaslanou dle poštovního podacího archu na jeho adresu dne 1. 9. 2023 nejpozději do 7. 9. 2023.

5. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva úvěrová, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které jí žalovaný sdělil zejména o svých výdajích, aniž by tyto údaje byly ověřovány. Z předloženého přehledu pohybů na účtu žalovaného je skutečně zřejmé, že žalovaný pobíral příjem od plátce , právnická osoba, v tvrzené výši a lze mít za to, že žalobkyně se zkoumáním příjmů žalovaného zabývala. V řízení však nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala důsledně též výdaji žalovaného, když z žádného důkazu nevyplynulo, že by žádala a ověřila jeho výdaje na bydlení a služby s bydlením spojené, ev. další životní výdaje. Z přehledu pohybů na účtu hodnotí žalobkyně tzv. zbytné výdaje a zabývala se též v úvěrové zprávě výdaji spojenými s dalšími úvěry žalovaného (splátkami), ale skutečnost že žalovaný své výdaje evidované na účtu průběžně po celé doložené období dotoval úvěry žalobkyni nevedla k obezřetnosti při ověřování jeho výdajů. Z přehledu pohybů na účtu vyplývá, že žalovaný za relativně krátké období dvou měsíců čerpal úvěry v celkové výši , částka, od poskytovatele , právnická osoba, (ve výši , částka, ze dne , datum, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, , částka, Kč). Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně hodnotila úvěry poskytnuté ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a přihlížela ke skutečnosti, že úvěry poskytnuté , datum, . a , datum, byly předčasně splaceny. Není však patrno, že by brala však v úvahu další úvěry poskytnuté žalovanému , datum, . a , datum, v celkové výši , částka, , ač i ty byl žalovaný zavázán splatit v době, kdy žalobkyně posuzovala jeho úvěruschopnost. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně se tak soudu nejeví jako provedené s odbornou péčí. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ani poté, co byla žalobkyně soudem upozorněna dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. na možnost jiného právního posouzení, pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím každého jednotlivého úvěru postupovala žalobkyně s odbornou péčí. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. V řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný vyčerpal částku 144 236,46 Kč a uhradil částku 10 536 Kč a soud na straně žalovaného shledal bezdůvodné obohacení ve výši 133 673,46 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud proto žalobě vyhověl částečně ve výroku č. I výrokové části rozsudku a přiznal žalobkyni též nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. I když je smlouva neplatná, byl žalovaný vyzván k zaplacení písemným oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 10. 8. 2023 odeslanými dne 11. 8. 2023 na její adresu. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Má se tak za to, že výzva ze dne 10. 8. 2023 byla doručena 13. 8. 2023, přičemž lhůta k plnění byla stanovena v délce 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 24. 8. 2023. Soud proto uzavřel, že žalovaný je s plněním částky 133 673,46 Kč v prodlení od 25. 8. 2023. Proto žalobkyni přiznal část uplatněného nároku na kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý zákonnou sazbou z částky 133 673,46 Kč za dobu od 25. 8. 2023 do 4. 12. 2023 v částce 5 604,43 Kč, jak je ve výroku uvedeno. Dále pak žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši z částky 133 673,46 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 47 373,98 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 704 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za 5 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 133 673 Kč po 6 460 Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7 vyhl. 177/199 Sb., advokátní tarif,) za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), zastupování při jednání ve dnech , datum, a , datum, (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. 177/1996 Sb.) a k nim příslušejících pěti režijních paušálů v částce 300 Kč (5 x 300 Kč) dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb.. Dále žalobkyni náleží náhrada cestovného právního zástupce k jednání soudu dne , datum, osobním automobilem , typ vozidla, , z , adresa, a zpět za celkem , hodnota, km částka 438 Kč při kombinované spotřebě PHM diesel 2,9 litru/100 km, ceně PHM 38,70 Kč/litr a koeficientu náhrady opotřebení dle vyhl. č. 398/2023 Sb. Dále zástupci žalobkyně náleží náhrada za čas strávený na cestě za 2 započaté půlhodiny v celkové částce 200 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni též 21 % DPH v částce 7231,98 Kč. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 170 866,22 Kč (142 600 + 22 305,51 + 5 960,71 Kč), přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 139 276 Kč zahrnující i příslušenství a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63 % účelně vynaložených nákladů v částce 29 874,03 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkony spočívající v doplnění žalobních tvrzení a označení dalších důkazů ve vztahu k podání ze dne 27. 3. 2024 a 18. 6. 2024, když v obou podáních jsou uváděny skutečnosti známé žalobkyni již v době podání žaloby, popř. jde o opakování tvrzení obsažených v jiných podáních a tyto výlohy tak nesplňují kritérium účelnosti vynaložení nákladů řízení. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.