12 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl senátem složeným předsedkyní senátu JUDr. Vandou Vincíkovou, Ph.D., a přísedícími titul jméno příjmení a titul jméno příjmení titul v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupena údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem údaje o zástupci o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru

I. Návrh na určení, že ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným, který byl založen pracovní smlouvou ze dne [datum] je neplatné, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 23 498 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [údaje o zástupci] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta a společníka [právnická osoba], doručovací adresa [adresa].

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu, kterou se domáhal určení, že ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným, založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] je neplatné s tím, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl pracovní poměr na základě písemné pracovní smlouvy z [datum]. Na základě této smlouvy žalobce vykonával nepřetržitě své pracovní povinnost jako ředitel společnosti a za tuto práci mu byl poskytován plat podle pracovní smlouvy. K otázce naléhavého právního zájmu na rozhodnutí věci žalobce uvedl, že tento je dán ex lége u pracovních sporů tohoto typu, ale též skutečností, že žalovaný jako zaměstnavatel ukončil pracovní poměr žalobce naprosto nestandardním způsobem, k čemuž doložil oznámení o ukončení pracovní smlouvy ze dne [datum], datované dnem [datum], adresované žalobci, kde se uvádí, že rozhodnutím valné hromady z [datum] byl žalobce zvolen do funkce jednatele společnosti a na základě tohoto zvolení vykonával stejnou činnost jako na základě dříve uzavřené pracovní smlouvy. Vzhledem k tomu, že po zvolení jednatelem vykonával činnost, kterou měl, resp. musel vykonávat jako člen voleného orgánu společnosti, zanikl pracovní poměr mezi ním a společností konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru. Den ukončení pracovního poměru se shoduje se dnem zvolení žalobce do funkce jednatele dne [datum]. Žalovaný tak subjektivně považuje pracovní poměr za ukončený, nevydal žalobci žádný doklad o ukončení pracovního poměru – zápočtový list a žalobce tak nemůže být ani evidován na úřadu práce. Bez rozhodnutí soudu se nemůže zapojit do jiné pracovní činnosti ani žádat o zákonné dávky ze strany státu. Žalobce se pokusil o smírné vyřešení sporu, což se nezdařilo. Žalobce nesouhlasí s tím, že jeho pracovní poměr zanikl [datum] tím, že byl zvolen do funkce jednatele. Žalobce byl po celou dobu odměňován podle pracovní smlouvy pouze za práci ředitele, za funkci jednatele nikdy odměňován nebyl. Tuto funkci vykonával bezplatně – spíše jako úlitbu ve prospěch majitele firmy, který ho o to požádal z důvodu personálních problémů. Žalobce tedy způsob ukončení pracovního poměru považuje za absolutně neplatný právní úkon, který zákoník práce nezná, a proto mu nezbývá, než se obrátit se svým nárokem k soudu.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila, navrhla zamítnutí žaloby s tím, že je dána absence naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě. Dále žalovaná strana namítá, že není pravdou, že by k ukončení pracovního poměru došlo jednostranně – ze strany žalované a jak uvádí žalobce„ naprosto nestandardním způsobem“, nýbrž se tak stalo konkludentní dohodou ke dni [datum], když žalobce byl k tomuto datu zvolen valnou hromadou žalované do funkce jednatele společnosti. Jelikož činnost, kterou žalobce vykonával v rámci pracovního poměru, byla zcela totožná s činností, kterou vykonával z funkce jednatele společnosti, a jelikož souběh obou funkcí není možný, je nutno uzavřít, že mezi stranami byla v souvislosti s jmenováním žalobce jednatelem konkludentně sjednána dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni [datum] a k tomuto dnu pracovní poměr skončil. Z funkce jednatele byl žalobce odvolán dne [datum]. Neplatnost rozvázání pracovního poměru touto dohodou nebyla v zákonné lhůtě uplatněna ve smyslu ustanovení § 72 zák. práce žalobou u soudu. Dále žalovaná strana namítá, že pokud se žalobce domáhá určení, že ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou je neplatné, je tato otázka pouze předběžnou otázkou ve vztahu k otázce, zda pracovní poměr trvá. Je při tom zásadně vyloučeno, aby byl dán právní zájem na určení pouze ve vztahu k předběžné otázce.

3. Soud s ohledem na skutečnost, že je nezbytné dříve než věc bude posuzovat po věcné stránce zabývat se nejprve existencí naléhavého právního zájmu na určovací žalobě ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k prokázání existence právního zájmu na určovací žalobě.

