13 C 16/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem advokát sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 16 110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 999 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 6 111 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 119,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 110 Kč od 8. 11. 2023 do 9. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 111 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 9 999 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 543,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 16 110 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz a SMS zpráv smlouvu o úvěru. Žalobkyně půjčila žalovanému dne , datum, částku 10 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 511 Kč, celkem částku 17 511 Kč, ve 24měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 1 Kč dne , datum, , když žalovaný prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a žalobkyni dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 9 999 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 4 611 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, celkem 16 110 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 16 110 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 21. 10. 2023 do 7. 11. 2023 částkou 119,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 110 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 6. 10. 2023, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne 16. 7. 2024 nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí dne 8. 6. 2024 dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného.

3. Z předložených listinných důkazů, a to z úvěrové smlouvy ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku platného od 4. 1. 2019, potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, z opisu výpisu proplacení smlouvy na částku 10 000 Kč dne , datum, , z výzev o uhrazení ze dne , datum, a ze dne , datum, , výpisu čerpání splátek a úhrad a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní, kdy identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím tzv. bank ID. Smlouva není podepsána žalovaným – byl nahrazen kódem č. , hodnota, zaslaným žalovanému SMS zprávou. Ve smlouvě je uvedena emailová adresa žalovaného, telefonní číslo, dále bylo předloženo potvrzení o platbě ve výši 10 000 Kč dne , datum, na č. účtu , č. účtu, . Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, . Ze zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , a byla na něj dne , datum, připsána platba ve výši 10 000 Kč.

4. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně uvedla, že pro předcházení předlužení klienta zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Pro účely výpočtu je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Žalobkyně zjišťuje částku životního minima (tedy částkou nutnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb) klienta, jakožto i členů jeho domácnosti, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta dle údajů v NRKI (nebankovním registru klientských informací). Tyto údaje žalobkyně porovnává s částkou reálných výdajů uvedených klientem (pokud by klient své výdaje/část výdajů zatajil, krom trestněprávních sankcí je třeba na dané jednání pohlížet dle ust. § 6 OZ podle něhož nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého činu). Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu s touto vyšší hodnotou. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. V kartě klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Žalovaný v kartě klienta uvedl, že je , Anonymizováno, , jeho výše příjmu činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, , počet dětí , hodnota, , splátky jiným společnostem uvedl , částka, . Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do ISIR byl provedeny s výsledkem – v registru nenalezen a dotaz do registru CRIBIS s výsledkem – bez exekuce. Dle metodiky posouzení úvěruschopnosti a karty klienta porovnala žalobkyně úvěruschopnost samotného klienta a dále celé jeho domácnosti (připojila tabulky s výpočty schopnosti splácet). Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Svá tvrzení žalobkyně doložila pouze potvrzením o provedení ověření bonity klienta.

5. Ohledně skutečnosti, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení [§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto z provedených důkazů k těmto nárokům nečinil žádná skutková zjištění, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012).

6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala dne , datum, na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . částku 10 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, současně soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před jejím uzavřením.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

11. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány v kartě zákazníka. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem , částka, , výše měsíčních příjmů ostatních členů domácnosti činí , částka, , a jeho měsíční výdaje činily na bydlení výši , částka, , splátky jiným společnostem ve výši , částka, (přičemž žalobkyně zjistila výši měsíčních splátek , částka, ). Dále uvedl, že je , Anonymizováno, . S ohledem na tyto informace dospěla žalobkyně k názoru, že je žalovaný schopen splácet úvěr ve výši 10 000 Kč dle splátkového kalendáře. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

12. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, z této částky zbývá neuhrazená výše jistiny 9 999 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 8. 6. 2024 (kdy byla žalované doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, tj. 9. 6. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 10. 6. 2024 do prodlení.

13. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 999 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

14. Ohledně částky 6 111 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 119,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 110 Kč od 8. 11. 2023 do 9. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 111 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 9 999 Kč od 10. 6. 2024 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 543,63 Kč, přičemž tato částka představuje 24,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 110 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).