14 C 140/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Miloslavem Holubem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 39 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p. a. z částky 18 300 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v částce 20 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 20 900 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 200 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši 42 900 Kč zahrnující i souhrnný poplatek ve výši 20 900 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v týdenních splátkách po 550 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil pouze částku 3 700 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že posuzovala schopnost žalovaného splácet.

2. Okresní soud v Lounech ve věci nařídil jednání na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaný se jednání nezúčastnil, když mu předvolání k jednání bylo doručeno v zákonné lhůtě uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Soud dále ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 20 900 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí jistiny. Dle evidenční karty žalovaný uvedl, že je svobodný, u žalobkyně neměl dosud žádný závazek. Uvedl příjem ze zaměstnání 19 307 Kč, výdaje na bydlení 4 872 Kč, životní minimum 7 860 Kč. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala řádně k úhradě dlužné částky.

4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když z důkazů vyplývá, že nebyly ověřovány výdaje žalovaného. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje o výdajích musí být ověřeny, údaj o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 18 300 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 3 700 Kč (22 000 Kč – 3 700 Kč). Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně na zaplacení jistiny, avšak zbývající výši soud žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení úspěchu a neúspěchu přihlíží i k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vydání rozhodnutí. V řízení tak měl žalovaný převažující úspěch, avšak žalovaný zjevně neměl s bráněním svého práva žádné náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).