14 C 13/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Miloslavem Holubem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 34 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 20 000 Kč od 8. 12. 2024 o zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč vždy nejpozději do každého 25 dne příslušného měsíce počínaje dnem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se zamítá v částce 14 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 8 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 372 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky sídlem , adresa, , a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 28 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne , datum, poskytnuta částka vždy ve výši 20 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č., č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 20. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 20 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 8 000 Kč a smluvní pokuta v částce 6 300 Kč.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se právní zástupkyně žalobkyně omluvila a žalovaný se jednání zúčastnil, když uvedl, že je mu velice líto, že si úvěr vzal, že žádá o umožnění splátek s ohledem na finanční situaci rodiny. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán s příjmem 30 000 Kč a ve společné domácnosti žije s dvěmi nezletilými dětmi a přítelkyní. Žije v nájemním bytě s náklady cca 10 000 Kč měsíčně, avšak v současné době má další dluhy v rozsahu asi 100 000 Kč. žalovaný uvedl, že současně pečuje o rodiče, kde matka je po infarktu a otec má roztroušenou sklerózu, což představuje zvýšenou spotřebu benzinu. Žije v společné domácnosti s přítelkyní, která má příjem 28 000 Kč, avšak na její majetek je nyní nařízena exekuce.

3. Po provedeném dokazování bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 4 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu, když tato fotokopie byla soudu také doručena a ověřením jeho bankovního účtu. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , právnická osoba, ze , datum, má soud za prokázané, že žalovaný úvěr čerpal částkou celkem ve výši 12 000 Kč. Z listiny zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou.

4. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala, avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Nejsou nijak prokázány výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, a to výdaje pravidelné, měsíční. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaný má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se ho týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala jeho závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V souladu s výše uvedeným bylo soudem zjištěno, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, má další dluhy ve výši cca 100 000 Kč a žije ve společné domácnosti s přítelkyní, na jejíž majetek je vedena exekuce.

13. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč tedy částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a současně uložil žalovanému vrátit tuto částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, když ve zbývajícím rozsahu byl nucen žalobu zamítnout, když soud umožnil žalovanému splácet dluh tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, avšak pod ztrátou výhody splátek.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnu v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný. Za situace, kdy žalobkyně požadovala uhrazení částky ve výši 34 300 Kč, přičemž úspěch činil pouze 20 000 Kč, byl úspěch ve věci žalobkyně v rozsahu 58 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od úspěchu činí právo na náhradu nákladů řízení 6 %. Současně soud zdůrazňuje, že v tomto řízení se jednalo o formulářovou žalobu a soud by se přiznáním nákladů požadovaných žalobkyní dostal do rozporu se zavedenou judikaturou. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak soud uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 1 372 Kč s přehlédnutím ke skutečnosti, že to byl žalovaný, kdo způsobil podání žaloby nehrazením dluhu.