13 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 82 456,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 081,51 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 51 081,51 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 31 374,92 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 10 978,81 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 5 566,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 82 456,43 Kč od 27. 2. 2025 do 23. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 374,92 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 51 081,51 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 80 956,43 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 82 456,43 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně půjčila žalovanému dne , datum, částku 92 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na úvěrový účet č. , č. účtu, . Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 92 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 77 678,11 Kč, celkem částku 169 678,11 Kč, v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 678 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 40 918,49 Kč. Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a žalobkyni dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužné jistině částku ve výši 80 956,73 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 82 456,43 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 10 978,81 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 80 956,43 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 5 566,31 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 82 456,43 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 5. 2. 2025, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí uložením zásilky dne , datum, dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , z předsmluvních informací, smlouvy o poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne , datum, , z výpisů z účtu č. , č. účtu, od , datum, do , datum, a z účtu č. , č. účtu, od , datum, do , datum, (počáteční zůstatek , částka, , konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, , od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), a dále od , datum, do , datum, (měsíc čerpání úvěru), přehledem splátek žalovaného a historií spotřebního úvěru v Kč. Dále z vyhodnocení žádosti žalovaného, z ověření úvěruschopnosti žalovaného, ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ze záznamu o podpisu klienta ze dne , datum, , všeobecných smluvních podmínek, z nedatované upomínky ohledně prodlení žalovaného k , datum, , z nedatované výzvy k zaplacení dluhu k , datum, , z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, včetně závady v doručení, z nedatované opakované výzvy k zaplacení dluhu žalovaného k , datum, , z poslední výzvy k zaplacení dluhu žalovaného ze dne , datum, včetně závady v doručení a z výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní. Smlouva byla mezi účastníky sjednána prostřednictvím elektronické komunikace. Částka ve výši 92 000 Kč byla dne , datum, na úvěrový účet žalovaného č. , č. účtu, . Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, .

4. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že žalobkyně (věřitel) před uzavřením smlouvy, kterou sjednala spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované strany na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele dle § 20z a.n. zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V případech, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě oborné kontroly finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu žalovaného vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení žalovaného o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobkyně zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem žalovaných, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Potvrzení o výši příjmů lze vnímat jako náhradní podklad pro doložení příjmů v případech, kdy nelze doložit příjmy z bankovních účtů. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně spoléhá, pokud je to jen možno, na skutečně materiální důkazy, což jsou právě informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele, a plní tak nejvyšší možnou mírou kritérium spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti, za zachování kritéria přiměřenosti, které ohraničuje informace a podklady, které může ještě po žalovaných nebo potencionálních žalovaných požadovat. Úvěr byl schválen jako předschválený limit a při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného byla během schvalování úvěru posuzována zejména finanční situace. Předschválený limit žalovaného byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu (a spořícím účtu) žalovaného, v rámci kterého byl stanoven deklarovaný příjem , částka, , příjem na základě transakcí na BÚ , částka, a příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity , částka, . Příjem byl napočítán jako medián 5M na BÚ v měsících , měsíc, rok, - , částka, , , měsíc, rok, - , částka, , , měsíc, rok, - , částka, , , měsíc, rok, - , částka, a , měsíc, rok, - , částka, . Dále byly stanoveny výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity ve výši , částka, . Výpočet výdajů zahrnuje životní náklady, tedy pravidelné výdaje (průměr 5 měsíců), jako je inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy (stejný účet, každý měsíc, podobná částka +/- 10 %), dále nepravidelné výdaje (medián 5 měsíců), jako jsou transakce debetní kartou včetně výběrů z bankomatu, kdy nepravidelné výdaje jsou ponižovány koeficientem dle velikosti příjmu. Dále byly do výdajů zahrnuty náklady na úvěrové služby, tedy interní (ČSOB + HB) informace o splátkách a limitech čerpaných z interních systémů a ostatní úvěry zjišťované z CB registrů. Do měsíčních nákladů byla zahrnována splátka u splátkových služeb a 5 % z úvěrového rámce u nesplátkových služeb. Platební kapacita vypočtená systémem tak činila , částka, , platební kapacita pro splátku ve výši , částka, byla tedy dostatečná.

5. Dále žalobkyně po výzvě soudu doplnila, že úvěruschopnost byla prověřena dle platné zákonné úpravy v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a to příjmy dle výpisu z běžného účtu žalovaného s deklarovanými příjmy v žádosti; výdaje deklarované v žádosti byly porovnány se statickým modelem vydaným Českou republikou a bankovními a nebankovními registry. Úvěruschopnost byla tedy náležitě posouzena, a bylo zjištěno, že žalovaný byl v době uzavření předmětné smlouvy úvěruschopný. Doplnila, že zprvu žalovaný po dobu čerpání předmětný úvěr splácel řádně a včas. Žalobkyně má za to, že s ohledem na ustálenou judikaturu, je třeba zkoumat nejen to, zda ona sama splnila podmínky zkoumání úvěruschopnosti, ale též je třeba zkoumat, zda opravdu nebyl žalovaný v době uzavření smlouvy úvěruschopný s tím, že pakliže žalovaný úvěr od počátku určité období splácel, má se za to, že v době uzavření smlouvy úvěruschopný byl, a tedy nelze dojít k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023).

6. Tato svá tvrzení žalobkyně doložila žádostí o poskytnutí úvěru žalovaným, vyhodnocením žádosti, výpisy z účtu č. , č. účtu, od , datum, do , datum, a z účtu č. , č. účtu, od , datum, do , datum, (počáteční zůstatek , částka, , konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek, Anonymizováno, , částka, ), od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, , od , datum, do , datum, (konečný zůstatek , částka, ), a dále od , datum, do , datum, (měsíc čerpání úvěru), přehledem splátek žalovaného a historií spotřebního úvěru v Kč. Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.

7. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala dne , datum, na úvěrový účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku 92 000 Kč. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

11. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

12. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů dle výpisu z běžného účtu žalovaného s deklarovanými příjmy v žádosti; výdaje deklarované v žádosti byly porovnány se statickým modelem vydaným Českou republikou a bankovními a nebankovními registry. Byla zjišťována zadluženost transakcí klienta a CBCB (bez negativních informací) i rizikovost klienta na základě aplikačního skóre velmi nízká a DSTI ve výši 9 %. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný pouze uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, a jeho pravidelné měsíční výdaje činí , částka, . Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. Na shora uvedeném nic nemění skutečnost, že žalovaný úvěr z počátku řádně splácel.

13. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 92 000 Kč, ze které žalovaný dosud nezaplatil částku 51 081,51 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 22. 9. 2025 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, to je 23. 9. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 24. 9. 2025 do prodlení.

14. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 081,51 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 51 081,51 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

15. Ohledně částky 31 374,92 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 10 978,81 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 5 566,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 82 456,43 Kč od 27. 2. 2025 do 23. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 374,92 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 51 081,51 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 80 956,43 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.