12 C 260/2019

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vandou Vincíkovou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený titul jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 22 334 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 22 334 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 2. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení v celkové výši 12 680,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, [titul] [jméno] [příjmení] advokáta se sídlem [adresa].

1. Dne 13. 11. 2019 podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu proti žalovanému na zaplacení částky 22 334 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady škody s tím, že dne 26. 8. 2019 okolo 9:55 hodin jelo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], toho času ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], [anonymizováno], [IČO] po silnici č. II/255 směrem na [obec] a přibližně na souřadnicích GPS [anonymizována dvě slova] došlo k odlétnutí kamene, štěrku či jiného materiálu z nezakrytého připojeného vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. Tento odlétnuvší kus pak způsobil prasklinu na čelním skle shora uvedeného vozidla žalobkyně, která se následně působením povětrnostních vlivů rozšířila přes celé čelní sklo vozidla. Řidič vozidla, k němuž bylo přípojné vozidlo [registrační značka] připojeno předmětnou událost nezaregistroval, toto vozidlo rovněž nebylo možné bezpečným způsobem zastavit a uvedenou událost sepsat. V důsledku shora uvedených skutečností bylo následně nutné vyměnit přední sklo vozidla poškozeného vozidla, neboť prasklina znemožňovala jeho bezpečné užívání, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně za tuto výměnu uhradila zhotoviteli, [jméno] [příjmení], [IČO] částku ve výši 22 334 Kč. Zmíněná částka byla následně z titulu povinného ručení uplatněna u pojišťovny žalovaného i u žalovaného samotného, avšak oba tyto subjekty odmítly plnit. Výzvou k plnění, doručenou žalovanému dne 17. 10. 2019 pak právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o tom, že nedojde-li k plnění, bude nárok uplatněn soudní cestou. Žalovaný však v poskytnuté lhůtě neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně poté svým podáním doručeným žalovanému dne 12. 11. 2019 oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že je žalovaný provozovatelem vozidla naloženého sypkým materiálem má žalobkyně za to, že žalovaný má povinnost zajistit, aby tento materiál nemohl z vozidla odlétat a působit škody. I bez porušení povinností by však dle žalobkyně žalovaný za způsobenou škodu odpovídal, neboť jeho odpovědnost je jako odpovědnost provozovatele vozidla za způsobenou škodu odpovědností objektivní.

2. Žalovaný s žalobou žalobkyně nesouhlasil, když neuznal nárok touto uplatněný do žádné jeho části. Žalovaný zejména sporoval, že by ke vzniku škody na vozidle [anonymizována dvě slova] [registrační značka] mělo dojít v příčinné souvislosti s provozem jeho vozidla, když konkrétně odmítl, že by z jím provozovaného vozidla mělo dojít k odlétnutí jakéhokoliv materiálu, který by měl zasáhnout čelní sklo vozidla žalobkyně. Tuto skutečnost sdělil žalovaný žalobkyni i její právní předchůdkyni dne 13. 11. 2019, resp. dne 1. 11. 2019. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že se o vzniku žalobkyní tvrzené škody dozvěděl až od svého pojistitele, [právnická osoba], na kterou se měla žalobkyně obrátit. Pokud by pak vozidlo žalovaného skutečně mělo způsobit žalovanou tvrzenou škodu, měl řidič poškozeného vozidla bezprostředně upozornit řidiče vozidla žalovaného a sepsat s ním záznam o dopravní nehodě. Žalovaný tak odmítá způsobenou škodu z důvodů výše uvedených a také proto, že nedisponuje žádným důkazem, který by osvědčoval příčinnou souvislost mezi provozem jeho vozidla a vzniklou škodou.

3. Ve věci bylo následně provedeno dokazování, a to výslechem svědků [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a dále listinnými důkazy, zejména pak fotografiemi vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka], fakturou [číslo] ze dne [datum], dokladem o zaplacení částek 22 078 Kč a 256 Kč žalobkyní, fotografiemi vozidla žalovaného [registrační značka], sjetinou provedené dopravy vozidlem žalovaného ze dne [datum], oznámením České kanceláře pojistitelů ze dne 2. 9. 2019, oznámením o vzniku škody [název pojišťovny] [anonymizováno] ze dne 16. 9. 2019 včetně podacího lístku, informací [právnická osoba] [anonymizováno] o vyřízení škodní události ze dne [datum], výzvou žalobkyně žalovanému k úhradě škody ze dne 15. 10. 2019 včetně doručenky, smlouvou o postoupení pohledávky a převodu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalované a žalovanou ze dne 11. 11. 2019, oznámením o postoupení pohledávky a sdělení škodní události žalovanému z téhož dne včetně doručenky a výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně a [právnická osoba]

4. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že je u žalovaného zaměstnán na pozici vedoucího dopravy a mechanizace. Z jeho pak výpovědi bylo soudem zjištěno, že [anonymizováno] [registrační značka] vezl v předmětné době, tedy dne [datum] stabilizační popílek, tedy navlhčený materiál neobsahující kamínky ani štěrk. Řidičem vozidla, ke kterému bylo přípojné vozidlo připojeno, byl svědek [příjmení] [příjmení], skutečnost, že se toto vozidlo na žalobkyní uvedeném místě nacházelo, pak plyne ze záznamu GPS. On sám nebyl přítomen nakládání ani vykládání materiálu, neví, zda bylo předmětné vozidlo plachtováno či nikoliv. Svědek [příjmení] [příjmení], řidič vozidla, za které bylo připojeno přípojné vozidlo [registrační značka] pak k předmětné věci uvedl, že si již nepamatuje, jaký druh nákladu v dané době vezl, avšak od svědka [příjmení] se dozvěděl, že popílek z [anonymizováno] [obec]. Tento popílek se na vozidlo nakládá pomocí výsypky, auto se poté nijak neplachtuje. Žádné vozidlo se ho v předmětnou dobu nepokoušelo zastavit a řešit s ním poškození čelního skla.

5. Z [anonymizováno] svědkyně [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že tato dne [datum] dávala jako řidička poškozeného vozidla [vozidlo] [anonymizováno] [registrační značka] [rok] přednost dvěma po hlavní silnici jedoucím nákladním vozidlům s přívěsy. Tato vozidla vezla nezakrytý sypký materiál, ze kterého létaly kamínky. Po průjezdu druhého vozidla uslyšela svědkyně ránu a všimla si, že na čelním skle poškozeného vozidla se objevila prasklina. Tato se následně pokoušela upozornit předmětná nákladní vozidla, což se jí však z důvodu dopravních podmínek nepovedlo, pouze se jí podařilo tato vozidla vyfotografovat mobilním telefonem.

6. Ve věci bylo dále provedeno dokazování prostřednictvím listinných důkazů. Z fotografií vozidla [vozidlo] [anonymizováno] [registrační značka] plyne skutečnost, že došlo k poškození čelního skla vozidla žalobkyně a rozsah tohoto poškození, z faktury [číslo] ze dne [datum] a jednotlivých potvrzeních o platbách pak plyne, že žalobkyně vynaložila na výměnu poškozeného čelního skla celkem 22 334 Kč. Z fotografií nákladního vozidla včetně přívěsu [registrační značka] plyne, že tato vozidla byla řidičkou poškozeného vozidla vyfotografována na místě tvrzeném v žalobě, kdy skutečnost, že se přívěs žalovaného [registrační značka] na uvedeném místě nacházel plyne také ze sjetiny provedené dopravy předmětným vozidlem. Ze zprávy České kanceláře pojistitelů ze dne [datum] plyne, že držitelem přípojného vozidla [registrační značka] je žalovaný. Z oznámení o vzniku škody [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] a informace [právnická osoba] [anonymizováno] o vyřízení škodní události ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně u jmenované pojišťovny, jakožto u pojistitele žalovaného, uplatnila vznik škodní události a dále skutečnost, že dotčená pojišťovna uzavřela řízení o škodní události bez náhrady žalobkyni. Z výzvy žalobkyně žalovanému k úhradě škody ze dne 15. 10. 2019 pak bylo soudem zjištěno, že uvedeného dne uplatnila žalobkyně u žalovaného náhradu škody ve výši 22 334 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a převodu práv a povinností mezi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], [anonymizováno] a žalovanou ze dne 11. 11. 2019 a oznámení o postoupení pohledávky a sdělení škodní události z téhož dne včetně doručenky bylo zjištěno, že uvedená [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], [anonymizováno] jako právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni nárok na náhradu škody za žalovaným, kterého o tomto téhož dne také vyrozuměla. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že její jedinou společnicí je [právnická osoba], z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] pak plyne, že členkou její dozorčí rady je mimo jiné svědkyně [jméno] [příjmení].

