1 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 547 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, co do nároku na zaplacení 4 547 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 24 547 Kč od 4. 5. 2025 do 18. 6. 2026 a z částky 4 547 Kč od 19. 6. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 915,57 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice doplatek soudního poplatku ve výši 246 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 547 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 4 547 Kč. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek právnická osoba) dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 4. 5. 2025. Ve smlouvě se zavázal uhradit též smluvní úrok ve výši 4 547 Kč. Žalovaný nesplnil svoji povinnost úvěr ve sjednaném termínu splatit. K nápravě nedošlo ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 14. 9. 2025.

2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz, a věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, když žalobkyně nedoplnila, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. hodnota včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. K této smlouvě pak byly uzavřeny další dodatky č.1 – 7 a na základě smlouvy a těchto dodatků byla žalovanému vyplacena na účet žalovaného č. č. účtu částka 20 000 Kč /viz smlouvu o úvěru na čl. 8-9, dodatky čl. 10-16 /. Dle výpisu z účtu žalobkyně žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč /čl.17- 22/. Zprávou banka. ze dne datum bylo prokázáno, že účet č. č. účtu je účtem žalovaného a na tento účet bylo v průběhu měsíce března 2025 právním předchůdcem žalobkyně zasláno postupnými platbami 20 000 Kč /čl.52/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávky – ISAS, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 30, seznam postoupených pohledávek čl. 24/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 31/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak nijak neprokazovala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný od právního předchůdce žalobkyně čerpal částku 20 000 Kč a ničeho neuhradil.

17. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy) a žalovaný ničeho neuhradil, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného v rozsahu 20 000 Kč, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 20 000 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbytku žalobu zamítl.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky 20 000 Kč odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení, a to ve vazbě na doručení žaloby dne 18. 6. 2026. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

19. Lhůta k plnění byla dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.

20. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 3 043 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v soudním poplatku ve výši 1228 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení v částce 400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem v částce 400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby v částce 400 Kč ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.) a k těmto úkonům příslušející režijní paušály v částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH Kč ve výši 315 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 24 547 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 20 000 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62,95 % účelně vynaložených nákladů v částce 1 915,57 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.