11 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 23 043,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 13 043,97 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 199 Kč od 7. 8. 2025 do 25. 4. 2026, zákonný úrok z prodlení z částky 199 Kč od 26. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit část nezaplaceného soudního poplatku ve výši 231 Kč na účet Okresního soudu v Lounech do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 043,97 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč vyplacením na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalobkyně smlouvu vypověděla. Částka ve výši 23 043,97 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 750,47 Kč, poplatku za vyplacení 199 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 94,5 Kč za prodlení. Žalobkyně prověřovala žalovanou zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta.

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , předpisu denních splátek, obecných principů posuzování, údajích o poskytovateli, informací pro spotřebitele, všeobecných obchodních podmínek, autorizace ověření totožnosti, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k dohodě o poskytnutí úvěru s výší úvěrového rámce , hodnota, Kč, RPSN činila 1 990,61 %, úroková sazba denní 1,066 %. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti bez podpisu žalované činila výše čistého příjmu uvedeného žalovanou , hodnota, Kč, výše ověřeného čistého příjmu žalované , hodnota, Kč, výše výdajů na půjčky 0 Kč, výdaje na bydlení , hodnota, Kč, další nezbytné výdaje , hodnota, Kč, ostatní zbytné výdaje , hodnota, Kč, vypočítané minimální výdaje , hodnota, Kč. Žalobkyně dále předložila listinu nazvanou identifikované příjmy, podle které výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí , hodnota, Kč. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení , právnická osoba, které soud vyžádal, byla na shora uvedený účet žalované zaslána dne , datum, částka 10 000 Kč. Dle výzvy k úhradě ze dne , datum, včetně podacího lístku byla žalovaná před podáním žaloby upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení ve lhůtě tří dnů. Výzva byla podána k poštovní přepravě a dle informace o sledování zásilky byla zásilka vrácena zpět odesílateli s tím, že na uvedené adrese je adresát neznámého pobytu.

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalobkyně výdaje žalované neověřovala, když výše uvedené výdaje jsou nereálné. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalované řádně, neboť zde existovaly vzhledem k nízkému příjmu žalované důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Nad rámec výše uvedeného soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaný úrok ve výši 1,066 % denně (tj. 389,09 % ročně), RPSN 1 990,61 %, naplňuje znaky lichevní smlouvy a taková ujednání jsou v rozporu s veřejným pořádkem. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 10 000 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaná na svůj závazek ničeho neplnila. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalované dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Za výzvu k plnění vzal soud až žalobu, která byla žalované doručena dne , datum, , následujícího dne měla plnit, do prodlení se tak dostala až dne , datum, . Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající výši žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, které žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

7. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 922 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 231 Kč, když soudní poplatek celkem činí 1 153 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.