14 C 260/2022

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Miloslavem Holubem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 73 079 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 16 000 Kč od 4.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku ve výši 57 079 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 14 080 Kč od 4.9.2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 6.9.2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 73 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 30 800 Kč od 4.9.2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím,, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit v 72. splátkách po 865 Kč, když jistina představovala 20 000 Kč a sjednané úroky 42 280 Kč při úrokové sazbě 49 % p.a., přičemž RPSN činí 85,26 % p.a. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou dne 15.6.2022. Dne 20.6.2022 zaslal žalobce žalovanému upomínku číslo 1 a dne 5.7.2022 druhou písemnou upomínku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný i nadále dluh nehradil, byla žalobkyně nucena dluh sesplatnit, a to ke dni 21.7.2022. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok představující jistinu ve výši 20 000 Kč, úroky ve výši 42 280 Kč, náklady na upomínky ve výši 800 Kč, smluvní úroky z prodlení úvěru ve výši 44,38 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč.

2. Okresní soud v Lounech ve věci nařídil jednání na den [datum].

3. K jednání soudu dne [datum] se žalobkyně nedostavila, řádně se omluvila a žalovaný, který se k jednání dostavil uvedl, že uznává svůj dluh ve výši jistiny 16 000 Kč, přičemž zdůraznil, že výše úvěru sice zněla na částku 20 000 Kč, avšak byl nucen hradit 4 000 Kč za zprostředkování a na účet tak obdržel pouze částku ve výši 16 000 Kč. K dotazu soudu současně uvedl, že žalobkyně nijak neprověřovala jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, nebyla nijak zjišťována jeho úvěryschopnost. Současně uvedl, že si je zcela jistý, že žalobci nepředkládal žádné vyplněné formuláře ke svým majetkovým poměrům či potvrzení zaměstnance a pod. K dotazu soudu dále uvedl, že v předmětném období splácel další asi čtyři úvěry dosahující neuhrazené částky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný, který nijak nepopřel převzetí částky ve výši 16 000 Kč poukázal na skutečnost, že považuje za nemorální hradit takto vysokou částku.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně sjednala se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] když na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 72. měsíčních splátkách po 865 Kč, přičemž navýšení ve výši 42 280Kč je žalobkyní tvrzeno jako sjednané úroky. Sjednaná úroková sazba tak činí 49 % p.a. a RPSN činí 85,26 % p.a. Přestože, žalobkyně v žalobě uvádí, že poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, vyplynulo z listinných důkazů, že na účet žalovaného byla připsána skutečně dne [datum] pouze částka ve výši 16 000 Kč. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a je tak oprávněna spotřebitelský úvěr poskytovat, jak vyplynulo i z příslušných žalobkyní předložených certifikátů. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] má soud za prokázané, že příslušná smlouva ze dne [datum] byla uzavřena elektronickou cestou žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, když žalobkyně byla zavázána vyplatit na účet žalovaného ve výši 16 000 Kč a částka ve výši 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyni. V neposlední řadě soud provedl důkaz předsmluvními informacemi žalobkyně obsahující mimo jiné matematické vzorce osobě s průměrným vzděláním v podstatě nesrozumitelné a je tak zjevné, že žalovaný se tak z částí těchto předsmluvních informací nemohl seznámit řádně a detailně. Dále soud provedl důkaz splátkovým kalendářem, resp. tabulkou umoření dluhu a emailovou informací, která je v podstatě průvodním dopisem smluvní dokumentace. V neposlední řadě soud provedl důkaz potvrzením žalobkyně o vyplacení úvěru a výpisy žalobkyně, kterou prokazuje vyplacení úvěru. Současně soud provedl důkaz upomínkami ze dne 20.6.2022 a 5.7.2022 včetně podacích lístků. Soud učinil dotaz na společnost [právnická osoba], z jejíchž sdělení má za prokázané, že dne [datum] byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 16 000 Kč od žalobkyně.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. od 4.9.2022 do zaplacení.

19. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru je nutné konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně na jednání konaném dne [datum] nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci důkazů, vyjma údajů ve smlouvě uvedených a výpisů z veřejných rejstříků, z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalované důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence obyvatel, z databáze neplatných dokladů, výplatních pásek, výpisu z účtu a bankovního a nebankovního registru klientských informací, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající výše specifikovaným zákonným ustanovením. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli podrobněji zabývala. Pokud se týče příjmu žalovaného, vycházela žalobkyně z příjmu žalovaného za měsíce únor až duben 2022, kde sice příjem žalovaného převyšuje 30 000 Kč, avšak tato mzda se skládá m.j. z příplatků za noční směnu, měsíční prémie a odměny, u kterých nelze předpokládat jejich nárokovost, tedy každoměsíční pravidelnost.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo, když z vyjádření žalovaného vyplynulo, že v době poskytnutí úvěru měl další neuhrazené úvěry ve výši zhruba 80 000 Kč.

21. V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi je nutné zdůraznit, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Pro úplnost výše uvedených tvrzení soud současně odkazuje i na např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice alespoň částečně zkoumala příjmy žalované, ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatele nezohlednila jeho skutečné výdaje. Uvedeno je pouze, že náklady spotřebitele jsou 3 000 Kč na bydlení. Opětovně soud poukazuje i na skutečnost, že v době poskytnutí úvěru žalovaný neměl uhrazeny další úvěry v celkové výši asi 80 000 Kč. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 16 000 Kč, žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Pro doplnění soud uvádí, že i zjevný rozpor s dobrými mravy, kdy je uváděn úvěr ve výši 20 000 Kč, avšak na účet žalovaného je poté připsána pouze částka ve výši 16 000 Kč, když částka ve výši 4 000 Kč představuje, jak vyplývá z listinných důkazů„ poplatky na náklady spojené s vyřízením úvěru“. V rozporu se zavedenou judikaturou je pochopitelně i požadovaná úroková sazba ve výši 49 % p.a.

24. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění dopisem, kterým úvěr zesplatnila, a stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 3.9.2022, soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne 4.9.2022 do zaplacení v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.