1 C 77/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupená advokátkou tituly před jménem . jméno právního zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovnicí Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 56 883 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 49 147 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 147 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 2. 2023 do zaplacení, částky ve výši 7 736,40 Kč, úroku ve výši 54,17 % ročně z částky 41 195,67 Kč od 28. 2. 2023 do 22. 3. 2023 ve výši 1 376,32 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 41 195,67 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 2. 2023 dosáhne částky 244 987 Kč, se zamítá.

II. Soud přiznává opatrovnici žalovaného , tituly před jménem, . , jméno právního zástupce, , advokátce, za zastupování žalovaného v řízení odměnu v částce 11 535 Kč.

III. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení ve výši 11 535 Kč příslušející žalovanému zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 147 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 28. 2. 2023 do zaplacení, smluví pokuty ve výši 7 736,40 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 1 376,32 Kč vzniklého sazbou 54,17 % p.a. z částky 41 195,67 Kč za dobu od 28. 2. 2023 do 22. 3. 2023 a úroku ve výši 15 % z částky 41 195,67 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 2. 2023 dosáhne částky 244 987 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že po prověření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela s žalovaným dne , datum, distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč dne , datum, . Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,17 % p.a. splatit ve 36 měsíčních splátkách po 5 671 Kč počínaje měsícem září 2020. Žalovaný však své závazky ze smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru. Úvěr proto byl zesplatněn ke dni 26. 2. 2023 automaticky s ohledem na to, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením splátky nebo její části o délce 65 dnů (splátka č. 28 splatná 22. 12. 2022). Za dobu od 25. 9. 2020 do 20. 12. 2022 uhradil žalovaný v postupných splátkách 141 775 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvních pokut ve výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč) za prodlení se zaplacením 3 splátek o délce 30 dnů. Kromě toho v důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč (8 x 200 Kč) za prodlení s osmi splátkami o délce 15 dnů. Částka 200 Kč odpovídá nákladům vynaloženým žalobkyní v každém jednotlivém případě na upomínání a vymáhání. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 46 050,25 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 41 195,67 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 854,58 Kč); smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím; náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 600 Kč s příslušenstvím; smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 46 050,25 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uplatnila u soudu tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 7 736,40 Kč. Požaduje dále zaplatit úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 41 195,67 Kč ode dne 28. 2. 2023 do 22. 3. 2023 v nominální roční úrokové sazbě 54,17 % p.a. kapitalizovaný částkou 1 376,32 Kč a od 23. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 2. 2023 dosáhne částky 244 987 Kč.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, a k tomuto jednání se dostavil zástupce žalobkyně i opatrovnice žalovaného, která mu byla ustanovena z důvodu neznámého pobytu.

3. Při jednání dne , datum, soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a to návrh na uzavření úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, kartu klienta, oznámení 26. 2. 2023 včetně dodejky, výzvu k zaplacení 22. 9. 2022, výzvu k zaplacení 23.1.2023, výzvu k zaplacení 22. 2. 2023, hodnocení klienta, předsmluvní formulář, potvrzení , banka, o vedení účtu , kopii povolení k pobytu, doklad o vyplacení úvěru , datum, , prohlášení klienta , datum, , výpis z registru SOLUS, výpis z nebankovního registru, předžalobní výzvou 8.6.2023, poštovní podací arch 8.6.2023, výpisem , banka, , dodatek č.1 k návrhu smlouvy o úvěru, informace o podpisu na dálku. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to návrhu na uzavření smlouvy o úvěru dne , datum, , karty klienta, oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 204 156 Kč, zápůjční úroková sazba činila 54,17 % p.a. a byla dohodnutá jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 671 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 100 000 Kč vyplacena na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Z potvrzení banky o vedení účtu vyplývá, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného (č.l. 21). Z hodnocení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z použitelného příjmu žalovaného ze závislé činnosti (č.l. 17) ve výši , hodnota, Kč; životního minima ve výši , hodnota, Kč a výdajů na bydlení ve výši , hodnota, Kč. Volné zdroje klienta hodnotila částkou , hodnota, Kč a na základě těchto údajů shledal, že žalovaný je schopen úvěr splatit. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo skóre žalovaného v kategorii III – nejlepší segment klientů. Dle výpisu SOLUS neměl žalovaný žádný dluh po splatnosti. Dle údajů vyplývajících z karty klienta žalovaný celkem uhradil částku 153 317 Kč (č.l. 11). Žalovaný byl poté upomínán o jednotlivé dlužné splátky upomínkami z 22. 9. 2022, 23. 1. 2023 a 22. 2. 2023 a současně byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 26. 2. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Na základě poučení soudu poskytnutého při jednání dne , datum, dle ust. § 118a odst. 2, odst. 3 o.s.ř., žalobkyně k prokázání svých tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila daňové přiznání žalovaného za rok 2019, výpis z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného a kopii jeho řidičského průkazu. Z daňového přiznání soud zjistil, že žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná za rok 2019 vykázal v daňovém přiznání podaném dne , datum, příjmy ve výši , hodnota, Kč a výdaje ve výši , hodnota, Kč. Základ daně tak činil , hodnota, Kč. Z živnostenského rejstříku vyplynulo, že žalovaný byl osobou samostatně výdělečně činnou od , datum, .

1. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování soud shledal, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, ale zaměřila se toliko na jeho příjmy. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala faktické výdaje žalovaného. Vycházela pouze z životního minima a tvrzení žalovaného o výši nájemného , hodnota, Kč, aniž by se zabývala ověřením tohoto údaje a rovněž tak ověřením faktických výdajů žalovaného. Pokud jde o příjmy žalovaného, vycházela z informace, že žalovaný je zaměstnancem s příjmem , hodnota, Kč, avšak tento příjem žádným způsobem neověřila např. mzdovými lístky, výpisem z účtu a zejména pracovní smlouvou. Předložené daňové přiznání se týká roku 2019 a příjmů žalovaného z podnikatelské činnosti. Soud proto uzavřel, že žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na základě provedených důkazů soud shledal, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovosti čerpal. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Vzhledem k zjištění, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč a zaplatil částku 153 317 Kč, neshledal soud na jeho straně existenci bezdůvodného obohacení a důsledně tomu žalobu zamítl.

2. Žalovanému, který je neznámého pobytu, byla ustanovena v řízení opatrovníkem advokátka , tituly před jménem, . , jméno právního zástupce, (§ 29 odst. 3 o.s.ř.). Vzniklo jí právo na odměnu podle § 140 odst. 2 o.s.ř. a přísluší jí odměna stanovená ve výši vyplývající z § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty 56 883 Kč, tedy v částce 3 380 Kč za každý úkon právní služby. Odměna činí 11 535 Kč a je tvořena částkou 3 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) a.t., když soud shledal, že namísto první porady s klientem opatrovnice dne , datum, nahlédla do spisu a jsou tak splněny všechny podmínky pro přiznání odměny za tento úkon (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2138/2011 ze dne 19. 4. 2012), dále částkou 3 380 Kč za zastupování žalovaného při jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., částkou 3 380 Kč za zastupování žalovaného při jednání soudu dne , datum, a 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Účelně vynaloženým nákladem řízení soud shledal též cestovné zástupkyně žalovaného k jednání soudu dne , datum, z , adresa, do , adresa, a zpět osobním automobilem , typ vozidla, , RZ , SPZ, , při kombinované spotřebě pohonných hmot 4,4 l/100 km, ceně PHM 38,70 Kč/l (ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb. o sazbách náhrad za používání silničních motorových vozidel pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024), náhradě opotřebení v částce 5,60 Kč/km (ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb.) ve výši 295 Kč za celkem 46 km (2x23 km). V souvislosti s uskutečněnou cestou náleží opatrovnici též náhrada za čas strávený na cestě v částce 200 Kč (2x100 Kč) za dvě započaté půlhodiny dle ust. § odst. 1 písm. c), odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

3. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř., má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud má proto za to, že v projednávané věci jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti žalobkyni hradit náklady řízení, které dle obsahu spisu sestávají z nákladů odměny opatrovnice, a současně pro uložení povinnosti náhradu nákladů řízení zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Lounech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 74 Co 18/2021 ze dne 25. 10. 2021). Žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem ustanoveným v tomto řízení soudem, kterému vzniklo právo na zaplacení odměny za zastupování žalovaného vůči státu ve výši 11 535 Kč, tak jak jsou odměna a náklady opatrovnice stanoveny v předchozím odstavci. Současně v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně splňovala předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů příslušející žalovanému ve prospěch České republiky – Okresního soudu v Lounech (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 21 Cdo 1997/2008 ze dne 15. 12. 2009). Žalobkyně je tak povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 11 535 Kč České republice - Okresnímu soudu v Lounech.

4. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.