12 C 276/2019

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vandou Vincíková, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 60 136,67 Kč, úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky 15 000 Kč od 27.9.2019 do zaplacení, a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlen ve výši 15 798,56 Kč za dobu od 24.12.2005 do 26.9.2019, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný v souladu s ustanovení § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, uzavřel s původním věřitelem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka. Sjednaný úvěrový rámec měl 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách výše pravidelné měsíční splátky byla 9,33 % z výše uvedeného sjednaného rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 15 000 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 1 200 Kč. Protože žalovaný porušoval svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v hl. 8 § 2 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. K zesplatnění došlo k 9.12.2005. Žalovaný pak byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 9.12.2005. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. I přes výzvy žalobce uhradil žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 600 Kč, přičemž jednotlivé částky byly započítány způsobem uvedeným v přiloženém splátkovém kalendáři 2. Žalobce tak eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 15 000 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč a příslušenství tedy úrok, kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 60 136,67 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby, viz. přiložený Splátkový kalendář, a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění). Kapitalizovaný úrok ve výši 60 136,67 Kč byl spočten jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři a to jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 29,04 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 10.12.2005 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. dne 26.9.2019 z částky 15 000 Kč. Dále pak úrok ve výši 29,04 % p.a. od 27.9.2019 do zaplacení z částky 15 000 Kč (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení). Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 15 798,56 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu, a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění. Žalobce uplatňuje dle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů svůj nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten, jak je uvedeno ve Splátkovém kalendáři, přiloženému k žalobnímu návrhu, tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14ti denní lhůty, uvedené ve výzvě ke splacení celého úvěru z 9.12.2005, přiložené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) tj. ode dne 24.12.2005 do dne 26.9.2019, tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 8,75 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění úvěru. Dále úrok z prodlení v zákonné výši od 27.9.2019 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 15 000 Kč. Tento nárok však v žalobním petitu není uveden, proto o něm soud nerozhodoval.

3. Poté co žalovaný ani na předžalobní výzvu k plnění svůj dluh neuhradil, podal žalobce pro vymožení své pohledávky dne 30.9.2008 žaloby ke Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. Následně po vydání rozhodčího nálezu sp. zn. C 2740/2008 ze dne 21.11.2008, který nabyl právní moci 25.11.2008, podal žalobce dne 4.2.2009 exekuční návrh, exekuci vedl soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka]. V důsledku změny rozhodovací praxe, týkající se rozhodčích doložek, soudní exekutor usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne 9.8.2019 pro formální nevykonatelnost exekučního titulu exekuci zastavil. Žalobce tak analogicky s § 16 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů uplatňuje dále svou pohledávku v soudním řízení.

4. Žalovaný k uvedenému návrhu namítl, že dle jeho názoru je tento nárok již promlčen.

5. S námitkou promlčení zástupce žalobce nesouhlasil a uvedl, že nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] byl žalobcem zesplatněn dne 9.12.2005, tj. od 10.12.2005 začala běžet promlčecí doba podle zák. č. 513/1991 Sb. Dne 30.9.2008 podal žalobce pro vymožení své pohledávky žalobu k advokátovi [titul] [příjmení] a následně po vydání rozhodčího nálezu sp. zn. [spisová značka] ze dne 21.11.2008, který nabyl právní moci 25.11.2008, bylo dne 4.2.2009 přistoupeno k exekuci. Z promlčecí doby tehdy uplynulo pouze 1 096 dní. Exekuce byla vedena soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení]. Exekuční řízení bylo na návrh žalovaného zastaveno usnesením soudního exekutora č.j. [číslo jednací] ze dne 9.8.2019, které nabylo právní moci 31.8.2019. Žalobce pak následně dne 30.9.2019 uplatnil svoji pohledávku v soudním řízení, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.6.2016 sp. zn. 23 ICdo 19/2015, kdy Nejvyšší soud učinil ve skutkově obdobném případně jednoznačný závěr o nepromlčení pohledávek, resp. o stanovení promlčecí lhůta k podání žaloby k rozhodčímu soudu na základě později shledané neplatné rozhodčí doložky. Tento názor potvrzuje Ústavní soud v nálezu č. j. II. ÚS 996/18 ze dne 4.6.2019, kde konstatoval, že„ Jak plyne ze shora uvedeného, pokud uplatnili rozhodčí doložku před 11.5.2011, učinili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu…“. Tyto závěry byly uplatněny i v novějším nálezu Ústavního soudu č.j. I. ÚS 1091/19 ze dne 17.7.2019. Opět je zde jednoznačný závěr, že pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11.5.2011, tedy před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálení změny rozhodovací praxe obecných soudu k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Z uvedeného je patrné, že na tento případ se vztahují uvedené závěry o stavení promlčecí doby a nárok tedy promlčen není.

