13 C 74/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 748,92 s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 521,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 521,92 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 6 227 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 834,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 864,78 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 195,33 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 6. 2025s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 673,41 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacenís úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 18 590,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 21 748,92 Kč spolu s tam specifikovaným příslušenstvím. Uvedla, že , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jako „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované možnost čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Při uzavření smlouvy bylo žalované poskytnuto specifické číslo , hodnota, . Ve smlouvě se žalovaná zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální platby ve výši, které jí každý měsíc sdělil prostřednictvím rozpisu plateb zpřístupněný online na účtu , upřesnění, . Současně se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok z prodlení sjednaný ve Smlouvě, stejně jako zde byly sjednány poplatky a náklady. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, uvedla žalobkyně, že tuto posoudil její právní předchůdce s odbornou péčí, vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, kontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované, které žalovaná doložila výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 4 478,08 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky a došlo ke dni , datum, ke zesplatnění úvěru. Žalobkyně se svým právním předchůdcem uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, , kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované prostřednictvím doporučeného dopisu. Z uvedených důvodů žalobkyně požaduje zaplacení částky 18 590,25 Kč (dlužná jistina), dlužného poplatku ve výši 605,08 Kč, dlužného úroky z jistiny do zesplatnění 23. 1. 2023 ve výši 2 553,59 Kč, kapitalizovaných úroků od 24. 1. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 6 854,78 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 24. 1. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 3 834,27 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje zaplacení úroků ve výši 21,69 % ročně z dlužné částky 18 559,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 195,33 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny označené jako potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně byla odeslána částka 20 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, , z poznámky k platbě bylo zjištěno, že se jednalo o Creditea půjčku od , právnická osoba, .

4. Z listin označených jako rozpis plateb adresovaných žalované bylo zjištěno, že těmito byla žalovaná informována o povinnostech hradit jednotlivé splátky, dále o jejich splatnosti a výši.

5. Z listiny označené jako osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že se jedná o informace ke spotřebitelském úvěru, tedy že se jedná o úvěr v celkové výši 20 000 Kč, je zde uvedeno číslo bankovního účtu žalované č. , č. účtu, . Dále se zde uvádí pevná zapůjčí úroková sazba ve výši 54 %, RPSN ve výši 70,81 % ročně a celková částka, kterou má žalovaná zaplatit je zde stanovena na částku 26 490,51 Kč. Bylo zjištěno, že listina obsahuje smluvní podmínky a neobsahuje podpis žalované.

6. Z fotokopie občanského průkazu a fotografie žalované bylo zjištěno, že se jedná o občanský průkaz žalované.

7. Z listiny označené jako poslední výzva k úhradě ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 3 421 Kč a současně jí upozornil na to, že pokud uvedenou částku neuhradí, dojde ke zesplatnění úvěru.

8. Z tabulky vyhotovené dne , datum, právním předchůdcem žalobkyně je podává, že se týká půjčky č. , hodnota, a že se jedná o rozpis plateb k půjčce uzavřené dne , datum, . Dále soud zjistil, že ke dni zesplatnění půjčky činil celkový dluh částku 21 841,75 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalobkyní, soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z přiloženého oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a z přiložené podacího lístku se podává, že žalobkyně odeslala žalované dne , datum, poštovní zásilku.

10. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě datované dne , datum, bylo zjištěno, že se jedná o výzvu k plnění podle §142 o. s. ř. a z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované odeslala poštovní zásilku dne , datum, .

11. Z podání , právnická osoba, ., ze dne , datum, , bylo zjištěno, že banka potvrdila, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne , datum, byla na výše uvedený bankovní účet připsána platba ve výši 20 000 Kč označená jako „, upřesnění, od , právnická osoba, “.

12. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, zejména s poukazem na zkoumání jejích příjmů, výdajů a posouzení informací získaných od žalované. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že tuto posoudil její právní předchůdce s odbornou péčí, vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, kontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované, které žalovaná doložila výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Tato svá tvrzení nijak nedoložila. Dále soud žalobkyni vyzval k předložení listin obsahující vlastnoruční podpis či zaručený elektronický podpis žalované, k tomu žalobkyně nepředložila soudu ničeho.

13. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaná, dne , datum, částku 20 000 Kč. Naopak dle názoru soudu nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná dosud uhradila částku 4 478,08 Kč, je proto v prodlení se zaplacení částky 15 521,92 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne , datum, a tuto dne , datum, odeslala žalované.

14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, když soud Smlouvu posoudil z níže vyložených důvodů jako absolutně neplatnou. Soud dospěl k závěru, že žalovaná ve vztahu k právnímu předchůdci žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru – dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) podléhal vztah mezi žalovaným a žalobkyní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

15. Dále ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Žalobkyně se omezila pouze na předložení listiny označené jako osobní podmínky o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou základní informace o úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z listin předložených žalobkyní neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalované a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdce žalobkyně komunikoval, je právě žalovaná v této věci. K předžalobní upomínce je pak nutno dodat, že tuto sice žalobkyně k žalobě připojila včetně podacího lístku, avšak nepřiložila žádný doklad o jejím doručení žalované. Závěr, že se tato listina dostala do sféry dispozice žalované z předloženého podacího lístku přijmout nelze.

16. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávaném případě žalobkyně soudu nepředložila listinu, která by splňovala požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, případně jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o.z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V dané věci by mohl nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčit ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.

17. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o.z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu. Současně v projednávaném případě žalobkyně řádně neuvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované a jak tuto posoudila. Posouzení úvěruschopnosti žalované se pak nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. Z výše uvedených důvodů soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Jelikož žalovaná takto vydala 4 478,08 Kč, zbývá k vydání ještě 15 521,92 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a doby, která od chvíle obohacení žalovaného již uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla právě výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 9. 6. 2025 (kdy byla žalované doručena žaloba), následující den, tj. 10. 6. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 11. 6. 2025 do prodlení.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 521,92 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 11. 6. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 227 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 834,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 864,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 195,33 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 6. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 673,41 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 18 590,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.