13 C 28/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 555,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 6 487,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 112,91 Kč od 21. 1. 2025 do 27. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 112,94 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, a v částce 67,61 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 11 555,22 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou prostřednictvím internetových stránek , upřesnění, smlouvu o úvěru č. , hodnota, s možností postupného čerpání do výše , hodnota, Kč (dále také „Smlouva“). V souladu s čl. VI a VII Smlouvy se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná dne , datum, , konec kreditového rámce připadal na , datum, . Úvěruschopnost žalované žalobkyně posoudila na základě žalovanou poskytnutých údajů, z nichž zjistila celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy ad., sama nahlédla do výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru hledaných osob Policie ČR, výpisu z registru politicky aktivních osob, výpisu z katastrálního rejstříku, výpisu z registru „sankční seznamy“, výpisu z interních registrů historie klienta, výpisu z databází vedených CNCB a opřela se o informace získané prostřednictvím licence AISP (informace o platebním účtu a transakcích na účtech žalované). Zjištěné informace zhodnotila dle interní metodiky schválené Českou národní bankou, v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku , hodnota, Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , žalovaná ji však řádně a včas nevrátila. Dostala se tak do prodlení se splácením a žalobkyně Smlouvu dne , datum, vypověděla. Žalobkyně má k dnešnímu dni za žalovanou pohledávku ve výši 11 487,61 Kč, sestávající z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, z poplatku za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč (odpovídající 1,99 % z vyplacené částky, čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy o úvěru), ze smluvního úroku ve výši 6 374,70 Kč (odpovídající 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, čl. VII odst. 3, čl. VI smlouvy o úvěru) a z poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 13,44 Kč. Žalobkyně požaduje také částku 67,61 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru, neboť žalovaná je v prodlení (za období od , datum, do , datum, ). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne , datum, , žalovaná na ni však nereagovala.

2. K výzvě soudu ke sdělení podrobností o zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně dne , datum, opakovala informace uvedené v žalobě, nově poskytla pouze výpis z bankovního účtu žalované č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, .

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalovaná se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavila, ač byla řádně a včas vyrozuměna obsílkou, doručenou jí fikcí dne , datum, dle § 49 o. s. ř. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž součástí je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , hodnota, Kč a žalovaná je spolu s příslušenstvím žalobkyni vrátit nejpozději k datu splatnosti, v pravidelných denních splátkách ve výši určené čl. 5 všeobecných obchodních podmínek s tím, že splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná „tranše“ úvěru (tj. jednotlivé čerpání úvěru, čl. 1.12 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od , datum, ), příp. v doporučených měsíčních úhradách (čl. V smlouvy). V čl. III.1 smlouvy žalovaná prohlásila, že uvedla veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 2 087,12 %, úroková sazba 1,066 % denně, datum splatnosti první denní splátky , datum, a datum splatnosti úvěru , datum, ; celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru představovala 1,99 % z čerpané částky (čl. VI smlouvy). Poplatky byly upraveny v čl. VII smlouvy, sankce v čl. VIII smlouvy. Pod závěrečnými ustanoveními smlouvy je uvedeno „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím“.

6. Z listiny nazvané „autorizace ověření totožnosti“ včetně listiny „BankID výpis“ bylo zjištěno, že totožnost žalované byla dne , datum, ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, .

7. Z listiny nazvané „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, že k , datum, žila žalovaná v , hodnota, domácnosti, z níž , hodnota, členové měli příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila , hodnota, Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení , hodnota, Kč a ostatní zbytné výdaje , hodnota, Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila , hodnota, Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem , hodnota, Kč a rezerva pro výdaje , hodnota, Kč. Vypočítané minimální výdaje představovaly , hodnota, Kč, disponibilní příjem , hodnota, Kč.

8. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil -, hodnota, Kč, příjmy činily , hodnota, Kč a konečný zůstatek , hodnota, Kč; povolený kontokorentní limit byl , hodnota, Kč.

9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že na účet žalované č. , hodnota, byla ve lhůtě jednoho týdne od , datum, připsána částka , hodnota, Kč.

10. Z listiny nazvané „výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že jí žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky , hodnota, Kč a nákladů právního zastoupení ve výši , hodnota, Kč. Výzva byla dle podacího lístku , právnická osoba, . žalované zaslána dne , datum, .

11. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, za použití prostředků komunikace na dálku, dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poukázala dne , datum, na bankovní účet žalované č. , hodnota, vedený u , právnická osoba, . částku , hodnota, Kč. Žalovaná se zavázala poskytnout částku s příslušenstvím žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách, příp. v doporučených měsíčních úhradách, datum splatnosti první denní splátky byl stanoven na , datum, a datum splatnosti úvěru na , datum, ; celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru představovala 1,99 % z čerpané částky. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 2 087,12 % a úroková sazba 1,066 % denně. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované z údajů poskytnutých žalovanou, které ověřila z výpisu z bankovního účtu žalované. Na něm byl povolen kontokorent a konečný zůstatek měl negativní hodnotu. Žalovaná poskytnutou částku s příslušenstvím žalobkyni nevrátila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána dopisem ze dne , datum, .

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a uvedenou neplatnost tedy posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísné či dokonce nepřiměřené; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven. Smyslem povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, sama pak nahlížela do veřejných a interních registrů. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, poskytnuté informace byly zaznamenány ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ke dni , datum, a ověřeny výpisem z běžného účtu žalované č. , IBAN, za měsíc , měsíc, rok, . V žádosti žalovaná uvedla, že výše jejích měsíčních příjmů činí , hodnota, Kč a výše měsíčních výdajů , hodnota, Kč (půjčky , hodnota, Kč, výdaje na bydlení , hodnota, Kč, ostatní výdaje , hodnota, Kč), dále uvedla, že ve společné domácnosti žijí , hodnota, členové, z nichž , hodnota, mají příjem. S ohledem na tyto informace dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr ve výši , hodnota, Kč splácet, přitom již z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalované je zřejmé, že v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru tento nevykazoval (bez ohledu na výši příjmů) kladný zůstatek. Žalobkyně tak zjevně nezjišťovala skutečné výdaje žalované, resp. nepodrobila je kritickému zhodnocení. Takové prověřování úvěruschopnosti nelze považovat za dostatečné. Nezbylo tedy než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015), a posuzovaná smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši , hodnota, Kč, které žalovaná dosud nevrátila. Jedná se o plnění bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna jej vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tj. od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k plnění dopisem ze dne , datum, , a to zásilkou odeslanou téhož dne, zasílaná písemnost se tak dostala do sféry dispozice žalované v souladu s § 573 o. z. dne , datum, . Následující den, tj. , datum, , byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat, a jelikož tak neučinila, dostala se dne , datum, do prodlení se zaplacením dluhu (§ 1968 o. z.); žalobkyni tím vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).

18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, důvodnou, uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 999,97 Kč (jak požadovala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

19. Ohledně částky 6 487,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 112,91 Kč od 21. 1. 2025 do 27. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 112,94 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, a částky 67,61 Kč byla žaloba zamítnuta.

20. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz dle podaného návrhu a soud rozhodl rozsudkem, vznikla žalobkyni povinnost uhradit soudní poplatek za podání návrhu podle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. a) Přílohy zákona č. 549/1991 Sb., Sazebníku soudních poplatků, ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uhradila s podáním návrhu soudní poplatek pouze 800 Kč, soud proto rozhodl, aby doplatila 200 Kč, to do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet vedený u ČNB č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu ve věci soud přihlíží též k požadovanému příslušenství. V projednávané věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.