12 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vandou Vincíkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 199,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 594,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 594,52 Kč od 7. 9. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 10 443,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 323,87 Kč od 5. 12. 2024 do 6. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 729,35 Kč od 7. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 594,52 Kč od 7. 9. 2025 do zaplacení a částky 161,70 Kč se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za žalobu (návrh na zahájení řízení) ve výši 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 18 199,24 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek , webová stránka, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně půjčila žalovanému dne , datum, částku 8 000 Kč a dne , datum, částku 8 000 Kč, celkem 16 000 Kč. Tyto částky byly žalovanému připsány na účet, který sdělil žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 16 000 Kč v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 8 405,48 Kč. Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a žalobkyni dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 8 323,87 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 9 713,67 Kč. Dále byla žalovanému za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 161,70 Kč. Celková dlužná částka tak činí 18 199,24 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 18 037,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 323,87 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a částku 161,70 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů, a to z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, výpisu BankID, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z obecných principů posuzování úvěruschopnosti, z autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, , z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, z vypovězení smlouvy ze dne , datum, , z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z předpisu denních splátek od , datum, do , datum, a z výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní.

4. Smlouva není žalovaným podepsána, místo podpisu je uvedeno: „tímto podepisuji dne , datum, Klient“. Je zde uvedeno jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, trvalý pobyt, e-mailová adresa žalovaného, telefonní číslo , tel. číslo, číslo účtu žalovaného.

5. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno žalovaného, , narozený , datum, , a byla na něj v období od , datum, do , datum, připsána 2 x částka 8 000 Kč, celkem částka 16 000 Kč.

6. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , hodnota, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne , datum, (Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucím ISIR, Neplatné doklady MV ČR). Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik společnosti Kontomatik UAB, sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem , hodnota, , tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Tato svá tvrzení žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., obecnými principy posuzování a filozofií společnosti, BankID výpisem a výpisem z běžného účtu žalovaného č. , hodnota, období od , datum, do , datum, získaným prostřednictvím společnosti Kontomatik.

7. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . dne , datum, částku 8 000 Kč a dne , datum, částku 8 000 Kč, celkem 16 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

11. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

12. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ke dni , datum, a byly ověřeny výpisem z běžného účtu žalovaného č. , IBAN, získaným prostřednictvím společnosti Kontomatik. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem , hodnota, Kč a výše jeho měsíčních výdajů činí , hodnota, Kč na půjčky, , hodnota, Kč na bydlení, nezbytné výdaje , hodnota, Kč, ostatní výdaje , hodnota, Kč, celkem , hodnota, Kč. Dále uvedl, že žije , upřesnění, . S ohledem na tyto informace dospěla žalobkyně k názoru, že je žalovaný schopen splácet revolvingový spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč formou pravidelných denních splátek stanovených žalobkyní dle čl. V odst. 1 smlouvy o úvěru a čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak dále neověřovala. Soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

13. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, ze které žalovaný dosud nezaplatil částku 7 594,52 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 5. 9. 2025 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, to je 6. 9. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 7. 9. 2025 do prodlení.

14. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 594,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 594,52 Kč od 7. 9. 2025 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

15. Ohledně částky 10 443,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 323,87 Kč od 5. 12. 2024 do 6. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 729,35 Kč od 7. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 594,52 Kč od 7. 9. 2025 do zaplacení a částky 161,70 Kč byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

16. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz dle podaného návrhu a soud rozhodl rozsudkem, vznikla tak povinnost uhradit soudní poplatek za podání návrhu podle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uhradila s podáním návrhu soudní poplatek ve výši 800 Kč, soud proto rozhodl, aby žalobkyně doplatila soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku Okresnímu soudu v Lounech v kolcích na připojeném tiskopise nebo na účet vedený u ČNB Ústí nad Labem, číslo účtu: 3703-1222481/0710, variabilní symbol 1211003025.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.