4. Žalobce po poučení soudu specifikoval právní zájem na určovací žalobě tak, že uvedl, že při ukončení pracovního poměru podle zákoníku práce je naléhavý právní zájem dán ze zákona. Protože však žalobce je toho názoru, že jeho pracovní poměr nebyl ukončen z žádného důvodu/paragrafu, který zná zákoník práce, potom má za to, že formálně pracovní poměr ukončen nebyl, ale na druhou stranu mu žalovaný tj. znemožnil jakýkoliv výkon pracovní činnosti, neboť mu odebral klíče a možnost vstupu k zaměstnavateli a vznikla situace, že žalobce neměl ani zápočtový list k ukončení pracovního poměru a nemohl se dostat do evidence úřadu práce. Zápočtový list byl žalobci vydán až po podání žaloby. Právní zájem na určovací žalobě tedy žalobce spatřuje v tom, že je nutné, aby bylo rozhodnuto, zda došlo k zákonnému ukončení pracovního poměru a v souvislosti s tím, zda žalobce může uplatňovat nároky na odstupné, vyplývající z manažerské smlouvy. Dále žalobce uvedl, že k faktickému ukončení pracovního poměru došlo a to znemožněním práce žalobci žalovaným, a toto nerozporuje.

5. Ve věci bylo následně provedeno dokazování prostřednictvím listinných důkazů.

6. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla sjednána na dobu neurčitou s místem výkonu práce v katastru společnosti. Sjednaným druhem práce byla pozice ředitele společnosti s nástupem do práce dnem [datum]. Základní měsíční mzda byla touto smlouvou stanovena na částku [částka] měsíčně a stanovená pracovní týdenní doba činila 40 hodin. V případě rozvázání pracovní smlouvy ze strany zaměstnavatele, náleží zaměstnanci odstupné ve výši deseti násobku měsíční hrubé mzdy.

7. Ze zápisu o průběhu valné hromady žalované ze dne [datum] soud zjistil, že valná hromada žalované přijala usnesení, kterým zvolila do funkce jednatele společnosti žalobce hlasováním [anonymizováno] hlasů pro, 0 hlasů proti, [anonymizováno] hlasů se zdrželo hlasování.

8. Ze zápisu o průběhu valné hromady žalované ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že valná hromada žalované přijala usnesení, kterým odvolala z funkce jednatele žalované žalobce hlasováním [anonymizováno] hlasů pro, 0 proti, 0 hlasů se zdrželo hlasování.

9. Z oznámení o ukončení pracovní smlouvy zaslaného žalovanou dne [datum] žalobci vyplývá, že na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobcem dne [datum] vykonával žalobce práci na pozici ředitele společnosti. Rozhodnutím valné hromady žalované s účinností od [datum] byl žalobce zvolen do funkce jednatele společnosti. Na základě tohoto zvolení vykonával žalobce stejnou činnost jako na základě dříve uzavřené pracovní smlouvy. Žalovanou v tomto oznámení bylo žalobci upřesněno, že vzhledem k tomu, že souběžný výkon stejných činností na základě pracovněprávního vztahu není možný, zanikl pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru k datu účinnosti zvolení do funkce jednatele, tedy [datum].

10. Na základě provedeného dokazování byl tak zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva dne [datum] s datem nástupu [datum]. Žalobce pro žalovanou vykonával práci na pozici ředitele společnosti. Usnesením valné hromady ze dne [datum] byl žalobce zvolen do funkce jednatele žalované s účinností od [datum] a to [anonymizováno] hlasy pro, 0 hlasy proti a [anonymizováno] zdrženými hlasováním. Usnesením valné hromady ze dne [datum] byl žalobce odvolán z funkce žalované [anonymizováno] hlasy pro, žádným hlasem proti ani žádným zdrženým. Dne [datum] bylo žalovanou žalobci odesláno oznámení o ukončení pracovní smlouvy ze dne [datum], ve které žalovaná uvedla, že tento pracovní poměr byl ukončen konkludentní dohodou na základě přijetí funkce jednatele dne [datum]. Zápočtový list byl žalobci žalovanou vystaven.

11. Shora uvedený skutkový stav posoudil soud po stránce právní.

12. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr či právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. Podle § 48 odst. 1 2 zákoníku práce může být pracovní poměr rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

