10 C 15/2020

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Šilhanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození posledně bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované, datum narození posledně bytem adresa žalované a žalovaného oba zastoupeni opatrovníkem titul. jméno příjmení bytem adresa, o zaplacení částky 168.244,58 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou žalobce požadoval uložit žalovaným povinnost zaplatit mu rukou společnou a nerozdílnou částku 168.244,58 Kč spolu s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovaným se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit ČR- Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku ve výši 1.683 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit ČR- Okresnímu soudu v Lounech na náhradě nákladů řízení státu, které platil, částku 51.304 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit mu částku 168.244,58 Kč s odůvodněním, že poskytl žalovanému číslo dne datum na základě smlouvy o úvěru částku 186.156 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s příslušenstvím vrátit ve splátkách. Smlouvou o spoludlužnictví ze dne datum přistoupil žalovaný číslo k ů úvěru jako spoludlužník. Poskytnutý úvěr byl poskytnut na koupi osobního automobilu. Žalovaný přestal splátky úvěru splácet. Ani spoludlužník na výzvy k platbám nereagoval. Žalovaní tak dluží jistinu úvěru ve výši 113.466,06 Kč, smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 44.747,42 Kč. Vlastnictví vozidla na základě smlouvy o zajištˇovacím převodu práva přešlo z důvodu neplacení na žalobce a ten tak na jistinu úvěru použil kupní cenu z následného prodeje vozidla ve výši 60.000 Kč. Zároveň však požaduje na základě smluvních podmínek smlouvy o úvěru částku 254 Kč – dopojištění, náklady na zprostředkování prodeje- 5.203 Kč, náklad na odtah vozidla- 4.573,80 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že se soudu nepodařilo zjistit místo pobytu žalovaných, kteří se v místě posledního bydliště nezdržují, nejso ve vazbě, ani výkonu trestu a není znám ani jejich zaměstnavatel, soud postupoval v souladu s ust. § 29, odst. 3 o.s.ř. a ustanovil žalovaným opatrovníka. Opatrovník s žalobou nesouhlasil. Namítal, že žalobce v souvislosti s poskytnutím úvěru nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaných. Smlouvu o úvěru tak považoval za neplatnou s tím, že žalovaní případně mají povinnost vydat bezdůvodné obohacení, které získali obdržením jistiny ve výši 186.156 Kč od žalobce po započtení zaplacených splátek.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaný číslo resp.žalovaní, obdrželi na základě úvěrové smlouvy z datum od žalobce částku 186.156 Kč, která byla určena na nákup osobního automobilu. Pro posouzení platnosti úvěrové smlouvy bylo zásadní, aby žalobce doložil a prokázal opatrovníkem zdůrazňovanou zkoumanou úvěruschopnost. Žalobce reagoval doplněním žaloby o listiny, kterými mělo být prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaných žalobcem.

4. Ze smlouvy o úvěru z datum soud zjistil, že žalovaný číslo uzavřel smlouvu o úvěru s žalobcem dne datum, na základě které čerpal částku 186.156 Kč. Žalovaný číslo přistoupil jako spoludlužník. Z mandátní smlouvy z datum bylo zjištěno, že za žalobce vystupoval v této smlouvě prodejce vozila- AAA auto International a.s. Z formuláře informací o spotřebitelském úvěru a potvrzení o poskytnutí – proplacení úvěru z datum, protokolu o předání automobilu z datum soud zjistil, že předmětem financování byl osobní automobil, který žalovaný číslo převzal.

5. Z zesplatnění pohledávky z datum a výzvy k zaplacení v důsledku ukončení úvěrové smlouvy z datum včetně doručenky soud zjistil, že úvěrové splátky přestaly být placeny.

