1 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o zaplacení 154 839,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku- 81 769 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 81 769 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení,- 21 319,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 319,38 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení- částky 39 654,50 Kč s úrokem ve výši 8,03 % ročně z částky 97 671,46 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 97 671,46 Kč od 1. 12. 2024 do 18. 12. 2024 a z částky 15 902,46 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení,- částky 12 096,44 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 21 319,38 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 21 319,38 Kč od 1. 12. 2024 do 18. 12. 2024, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 777,38 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 154 839,32 Kč, s tím, že nárok uplatňuje jako postupník z postupní smlouvy ze dne , datum, , kterou uzavřela s původním věřitelem společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , registrační číslo , hodnota, , odštěpný závod: , adresa, , se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Postupní smlouva se stala účinnou ke dni , datum, . Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen "Smlouva"), na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 2 892 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17.11.2021 ve smyslu čl. III Smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,03 % p.a. (čl. III Smlouvy). Právní předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost žalovaného a tento byl vyhodnocen jako úvěruschopný. Dle čl. V. bodu 5.2 Produktových podmínek pro klasické úvěry, se kterými se žalovaný dle čl. VI. bodu 2 Smlouvy seznámil, bylo mezi stranami sjednáno právo věřitele odstoupit od úvěrové smlouvy, dostane-li se dlužník do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. V konkrétním případě došlo k tomu, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce naposledy řádnou splátku za srpen 2023. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok k 30.11.2024, tj. k poslednímu dni v měsíci předcházejícímu měsíci podání žaloby, tak, že dluh žalovaného činil 121 423,50 Kč skládající se z jistiny ve výši 97 671,46 Kč, řádných úroků ve výši 12 484,03 Kč a úroků z prodlení ve výši 11 268,01 Kč. Od 1.12.2024 požaduje žalobkyně po žalovaném vedle žalované částky řádný úrok ve výši 8,03 % ročně ve smyslu čl. III Smlouvy a zákonný úrok z prodlení, z dlužné jistiny (97 671,46 Kč).Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen "Smlouva RVG"), na základě které poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky. Žalovaný se zavázal splácet revolvingový úvěr splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však částkou 500 Kč, a to od 17. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k prvnímu čerpání úvěru. Právní předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Dle čl. III. bodu 3.2 Produktových podmínek pro revolvingové úvěry, se kterými se žalovaný dle čl. VI. bodu 2 Smlouvy RVG seznámil, bylo mezi stranami sjednáno právo věřitele odstoupit od úvěrové smlouvy, dostane-li se dlužník do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. V konkrétním případě došlo k tomu, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně naposledy splátku za srpen 2023 (viz transakční historie právního předchůdce). V návaznosti na výše uvedené odstoupila žalobkyně od Smlouvy RVG s účinností ke dni 29. 2. 2024 (viz odstoupení ze dne 17.1.2024 a následně dopis ze dne 2.3.2024). Výzvou k úhradě ze dne 3.12.2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však svůj dluh neuhradil. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok k 30.11.2024, tj. k poslednímu dni v měsíci předcházejícímu měsíci podání žaloby. Dluh žalovaného z revolvingového úvěru činil k 30.11.2024 částku v celkové výši 33 415,82 Kč skládající se z jistiny ve výši 21 319,38 Kč, řádných úroků ve výši 9 013,09 Kč a úroků z prodlení ve výši 3 083,35 Kč. Předmětné rozúčtování žalované částky dokládá žalobce výpisem z jeho účetní evidence. Od 1.12.2024 požaduje žalobkyně po žalovaném vedle žalované částky úrok ve výši 14,75 % ročně ve smyslu ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (řádný úrok je ve smyslu Smlouvy RVG vyšší) a zákonný úrok z prodlení, v obou případech z dlužné jistiny (21 319,38 Kč).

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného a byl proto zrušen. K jednání nařízenému na den , datum, se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil a svoji neúčast nijak neomluvil, ač mu byl předvolání k jednání doručeno vyvěšením (ust. § 50m o.s.ř.) dne 15. 5. 2025. Soud proto ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující.

3. Svoji aktivní legitimaci v řízení žalobkyně doložila notářským zápisem , sp.zn., ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že původní věřitel společnost , právnická osoba, jako postupitel uzavřel s žalobkyní dne , datum, postupní smlouvu o převodu portfolia pohledávek. Dle výňatku seznamu postoupených pohledávek byly součástí portfolia i pohledávky za žalovaným.

4. Soud provedl důkaz listinnými důkazy předloženými žalobkyní a to dopisem právního předchůdce žalobkyně, úvěrovou smlouvou č. , hodnota, , formulářem pro standardní informace, smlouvou o úvěru č. , hodnota, , posouzením úvěruschopnosti, výpisem k úvěru č. , hodnota, , výpisem k úvěru č. , hodnota, , dopisem z 19. 10. 2021, produktovými podmínkami, notářským zápisem korespondencí právního předchůdce žalobkyně, upomínkami oznámením o zesplatnění z , datum, , dodejkami, přehledem transakcí, výpisem transakční historie, výpisem z běžného účtu žalovaného, , přehledem transakcí – revolving, seznamem splátek.

5. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen "Smlouva"), dne , datum, , a to distančním způsobem. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnou úvěr ve výši 150 000 Kč. Dle transakční historie byl úvěr vyplacen v plné výši 18. 10. 2021. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 2 892 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17.11.2021 ve smyslu čl. III Smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,03 % p.a. (čl. III Smlouvy, oznámení ze dne , datum, )). Dle čl. V. bodu 5.2 Produktových podmínek pro klasické úvěry, se kterými se žalovaný dle čl. VI. bodu 2 Smlouvy seznámil, bylo mezi stranami sjednáno právo věřitele odstoupit od úvěrové smlouvy, dostane-li se dlužník do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dle přehledu předpisů a plateb (č.l. 55) a transakční historie (č.l. 66 – 74) ve prospěch tohoto úvěru žalovaný uhradil z celkové čerpané částky 150 000 Kč částku 61 231 Kč. (č.l. 55). Dopisem ze dne 17. 1. 2024 (č.l. 42) právní předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného, že z úvěrové smlouvy (řádný úvěr) dluží částku 120 144 Kč s tím, že pokud nebude zaplaceno 18 596 Kč do 29. 2. 2024, stane se splatným celý dluh. Dopisem ze dne 2. 3. 2024 (č.l. 43) právní předchůdce žalobce upozornil žalovaného na to, že do 29. 3. 2024 nebyla zaplacena pohledávka na jeho úvěrovém účtu a odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti. Současně vyzval žalovaného k zaplacení částky 122 178 Kč. Dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . V rámci tohoto úvěru žalovaný čerpal celkem 83 923, 41 Kč a uhradil částku 49 968,71 Kč (přehled předpisů a plateb č.l. 56- 57). Dopisem ze dne 17. 1. 2024 by žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 11 786 Kč do 29. 2. 2024, s tím, že jinak bude požadováno okamžité splacení celého úvěru ve výši 43 790 Kč (č.l. 41). Dopisem ze dne 2. 3. 2024 byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění celého dluhu s tím, že je povinen ke dni 29. 2. 2024 zaplatit částku 45 440 Kč (č.l. 44). Následně byl žalovaný upomínán dne 3. 12. 2024. Před poskytnutím každého z úvěrů právní předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do rejstříků CCB, BRKI i NRKI a veřejně dostupných rejstříků, aniž by byly zjištěny negativní skutečnosti. Pokud jde o výdaje, uvedl žalovaný výdaje ve výši 6 700 Kč. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny na základě informací o jeho poměrech, počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení, rodinného stavu. Žalovaný měl jednu vyživovací povinnost, byl svobodný a uvedl vlastní bydlení. Aktuální životní náklady a normativní náklady na bydlení žalovaného byly stanoveny za využití statistických údajů ve výši 10 000 Kč a žalovaný byl shledán úvěruschopným. Právní předchůdce žalobkyně se zabýval před poskytnutím každého z úvěrů i příjmy žalovaného a shledal, že žalovaný dosahoval příjmu kolem 35 000 Kč, což vyplynulo i z výpisů z jeho účtu vedeného u společnosti , banka, . v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Hodnocen byl i zůstatek na účtu žalovaného, který činil 785 281,36 Kč. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 608,09 Kč a konečný 937 307 Kč. Z předloženého výňatku výpisu ze dne , datum, lze toliko zjistit, že žalovaný pobíral příjem z pracovního poměru kolem , hodnota, Kč. Jiné údaje o pohybech na účtu v předloženém výpisu nejsou uvedeny.

6. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud má za to, že v posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru upravené v ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že poskytovatel úvěru prověřoval před poskytnutím každého z úvěrů úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Banka jako poskytovatel úvěru vycházela z předpokládaných výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednila ve vztahu k žádnému z předmětných úvěrů a informace o jeho výdajích ve formě nákladů na bydlení, energie a další životní výdaje nepožadovala. Spolehla se toliko na příjmy žalovaného a zůstatek na účtu žalovaného, aniž by zkoumala, jaká je povaha finančních prostředků, které byly v průběhu jediného měsíce na tento účet připsány. Nikterak se nezabývala ani závazky žalovaného. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla finanční částka ve výši 150 000 Kč 18. 10. 2021 poskytnuta a žalovaný ve prospěch této částky uhradil 61 231 Kč. Pokud jde o smlouvu o revolvingovém úvěru nevznikají pochybnosti o tom, že žalovaný vyčerpal částku 83 923,41 Kč a uhradil částku 49 491 Kč, přičemž ke dni zániku smlouvy dlužil na jistině tohoto úvěru částku 21 319,38 Kč. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 150 000 Kč (řádný úvěr) a zaplatil celkem částku 61 231 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 81 769 Kč. Pokud jde o revolvingový úvěr činí bezdůvodné obohacení žalovaného částku 21 319,38 Kč, neboť se rovná jistině dluhu bez přihlédnutí k úrokům či jinému příslušenství. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 3. 12. 2024. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena do 18. 12. 2024. Lze tak uzavřít, že ke dni 19. 12. 2024 byl žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 154 839 Kč a přiznáno jí bylo 103 088 Kč. Za této situace žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 33,16 % z celkem vynaložených nákladů řízení tvořených soudním poplatkem ve výši 4 760 Kč a paušální náhradou příslušející ke dvěma úkonům právní služby ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které, účastníku nezastoupenému zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., který nedoložil výši hotových výdajů, náleží náhrada nákladů 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, tj. sepsání žaloby a předžalobní výzvu, celkem 600 Kč. Náklady řízení žalobkyně tak činí celkem 5 360 Kč, přičemž a žalobkyni tak náleží náhrada ve výši 1 777, 38 Kč.

9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.