6. Ve věci pak bylo provedeno dokazování, a to výpisem z obchodního rejstříku žalobce, úvěrovou smlouvou z 28.2.2005 včetně obchodních podmínek, výpisem čerpání splátek a úhrad, usnesením o zastavení exekuce č. j. [číslo jednací] z 9.8.2019, rozhodčím spisem [soud] [anonymizována dvě slova] [obec] sp. zn. 67 Nc 4560/2009 a spisem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 7 Nc 3793/2009 Z výpisu obchodního rejstříku žalobce bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa], okres [okres] vznikla rozdělením společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa žalobkyně], okres [okres] a přešlo na ní jmění společnosti [právnická osoba], které bylo uvedeno v projektu rozdělení; současně se společností [právnická osoba] vznikal společnost [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [adresa]. Z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného], [rodné číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum], k údajům ohledně klienta pak bylo zjištěno, že pracuje ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 13 300 Kč. Výše úvěru činila 15 000 Kč, termín splatnosti měsíční splátky byl stanoven vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že první splátku je povinen zaplatit do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž klient čerpal úvěr. Výše měsíční splátky pak činila 1 400 Kč. Z výpisu čerpání splátek a úhrad pak bylo zjištěn průběh plateb a výpočtu dlužných úroků. Z rozhodčího spisu sp. zn. 67 Nc 4560/2009 bylo zjištěno, že dne 1.10.2008 byla podána žaloba o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím k rozhodci [titul] [jméno] [příjmení], který ve věci vydal rozhodčí nález dne 21.11.2008, který nabyl právní moci 25.11.2008 a uložil jím žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 000 Kč spolu s úrokem 3 742,55 Kč, smluvní pokutu 936,76 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu a náklady řízení ve výši 13 388 Kč. Ze spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 7 Nc 3793/2009 bylo zjištěno, že návrh na nařízení exekuce na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu byl podán 9.2.2009. Dále bylo usnesením vydaným [titul] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem [exekutorský úřad] č.j. [číslo jednací] ze dne 9.8.2019 prokázáno, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 24.2.2009 č.j. 7 Nc 3793/2009 – 3 byla zastavena, usnesení nabylo právní moci 31.8.2019.

7. Na základě provedeného dokazování bylo po skutkové stránce prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, dále bylo prokázáno, že v důsledku neplnění podmínek smlouvy došlo k zesplatnění úvěru k datu 9.12.2005 a bylo prokázáno, že žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 1 200 Kč, která byla započítána na úroky, poplatky a jistinu. Dále bylo prokázáno, že dne 1.10 1.10.2008 byla podána žaloba o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím k rozhodci [titul] [jméno] [příjmení], který ve věci vydal rozhodčí nález dne 21.11.2008, který nabyl právní moci 25.11.2008. Dne 9.2. 2009 bylo zahájeno exekuční řízení, nařízena exekuce usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 24.2.2009 č.j. 7 Nc 3793/2009 – 3 a usnesením vydaným [titul] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem [exekutorský úřad] č.j. [číslo jednací] ze dne 9.8.2019 byla zastavena, usnesení nabylo právní moci 31.8.2019.

8. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný.

9. Dříve než soud posuzoval věc po právní stránce, zabýval se námitkou promlčení uplatněného nároku, vznesenou žalovaným.

10. Soud věc posuzoval ve smyslu ust. § 3 028 obč. zák. podle právní úpravy platné v době uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 497 zák. č. 513/1991 Sb. obch. zákoník smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 392 Sb. obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním. Podle § 397 obch. zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky. Podle § 112 zák. č. 40/1964 Sb. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