6. Vozidlo bylo následně„ zajištěno“ (smlouva o zajištˇovacím převodu práva) a prodáno žalobcem jinému kupujícímu. (viz. kupní smlouva z datum, faktura z datum (odtah) – včetně dokladu o zaplacení z datum zjištěn náklad žalobce ve výši 4.573,80 Kč, faktura z datum včetně dokladu o zaplacení z datum zjištěn náklad žalobce za zprostředkování ve výši 5.203 Kč).

7. Z přehledu plateb na úvěr byla zjištěna úhrada 24 splátek po 6.629 Kč (část však byla splátkou pojištění).

8. Těmito důkazy žalobce prokázal průběh poskytnutí úvěru, následné neplacení, zabavení a následný prodej vozidla, včetně výše nákladů, což ani opatrovník žalovaných nezpochybňoval.

9. S ohledem na zpochybňování řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaných jejich opatrovníkem a s tím související platnosti úvěrové smlouvy, ale však pro spor byl zásadní právě tento předmět dokazování. Žalobce doložil k výzvě několik listinných důkazů.

10. Z ověřovacího protokolu na žalovaného číslo soud zjistil, že autobazar zjišťoval poměry žalovaného vyplněním formuláře. Údaje však nejsou hodnověrně doloženy. Sjednavatel úvěru se spokojil pouze s tvrzeními žalovaného číslo např. u příjmů domácnosti, výdajů na bydlení. Bez jakýchkoliv doložení. Zapsaný příjem domácnosti ve výši 60.000 nijak neodpovídá výplatním páskám, viz. výdělkový list za říjen 2016 žalovaného číslo na částku čisté mzdy 16.445 Kč, říjen, září a srpen 2016 žalovaného číslo na částku čisté mzdy kolem 18.000 Kč. Ověření u zaměstnavatele prakticky neproběhlo- záznam o telefonické nekomunikaci zaměstnavatele. Dále bylo zjištěno z databáze dlužníků právnická osoba, že žalovaní neprocházejí. Totožnost žalovaných ověřoval žalobce kopií OP BLR včetně potvrzení o přechodném pobytu. Prověřování původu vozidla anonymizováno nemá s úvěryschopností nic společného. Rovněž výpis z registru ekonomických subjektů na zaměstnavatele a výpis z rejstříku Cribis. Z výpisu z rejstříku Worldcheck žalobce ověřil, že žalovaný číslo nepodniká.

11. Soud tak dospěl k závěru, že tvrzení opatrovníka žalovaných o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaných ze strany poskytovatele úvěru je věcné. Žalobce s náležitou odbornou péčí úvěruschopnost žalovaných neposoudil. Z tohoto důvodu byla smlouva o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.), uzavřena neplatně. Smlouva o úvěru byla sjednána v roce 2016, tedy za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a podle § 9 (1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. (2) Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. (4) Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi. Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že žalobce dostatečně úvěruschopnost neposoudil. Vyplývá to zejména z předložených ověřovacích protokolů. Údaje tam uvedené nejsou nijak doložené. Celkový příjem domácnosti je smyšlený. Výdaje na bydlení nijak neověřené. Bylo předloženo pouze několik (4) výplatních pásek žalovaných. Žádné ověření u zaměstnavatele. Zde uvedené výdělky nijak nesouhlasí s celkovým uvedeným příjmem domácnosti. Žádná rozvaha o možnostech a rizicích splácení úvěru.

