13 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 789 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 3 289 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 789 Kč od 18. 6. 2023 do 1. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 289 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 536,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta, , sídlem , Adresa advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 10 789 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek , upřesnění, a SMS zpráv smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne , datum, částku 7 500 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 7 500 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 289 Kč, celkem částku 10 789 Kč, do dne , datum, . Na svůj dluh žalovaný neuhradil žádnou částku. K samotnému uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód , hodnota, . Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil řádně a včas sjednanou částku, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 7 500 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 3 289 Kč, celkem 10 789 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne , datum, . Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 10 789 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 789 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí uložením zásilky dne , datum, dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného.

3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 433B6/578226 soud zjistil, že je datována , datum, a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet 7 500 Kč a žalovaný tuto žalobkyni vrátí nejpozději do , datum, spolu s poplatkem ve výši 3 289 Kč. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden elektronický kód 53183.

4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 1 Kč z účtu , č. účtu, , pod VS , var. symbol, .

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne , datum, .

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyzývá žalovaného k úhradě částky 32 486,56 Kč s upozorněním, že je připravována žaloba a pokud nebude uhrazeno do tří dnů, bude po ukončení soudního řízení pohledávka předána soudnímu exekutorovi.

7. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, .

8. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu a dne , datum, mu na bankovní účet č. , č. účtu, poskytla částku 7 500 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

9. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o úvěru, která neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci. Je rovněž nutno dodat, že samotný elektronický kód , hodnota, , bez doložení skutečnosti, že byl přidělen právě žalovanému (tedy bez dalšího ověření totožnosti) nelze považovat ani za prostý elektronický podpis.

10. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

11. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě sankce neplatnosti smlouvy však zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.

12. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

13. Dále z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. V projednávaném případě žalobkyně pouze uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě dokladů vyžádaných od žalovaného, takto získané informace pak byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného se však nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatnou.

15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč, které žalovaný neuhradil. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 30. 6. 2025 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, to je 1. 7. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 2. 7. 2025 do prodlení.

16. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

17. Ohledně částky 3 289 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 789 Kč od 18. 6. 2023 do 1. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 289 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 536,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 789 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).