13 C 27/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 46 382,33 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném uhrazení částky 46 382,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 420,50 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 11 966,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 46 382,33 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, prostřednictvím internetových stránek , upřesnění, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně půjčila žalované dne , datum, částky 12 000 Kč a 5 000 Kč, dne , datum, částky 2 074 Kč a 2 074 Kč, dne , datum, částku 1 026 Kč a dne , datum, částku 500 Kč, celkem 22 674 Kč. Tyto částky byly žalované připsány na účet, který sdělila žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 22 674 Kč v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Na svůj dluh žalovaná zaplatila částku 31 439,31 Kč. Částky zaplacené žalovanou byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, poplatků a poté na úhradu jistiny, v případě prodlení nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a žalobkyni dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 22 298,58 Kč, na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 1 121,92 Kč a na smluvním úroku částku 22 961,83 KČ, celkem 46 382,33 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 46 382,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 420,50 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne , datum, , na základě které žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Ve věci byl vydán dne , datum, elektronický platební rozkaz č. j. , číslo jednací, , proti kterému žalovaná podala včasný odpor s tím, že uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Jako nesporné uvádí, že jí byl poskytnut úvěr až do výše 21 000 Kč, který bylo možné čerpat postupně a opakovaně. Tento úvěr postupně načerpala do výše 22 674 Kč tak, jak uvádí žalobkyně. Na úvěr uhradila dne , datum, částku 3 397,70 Kč, dne , datum, částku 5 338,21 Kč, dne , datum, částku 5 556,32 Kč, dne , datum, částku 5 403,51 Kč, dne , datum, částku 9 542,91 Kč, a dne , datum, částku 2 200,66 Kč, celkem , hodnota, Kč. Namítá, že žalobkyně s náležitou péčí neposoudila její schopnost úvěr splácet, když v době uzavření smlouvy byla starobním důchodcem ve věku , upřesnění, s příjmem , částka, , měsíčně uhradila na nákladech na bydlení , částka, , za léky a stravu pak , částka, Nedokládala žádné potvrzení o výši příjmů ani potvrzení o výši svých výdajů. Opakovaně kontaktovala žalobkyni se žádostí o vyčíslení dlužné částky s upřesněním dlužné jistiny, úroků a poplatků, aby bylo patrné, jak tyto jednotlivé částky byly stanoveny (viz přípis ze dne , datum, ) a dále vyzývala žalobkyni k uzavření smíru (viz přípis ze dne , datum, ). Žalobkyně na tato podání nikterak nereagovala. Žalovaná tak navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Z předložených listinných důkazů, a to z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, výpisu BankID, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z obecných principů posuzování úvěruschopnosti, z autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, , z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, z vypovězení smlouvy ze dne , datum, , z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z předpisu denních splátek od , datum, do , datum, , z výpisu běžného účtu pořízeného prostřednictvím automatizovaného systému Kontomatik za období od , datum, do , datum, a z výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovanou a žalobkyní.

4. Smlouva není žalovanou podepsána, místo podpisu je uvedeno: „tímto podepisuji dne , datum, Klient“. Je zde uvedeno jméno a příjmení žalované, rodné číslo, trvalý pobyt, e-mailová adresa žalované, telefonní číslo a číslo účtu žalované.

5. Žalobkyně i žalovaná shodně uvádějí, že byly žalované poskytnuty dne , datum, částky 12 000 Kč a 5 000 Kč, dne , datum, částky 2 074 Kč a 2 074 Kč, dne , datum, částka 1 026 Kč a dne , datum, částka 500 Kč, celkem částka 22 674 Kč. Shodně také uvádějí, že byla žalobkyni žalovanou uhrazena celková částka 31 439,31 Kč.

6. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Případně žalobkyně vycházela ze žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované, což žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalované, a to dne , datum, (Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucím ISIR, Neplatné doklady MV ČR). Žalovaná následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby Kontomatik společnosti Kontomatik UAB, sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem , hodnota, , tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnila svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalované uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na uvedenou emailovou adresu, kterou sdělila. Tato svá tvrzení žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., obecnými principy posuzování a filozofií společnosti, BankID výpisem a výpisem z běžného účtu pořízeného prostřednictvím automatizovaného systému Kontomatik za období od , datum, do , datum, . Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.

7. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částky 12 000 Kč a 5 000 Kč, dne , datum, částky 2 074 Kč a 2 074 Kč, dne , datum, částku 1 026 Kč a dne , datum, částku 500 Kč, celkem , hodnota, Kč na účet žalované. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

11. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

12. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti společnosti , právnická osoba, . ke dni , datum, a byly ověřeny výpisem z běžného účtu žalované č. , IBAN, získaným prostřednictvím společnosti Kontomatik. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že výše její měsíčních příjmů činí celkem , hodnota, Kč a výše její měsíčních výdajů činí na půjčky , částka, , na bydlení , částka, , ostatní výdaje , částka, , celkem , hodnota, Kč. Dále uvedla, že ve společné domácnosti hospodaří , upřesnění, . Žalobkyně poté vyhodnotila čistý měsíční příjem domácnosti ve výši , částka, . S ohledem na tyto informace dospěla žalobkyně k názoru, že je žalovaná schopna splácet úvěr ve výši , částka, formou pravidelných denních splátek stanovených žalobkyní dle čl. V odst. 1 smlouvy o úvěru a čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Ohledně výdajů žalované žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z..

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 22 674 Kč bez právního titulu, když smlouva o revolvingovém úvěru byla shledána jako absolutně neplatná, žalovaná však uhradila žalobkyni částku 31 439,31 Kč. Soud tedy z vyložených důvodů neshledal žalobu důvodnou a návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 966,90 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 420,50 Kč (tedy z jistiny ve výši 22 298,58 Kč a poplatků ve výši 1 121,92 Kč) sestávající z částky 2 060 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (příprava a převzetí věci ze dne , datum, ) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 23 420,50 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (sepis odporu ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, a účast u jednání soudu dne , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 890 Kč ve výši 2 076,90 Kč.