15. Při posuzování oprávněnosti žaloby soud vycházel z žalobního návrhu žalobce, který se domáhal určení, že ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným, který byl založený pracovní smlouvou z [datum], je neplatné. Žalobce ve své žalobě uvádí, že žalovaný s ním ukončil pracovní poměr„ naprosto nestandardním způsobem“, tedy přípisem z [datum], v kterém se uvádí, že pracovní poměr skončil konkludentní dohodou - jmenováním žalobce jednatelem ke dni [datum], tedy, že nedošlo k ukončení pracovního poměru žádným ze způsobů předvídaných v § 48 zákoníku práce. Žalobce popírá, že by došlo jeho jmenováním do funkce jednatele k ukončení pracovního poměru konkludentní dohodou. Žalobce tedy nepodal žalobu ve smyslu § 72 zák. práce na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru v tomto případě dohodou, protože popírá, že by k jakékoli dohodě, byt´ i konkludentní došlo. Dle názoru soudu se tedy nejedná o žalobu ve smyslu § 72 zák. práce, kde právní zájem na požadovaném určení vyplývá přímo ze zákona a není potřebné jej za řízení výslovně tvrdit ani prokazovat (rozhodnutí NS 21 Cdo 1618/2000) ale o určovací žalobu ve smyslu § 80 o.s.ř., kde je zapotřebí, aby v každém jednotlivém případě byl naléhavý právní zájem dán. Proto v daném případě dříve, než se soud věcí začal zabývat po věcné stránce, bylo nutno posoudit otázku existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. V daném případě žalobce nepopírá, že k faktickému ukončení pracovního poměru došlo, netvrdí, že by pracovní poměr dále trval, pouze namítá, že k ukončení pracovního poměru došlo nestandardním způsobem. Žalobce na jedné straně tvrdí, že ukončení pracovního poměru konkludentní dohodu, jak tvrdí žalovaná strana, je neplatné, na druhou stranu připouští, že došlo k zániku pracovního poměru, a že rozhodnutí, kterého se domáhá je pro něj nutné pro to, aby mohl obdržet zápočtový list, což se však v průběhu řízení stalo a tato skutečnost je mezi účastníky nesporná, a dále podat žalobu na přiznání odstupného, tedy žalobu na plnění. Jedná se tedy o klasický případ, kdy určovací žaloba by vytvářela pouze právní rámec pro podání žaloby na plnění a v tomto případě dle rozsáhlé judikatury (např. rozsudek NS sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ÚS sp. zn. 1440/14) není dán právní zájem na určení, protože žalobce by mohl podat rovnou žalobu na plnění a otázka platnosti či neplatnosti ukončení pracovního poměru by byla řešena jako otázka předběžná a opět dle poměrně rozsáhlé judikatury (např. NS II: Odon 50/96, dále navazuje a souhlasí 26 Cdo 4611/2017), není dán naléhavý právní zájem na zodpovězení pouhé předběžné otázky, což je klasicky tento případ, protože samotné rozhodnutí soudu o případném neplatně ukončeném pracovním poměru žalobce by jeho postavení nijak neřešilo a bylo by nutno podání další žaloby k vymožení případných dalších nároků žalobce. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce na určovací žalobě takto podané nemá právní zájem, a proto žalobu zamítl, aniž by se problémem zabýval po věcné stránce.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud proto uložil žalobci povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 498 Kč, kdy tato částka se skládá z odměny za 6 úkonů právní pomoci podle vyhl. č. 177/96 Sb (adv. tarif), kdy sazba mimosmluvní odměny byla stanovena ve smyslu §9 odst. 3 písm. a) adv. tarifu z tarifní hodnoty 35 000 Kč, sazba za jeden úkon pak činí 2 500 Kč. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, podle kterého by se při stanovení výše sazby za úkon mělo vycházet z tarifní hodnoty [částka], tedy z výše odstupného, na které by žalobci, v případě, že by byl v tomto sporu úspěšný, mohl vzniknout nárok. Soud vychází z toho, že předmětem tohoto řízení, je určení neplatnosti ukončení pracovního poměru s žalobcem, nikoli nárok na odstupné. Žalobce sice uváděl, že existenci právního zájmu na určovací žalobě spatřuje v tom, že by po vyhovění jeho návrhu v tomto řízení mohl uplatnit nárok na vyplacení odstupného, na základě toho však nelze posuzovat předmět tohoto řízení jako penězi ocenitelný výší případného odstupného, které by mohlo být vymáháno v jiném řízení. Soud tedy přiznal odměnu za 6 úkonů právní pomoci ze převzetí a přípravu právního zastoupení, účast při jednání dne [datum] a [datum], sepsání vyjádření žalované strany ze dne [datum], [datum] a sepsání dupliky žalované z [datum], nepřiznal odměnu za úkon – sepis reakce na předžalobní výzvu, když tento úkon nebyl žalovaným doložen soudu. Dále přiznal 6 režijních paušálů po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas za 12 půlhodin po 100 Kč a cestovní náhradu ve výši 1 419.73 Kč za 2 cesty z [obec] do [obec] a zpět po [anonymizováno] km vozidlem [vozidlo] [anonymizováno], průměrná cena paliva 30,80 Kč, prům. spotřeba dle TP 3,9l /100 km, sazba základní náhrady za 1 km 4,40 Kč, celkem 19 419,73, z toho 21% DPH ve výši 4 078,14, celkem 23 498 Kč.

17. Soud ve výroku rozsudku omylem ve výroku II. uvedl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení, zaměnil tedy označení žalobce za žalovaného, šlo však pouze o písařskou chybu, kterou opravil opravným usnesením č. j. 12 C 54/2021-109 ze dne 31.1.2022.