12 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vandou Vincíkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 204 444,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 91 820,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 91 820,44 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 112 623,71 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 13 285,16 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 6 868,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 204 444,15 Kč od 26. 6. 2024 do 1. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 112 623,71 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 91 820,44 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,3 % ročně z částky 199 092,91 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 204 444,15 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne , datum, částku 350 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 350 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 107 537,33 Kč, celkem částku 457 537,33 Kč, v 72 měsíčních splátkách ve výši 6 361,18 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 258 179,56 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 199 092,91 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 25 505,28 Kč, celkem , hodnota, Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne , datum, . Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 204 444,15 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 13 285,16 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 6 868,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 204 444,15 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 9,3 % ročně z částky 199 092,91 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí uložením zásilky dne , datum, dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze žádosti o úvěr (, upřesnění, ) č. , hodnota, , ze smlouvy u úvěru (, upřesnění, ) ze dne , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., ze všeobecných produktových podmínek účinných od , datum, , ze sazebníku poplatků, z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, , z platební historie, z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, , ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Smlouva není podepsána žádnou smluvní stranou, je zde uvedeno rodné číslo a adresa žalovaného.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne , datum, . Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, .

5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, (dále jen „Žádost o úvěr“), když žalovaný žádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši6. 350 000 Kč. Žádost o úvěr právní předchůdce žalobkyně hodnotil individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází právní předchůdce žalobkyně z příjmu, který klient deklaruje podpisem žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 24 182 Kč. Žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl, že je od dne , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako , upřesnění, u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí , hodnota, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem právní předchůdce žalobkyně získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů právní předchůdce žalobkyně zjistil, že vůči právnímu předchůdci žalobkyně měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 266,71 Kč a z externích zdrojů zjistil, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně žádosti žalovaného vyhověl a schválil žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané , právnická osoba, a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Tato svá tvrzení žalobkyně doložila vyjádřením právního předchůdce žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti, žádost žalovaného o poskytnutí úvěru (, upřesnění, ) č. , číslo, .

7. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne , datum, na účet žalovaného , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku 350 000 Kč, naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

11. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

12. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů, které mu žalovaný sdělil a kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Dále při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, a příjmy byly ověřeny z běžného účtu klienta. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčních příjmů žalovaného činí , hodnota, a domácnosti celkem , hodnota, , výše jeho měsíčních výdajů činí pouze dosavadní interní splátky žalovaného u právního předchůdce žalobkyně ve výši , hodnota, . Dále uvedl, že je , upřesnění, a bydlí , upřesnění, . S ohledem na tyto informace dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že je žalovaný schopen splácet úvěr ve výši 350 000 Kč s měsíční splátkou 6 361,18 Kč. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřoval, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že právní předchůdce žalobkyně neměl v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažil. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

13. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč, ze které žalovaný dosud nezaplatil částku 91 820,44 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 30. 6. 2025 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, to je 1. 7. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 2. 7. 2025 do prodlení.

14. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 91 820,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 91 820,44 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

15. Ohledně částky 112 623,71 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 13 285,16 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 6 868,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 204 444,15 Kč od 26. 6. 2024 do 1. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 112 623,71 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 91 820,44 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,3 % ročně z částky 199 092,91 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.