12 C 68/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vandou Vincíkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 60 036,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 929 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 711 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 218 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 35 107,22 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 412,62 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 291,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 604,91 Kč od 30. 1. 2024 do 26. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 893,91 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 711 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 10 604,91 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 3 328,26 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 660,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 401,42 Kč od 30. 1. 2024 do 26. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 183,42 Kč od, Anonymizováno, 27. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,02 % ročně z částky 17 401,42 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 60 036,22 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované dne , datum, částku 11 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 11 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 11 466 Kč, celkem částku 22 466 Kč, v 78 pravidelných týdenních splátkách po 289 Kč. Na svůj dluh žalovaná zaplatila částku 1 289 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Poté se žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 10 604,91 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 10 083,49 Kč, celkem 20 688,40 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované dne , datum, částku 20 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 24 946 Kč, celkem částku 44 946 Kč, v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 141 Kč. Na svůj dluh žalovaná zaplatila částku 4 782 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Poté se žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 17 401,42 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 21 946,40 Kč, celkem 39 347,82 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byly postoupeny i obě pohledávky za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne , datum, . Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 20 688,40 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 412,62 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 291,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 604,91 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 10 604,91 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a částku 39 347,82 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 3 328,26 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 660,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 401,42 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 22,02 % ročně z částky 17 401,42 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaná se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavila, ač byla řádně vyrozuměna obsílkou, doručenou jí do vlastních rukou dne , datum, dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalované.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze zákaznických karety ze dne , datum, a , datum, , ze smluv o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, , ze smluvních podmínek, z tabulky umoření ze dne , datum, , ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva o úvěru č. úvěru č. , hodnota, měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Smlouva je podepsaná žalovanou, výše požadovaného úvěru činila 11 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet v 78 pravidelných týdenních splátkách po 289 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále uvedla, že je vdaná, bydlí , upřesnění, a vyživuje , počet, osoby, k tomu předložila rozhodnutí , upřesnění, a rozhodnutí , upřesnění, za měsíce , měsíc, rok, . Dále žalovaná prohlásila, že úvěr je žádán jako refinancování, přičemž nemá úvěr u jiné společnosti. Jako měsíční příjmy uvedla žalovaná čistý příjem ve výši , hodnota, , další čisté příjmy domácnosti ve výši , hodnota, , celkem , hodnota, , jako své výdaje uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, . Dále soud zjistil, že smlouva o úvěru č. , hodnota, měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Smlouva je podepsaná žalovanou, výše požadovaného úvěru činila 20 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 141 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále uvedla, že , upřesnění, , bydlí , upřesnění, a vyživuje , počet, osoby, k tomu předložila rozhodnutí , upřesnění, a přehled , upřesnění, . Dále žalovaná prohlásila, že nemá úvěr u jiné společnosti, jako měsíční příjmy uvedla žalovaná čistý příjem ve výši , hodnota, , jako své výdaje uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a že mezi jinými byly postoupeny i pohledávky za žalovanou a tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne , datum, . Dále bylo zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, .

4. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a stejně tak před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl , právnická osoba, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si , právnická osoba, tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen , právnická osoba, splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne , datum, a , datum, je podáno, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z , upřesnění, (, měsíc, rok, ). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má příjem , upřesnění, , její měsíční příjem činí , hodnota, resp. , hodnota, , žije v , upřesnění, , nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně je také toho názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Tato svá tvrzení doložila zákaznickými kartami - žádost o spotřebitelský úvěr, smlouvami o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, včetně smluvních podmínek a tabulkou umoření. Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.

5. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal žalované dne , datum, částku 11 000 Kč a dne , datum, částku 20 000 Kč, naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru, když soud tuto obě smlouvy posoudil jako absolutně neplatné z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

9. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

10. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů, které mu žalovaná sdělila a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, a ze dne , datum, a byly ověřeny doklady, uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. K žádosti o úvěr ze dne , datum, žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále uvedla, že je , upřesnění, , bydlí , upřesnění, a vyživuje , počet, osoby, k tomu předložila rozhodnutí , upřesnění, a rozhodnutí , upřesnění, za měsíce , měsíc, rok, . Dále žalovaná prohlásila, že úvěr je žádán jako refinancování, přičemž nemá úvěr u jiné společnosti. Jako měsíční příjmy uvedla žalovaná čistý příjem ve výši , hodnota, , další čisté příjmy domácnosti ve výši , hodnota, , celkem , hodnota, , jako své výdaje uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, K žádosti o úvěr ze dne , datum, žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále uvedla, že je , upřesnění, , bydlí v , upřesnění, a vyživuje , počet, osoby, k tomu předložila rozhodnutí , upřesnění, a přehled , upřesnění, na rok , hodnota, . Dále žalovaná prohlásila, že nemá úvěr u jiné společnosti, jako měsíční příjmy uvedla žalovaná čistý příjem ve výši , hodnota, , jako své výdaje uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, . Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřoval, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že právní předchůdce žalobkyně neměl v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažil. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

11. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl dne , datum, peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, ze kterých žalovaná dosud nevrátila částku 9 711 Kč a dne , datum, částku 20 000 Kč, ze které žalovaná dosud nevrátila částku 15 218 Kč. Celková dlužná částka tak činí 24 929 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne , datum, (kdy byla žalované doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila), následující den, to je , datum, , tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne , datum, do prodlení.

12. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 929 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 711 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 218 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

13. Ohledně částky 35 107,22 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 412,62 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 291,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 604,91 Kč od 30. 1. 2024 do 26. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 893,91 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 711 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 10 604,91 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 3 328,26 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 660,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 401,42 Kč od 30. 1. 2024 do 26. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 183,42 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,02 % ročně z částky 17 401,42 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.