11. Pokud se týká námitky promlčení, uplatněné žalovaným, dospěl soud k závěru, že tato námitka není důvodná. Promlčecí doba začala, poté kdy z důvodu neplnění podmínek žalovaným došlo k zesplatnění úvěru ke dni 9.12.2005, běžet ode dne 10.12.2005 a podle obchodního zákoníku platného v době uzavření smlouvy činila 4 roky, tedy 1460 dní. Zásadní otázkou pro posouzení, zda došlo k promlčení uplatněného nároku či nikoliv, bylo posouzení otázky, zda se doba, po kterou byla pohledávka vymáhána v rozhodčím řízení a následně v exekučním řízení staví. Soud dospěl k závěru, že tomu tak je, vycházeje ze shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23ICdo 19/2015, Ústavního soudu č.j. II. ÚS 996/18 z 4.6.2019 a I. ÚS 1091/19 z 17.7.2019. Ve smyslu těchto rozhodnutí, pokud došlo k uplatnění rozhodčí doložky před 11.5.2011, tedy v době změny judikatury obecných soudů, kdy nebylo zřejmé, jakým způsobem se bude přistupovat k rozhodčím doložkám, se na tyto rozhodčí nálezy aplikuje ustanovení o stavení promlčecí lhůty, což je tento případ, když na základě rozhodčí doložky žalobkyně podala žalobu pro vymožení pohledávky k rozhodci 01.10. 2008, tedy před datem 11.5.2011. V daném případě tedy došlo ke stavení promlčecí doby po dobu rozhodčího řízení, tedy od 01.10.2008 – podání žaloby do 25.11.2008, kdy nabyl právní moci rozhodčí nález a po dobu exekučního řízení od 9.2.2009 – podání návrhu na nařízení exekuce do 31.8.219, kdy bylo pravomocně exekuční řízení zastaveno. Promlčecí doba podle obchodního zákoníku činí čtyři roky, což je 1 460 dnů a v důsledku stavění promlčecí doby po dobu rozhodčího řízení a exekučního řízení došlo k uplynutí promlčecí doby za dobu od 10.12.2005 do 30.9.2008 - 1 025 dní, od 26.11.2008 do 8.2.2009 - 74 dní a za dobu od 1.9.2019 do 29.9.2019, když 30.9.2019 byla podána žaloba v této věci, tedy z promlčecí doby 1460 dní do podání žaloby, která je předmětem tohoto řízení uplynulo 1127 dní. Nárok tedy promlčen není a soud dospěl k závěru, že je na místě posuzovat věc podle práva.

12. V daném případě bylo prokázáno, že byla ve smyslu § 497 zák. č. 513/1991 Sb. obch. zákoník uzavřena úvěrová smlouva, úvěr byl žalovanému poskytnut, tento to ani nesporoval, bylo také prokázáno, že za celou dobu uhradil pouze částku 1 200 Kč, a proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný jak pokud jde o jistinu, tak kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 29,04% p.a., a to jako součet nezaplacených úroků do zesplatnění úvěru dne 9.12.2005 a ode dne následujícího po zesplatnění úvěru 10.12.2005 do sepisu návrhu 26.9.2019, i úrok z prodlení, jehož výše je stanovena ve smyslu ust. § 1970 o.z. a vyhl.. č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 15. dne po zesplatnění úvěru tj. ode dne 24.12.2005 do dne 26.9.2019 tedy sepsání návrhu, další úrok z prodlení od 27.9.2019 pak v žalobním návrhu požadován nebyl, proto o něm soud nerozhodoval.

13. Pokud se týká námitky žalovaného, spočívající v tom, že nesouhlasil s úhradou požadovaných úroků, a to jak obchodního úroku, tak i úroku z prodlení s tím, že není jeho vinou, že exekuční řízení trvalo tak dlouhou dobu, soud se s tímto názorem neztotožnil, neboť žalovaný věděl o tom, že si úvěr vzal, že je povinen ho splácet, a že takto nečiní. Bylo tedy v jeho moci dlužnou částku uhradit řádně a včas bez sankčních úroků a nečekat až na skončení rozhodčího řízení a vymáhání celé pohledávky exekučním způsobem. Mohl tedy dlužnou částku zaplatit dle smlouvy a vyhnul by se tak povinnosti platit požadované úroky, které mu za dobu, kdy řádně nesplácel, vznikly. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný, pokud se týká požadované jistiny i požadovaných úroků, a to jak obchodních, tak úroků z prodlení.

14. Pokud se týká náhrady nákladů řízení, o těch bylo rozhodnuto ve smyslu § 142a o.s.ř. tak, že žalobci nebyla přiznána úhrada nákladů řízení, protože neprokázal doručení výzvy podle § 142a o.s.ř. a jeho zdůvodnění spočívající v tom, že lze na tento případ pohlížet jako na případ zvláštního zřetele hodný, protože žalovaný o své povinnosti prokazatelně věděl se nejeví soudu jako důvodné, a proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.