11 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUD. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 33 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 000 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 16 360 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 33 360 Kč od 20. 3. 2024 do 28. 4. 2026 a zákonný úrok z prodlení z částky 16 360 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 360 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku 36 360 Kč zahrnující i souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v týdenních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil pouze částku 3 000 Kč. Žalobkyně prověřovala žalovaného zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta.

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila z jednání a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč v 60týdenních splátkách po 606 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí jistiny. Dle evidenční karty žalovaný uvedl, že je rozvedený, uvedl , upřesnění, bydlení, u žalobkyně neměl dosud žádný závazek. Uvedl příjem ze zaměstnání , hodnota, Kč, výdaje na bydlení , hodnota, Kč, životní minimum , hodnota, Kč. Dle poznámky ve formuláři bylo zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení žalobkyní do 7 dnů od doručení upomínky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle přehledu odeslané pošty byl dopis odeslán téhož dne.

4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když z důkazů vyplývá, že nebyly ověřovány výdaje žalovaného. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje o výdajích musí být ověřeny, údaj o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 17 000 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 3 000 Kč (20 000 Kč – 3 000 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného vrátit poskytnutou částku. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. V řízení nebylo prokázáno doručení výzvy k plnění žalovanému před podáním žaloby. Soud proto za výzvu k plnění vzal žalobu, která byla žalovanému doručena dne , datum, , následujícího dne měl plnit a od , datum, je v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení úspěchu a neúspěchu přihlíží i k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vydání rozhodnutí. V řízení tak měla žalobkyně cca stejný úspěch jako neúspěch. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.