12. Uvedené závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy vyplývají zejména s odkazem na závěry aktuální judikatury, ve smyslu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jako jednoho z nejdůležitějších úkonů úvěrujícího. Zákon o spotřebitelském úvěru a jeho ustanovení o posuzování úvěruschopnosti pod sankcí neplatnosti vychází ze směrnice 2008 /48/ o smlouvách o spotř. úvěru a později 2014 /17/. Účelem je zajištění zodpovědného chování poskytovatelů úvěrů. Věcí se zabýval i Evropský orgán pro bankovnictví, který vydal obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti, ve smyslu zavedení spolehlivých postupů pro posouzení schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru, vést aktuální záznamy, prošetřit výši příjmu spotřebitele včetně analýzy jeho historie a výkyvů a tyto údaje ověřit, vést úplné záznamy, mít propracovanou smluvní dokumentaci, zohlednit závazky spotřebitele, t.j. vyvinout náležitou odbornou péči. Soudem bylo shledáno nedodržení těchto doporučených postupů. Žalobce se spokojil s neurčitými a neověřenými tvrzeními spotřebitelů, pouhými 4-mi výplatními páskami a to je vše.... Údaje o příjmech domácnosti a výdajů za bydlení jsou zcela nepodložené. Žádná rozvaha o možnostech a rizicích splácení úvěru. Vše navíc za situace, kdy žalovaní jsou cizími státními příslušníky bez stálého bydliště. Sankcí za nesprávné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost úvěrové smlouvy. Ohledně těchto závěrů je třeba připomenout i rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18 z 26.2.2019, který dospěl ke stejným závěrům o neplatnosti smlouvy. Obdobně i rozsudek Soudního dvora EU z 5.3.2020 sp. zn. C -679/18 OPR-Finance, který uzavírá ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy nikoliv relativní, ale nutnost přistupování soudů zabývat se ve sporech posuzováním neplatnosti z úřední povinnosti- posuzováním na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, tak z databází. S ohledem na absenci těchto posouzení a zjištění (judikatura je poměrně nedávná, ale i v době uzavírání smlouvy o úvěru tyto nutné postupy a zjištění u spotřebitelských smluv byly nutné a vyžadované). Žalovaní z důvodu zjištěné neplatnosti úvěrové smlouvy tak jsou povinni pouze žalobci vrátit jistinu, kterou čerpali, po započtení všech jejich splátek.

12. Bylo nesporné, že žalovaní zaplatili na původní poskytnutý úvěr 24 splátek po 5.472 Kč. Zbytek splátky se týkal pojistného vozidla. Celkem tedy zaplatili 131.328 Kč. Současně byla započtena cena 60.000 Kč, kterou žalobce obdržel za přeprodej vozidla. Celkem tak žalovaní měli zaplaceno 191.328 Kč. Po zohlednění žalobcem vynaložených a doložených nákladů v souvislosti s odtahem, pojištěním a následným prodejem vozidla ve výši 10.030,80 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaní měli zaplaceno 181.297,20 Kč, což je částka vyšší než poskytnutý úvěr. Žádné bezdůvodné obohacení na straně žalovaných na úkor žalobce tak nebylo shledáno. Soudu tak nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout.

13. Výrok o nákladech řízení je odrazem úspěšnosti žalovaných ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení jim žádné nevznikly.

14. O doplacení soudního poplatku bylo rozhodnuto dle ust. § 4 odst.1, písm. j) zákona o soudních poplatcích ve výši dle položky 1, odst. 1, písm. c). Žalobce totiž poplatek složil v rámci návrhu na vydání el. pl. rozkazu. Ten však vydán nebyl, a proto byl poplatek doúčtován.

15. O povinnosti žalobce zaplatit státu náklady řízení (náklady ustanoveného opatrovníka, které stát platil) bylo rozhodnuto dle ust. § 148, odst. 1 o.s.ř. Ty jsou představovány náklady ustanoveného opatrovníka, které stát platil- odměna za převzetí opatrovnictví ohledně obou povinných včetně prostudování spisu dne 10. 12. 2020 ve výši 10 000 Kč, účast při jednání u Okresního soudu v Lounech dne 5. 2. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 16. 3. 2021 ve výši 10 000 Kč a dne 16. 4. 2021 ve výši 10 000 Kč hotové výdaje za 8 režijních paušálů po 300 Kč ve výši 2 400 Kč a DPH 21 % ve výši ve výši 8 904 Kč, celkem tedy částku 51.304 Kč (§ 7 a § 12a odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon soudního rozhodnutí.