7. Na základě provedeného dokazování tak bylo dle soudu po skutkové stránce prokázáno, že na vozidle [vozidlo] [anonymizováno] [registrační značka], jehož vlastníkem je žalobkyně vznikla poškozením čelního skla škoda ve výši 22 334 Kč, kterou žalobkyně uhradila. Dále bylo prokázáno, že se dne [datum] přibližně na souřadnicích GPS [anonymizována dvě slova] na silnici [spisová značka] setkalo poškozené vozidlo [vozidlo] [anonymizováno] [registrační značka] s tažným vozidlem žalovaného, za který byl připojen přívěs [registrační značka] vezoucí stabilizační popílek. Naopak, dle soudu není možné vzít za prokázanou skutečnost, že škoda na čelním skle poškozeného vozidla žalobkyně byla způsobena kamenem či jiným drobným předmětem odlétnutým z přípojného vozidla žalovaného [registrační značka], když tato skutečnost plyne toliko z výpovědi svědkyně [příjmení]. Právě při hodnocení této výpovědi je však třeba přihlédnout k výpisům z obchodních rejstříků žalobkyně a [právnická osoba], ze kterých plyne, že svědkyně [příjmení] je členkou dozorčí rady právě [právnická osoba], tedy společnosti, která je jediným společníkem žalobkyně. Ačkoliv tedy svědkyně [příjmení] není přímo členkou statutárního orgánu žalobkyně či statutárního orgánu jejího jediného společníka, [právnická osoba], nýbrž toliko členkou jejího dozorčího orgánu a nelze tak její výpověď považovat za výpověď dle § 131 o. s. ř., tedy výpověď účastnickou (proto byla tato při jednání vyslechnuta jako svědkyně dle § 126 o. s. ř.), je zřejmé, že tato má k žalobkyni bližší poměr, než obvykle osoby v postavení svědka mívají, což se musí odrazit právě v kritičtějším přístupu k její výpovědi. Tato výpověď pak stojí zcela osamocena, když její obsah není podpořen žádným jiným před soudem provedeným důkazem. Z fotografií vyfocených řidičkou poškozeného vozidla, tedy svědkyní [příjmení] sice plyne, že se vozidla žalobkyně a žalovaného pohybovala ve stejný čas na stejném místě, avšak ani z této skutečnosti nelze, a to ani ve spojení s uvedenou výpovědí svědkyně [příjmení], vyvodit skutkový závěr o tom, že z přípojného vozidla žalovaného [registrační značka] odlétl jakýkoliv materiál způsobilý poškodit vozidlo žalobkyně, obzvláště tehdy, když z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] a rovněž ze sjetiny dopravy přípojného vozidla [registrační značka] plyne, že materiál předmětného dne převážený žádné větší kameny či štěrk, které by mohly z vozidla žalovaného odlétnout, neobsahoval.

8. Podle § 2895 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech zvlášť stanovených zákonem.

9. Podle § 2927 odst. 1 věty první obč. zák. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně není důvodný. Při tomto svém závěru vycházel soud zejména ze základních předpokladů, které musí být dány pro to, aby mohla být uložena povinnost k náhradě škody způsobené provozem dopravního prostředku dle § 2927 odst. 1 obč. zák. Tyto základní předpoklady jsou pak (obdobně jako u jiných skutkových podstat zakládajících objektivní odpovědnost) tři, kdy konkrétně se jedná o provoz dopravního prostředku (resp. nebezpečí s tímto provozem související), škodu a příčinnou souvislost mezi provozem dopravního a škodou. Pokud tedy žalobkyně v žalobě uvádí, že povinnost hradit škodu způsobenou provozem dopravního prostředku může být uložena bez ohledu na zavinění, má tato bezesporu pravdu, uvedená skutečnost však nic nemění na tom, že je to právě žalobkyně, která musí unést důkazní břemeno, a tedy i prokázat existenci všech tří shora uvedených zákonných předpokladů pro to, aby mohla být povinnost hradit škodu v daném případě uložena. V nyní projednávaném případě pak není sporu o tom, že na vozidle [vozidlo] [anonymizováno] [registrační značka], jehož vlastníkem je žalobkyně skutečně došlo k poškození čelního skla, a tudíž ke vzniku škody. Rovněž je prokázáno, že se přípojné vozidlo [registrační značka] pohybovalo na v žalobě uvedeném místě – je tedy prokázán provoz předmětného vozidla. Pokud však jde o třetí podmínku nezbytnou pro uložení povinnosti hradit škodu, tedy příčinnou souvislost mezi provozem vozidla a vzniklou škodou, je třeba říci, že tato prokázána nebyla, když v průběhu dokazování nebylo prokázáno, že by škoda byla způsobena ať již kamínkem, kusem štěrku či jiným předmětem odlétnuvším z přípojného vozidla [registrační značka], tedy z vozidla provozovaného žalovaným tak, jak bylo uvedeno v žalobě. Vzhledem ke shora uvedenému, tedy vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyla prokázána příčinná souvislost mezi provozem přípojného vozidla žalovaného a škodou vzniklou na vozidle žalobkyně proto soudu nezbylo než učinit závěr o tom, že předpoklady nutné pro rozhodnutí o uložení povinnosti žalovanému hradit škodu nebyly v projednávaném případě dány. Soud proto žalobu žalobkyně zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému náklady řízení v celkové výši 12 680,80 Kč. Tato částka se sestává z odměny za 4 úkony právní služby dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast při jednání soudu ve dnech 14. 7. 2020 a 24. 11. 2020 v celkové výši 8 080 Kč. Žalovanému byly dále přiznány čtyři režijní paušály dle § 13 citované vyhlášky ve výši 300 Kč, náhrada za promeškaný čas v celkové výši 1 200 Kč (náhrada dle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 vyhlášky za čas strávený cestou z místa sídla advokáta k jednání soudu ve dnech 14. 7. 2020 a 24. 11. 2020, tedy za celkem 12 započatých půlhodin) a 21% DPH ve výši 2 200,80 Kč.