14 C 266/2022

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Miloslavem Holubem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 175 777,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 50 000 Kč od 4.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku ve výši 125 777,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 24 007,11 Kč od 4.9.2022 do zaplacení a dále se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 61 390 Kč od 4.9.2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 10.9.2022, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 175 777,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 007,11 Kč od 4.9.2022 do zaplacení ve výši 15 % p.a. a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 61 390 Kč od 4.9.2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím,, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 23 % p.a. v 72. splátkách po 1 286 Kč. Žalovaná si se žalobkyní rovněž sjednala poskytnutí doplňkové služby„ PODPORA“. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky, jež byla splatná dne 15.6.2022, když neuhradila částku ve výši 2 163 Kč představující splátku úvěru a splátku doplňkové služby podpora v celkové výši 877 Kč. Na základě této skutečnosti žalobkyně žalované poslala písemnou upomínku ze dne 20.6.2022 a současně požadovala sankci za upomínku ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek nehradila, žalobkyně poslala žalované druhou písemnou upomínku, a to dne 5.7.2022, když požadovala další sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná však nepřistoupila k úhradě dluhu a žalobkyně tak byla nucena úvěr zesplatnit ke dni 21.7.2022, když žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 50 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z této částky, dále dle tvrzení žalobkyně zbývající části jistiny ve výši 49 338,07 Kč, úroků ve výši 40 681 Kč, doplňkové služby„ PODPORA“ – odklad ve výši 12 250 Kč, doplňkové služby„ PODPORA“ – nemoc ve výši 24 570 Kč a doplňkové služby„ PODPORA“ – práce ve výši 24 570 Kč. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 24 669 Kč.

2. Okresní soud v Lounech ve věci nařídil jednání na den [datum].

3. K jednání soudu dne [datum] se žalobkyně nedostavila, řádně se omluvila a řádně předvolaná žalovaná se nedostavila, když je nutné zdůraznit, že jí předvolání bylo doručeno řádně na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně sjednala se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] když na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 72. měsíčních splátkách po 1 286 Kč, přičemž navýšení ve výši 42 592 Kč je žalobkyní tvrzeno jako sjednané úroky. Sjednaná úroková sazba tak činí 23 % p.a. a RPSN činí 38,69 % p.a. Žalobkyně v žalobě řádně specifikuje jak dospěla k výpočtu žalované částky, když soud v této souvislosti provedl dokazování listinnými důkazy, a to výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, ze kterého má soud za prokázané, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry a tato skutečnost vyplývá i z příslušných certifikátů, které žalobkyně soudu předložila. Dále soud provedl důkaz fotokopií občanského průkazu žalované, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace. Dále soud provedl dokazování listinami, kterými žalobkyně prokazuje, že zkoumala úvěryschopnost a platební schopnosti žalované, a to jednak dokladem o jejích příjmech, dále výpisy z běžného účtu žalované, ze kterých jsou zřejmé jednotlivé platby žalovaného, dále informačním přehledem o systému pojištění pohledávek. Dále soud provedl důkaz přílohou číslo 1 ke smlouvě - posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, ze kterých má za prokázané, že příjem žalované činí 22 935 Kč, přičemž její finanční měsíční zůstatek činí 18 854 Kč.

6. Dále soud provedl důkaz přílohou číslo 2 ke smlouvě o úvěru, a to smlouvou o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, dle které se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni po dobu trvání úvěru další částku, a to ve výši 31 536 Kč, kterou se zavázala žalovaná splácet spolu se splátkami úvěru, v tomto případě ve výši 438 Kč měsíčně. Dále se žalovaná zavázala hradit částku ve výši 86 Kč měsíčně jako cenu odkladu tří splátek a dále částku ve výši 176 Kč měsíčně jako cenu možnosti přerušení splátek na dobu až 9. měsíců v případě onemocnění. Dále soud provedl dokazování žádostí žalované o tyto doplňkové služby včetně předsmluvních informací, tabulkou umoření, potvrzením o vyplacení úvěru a příslušnými upomínkami za situace, kdy žalovaná úvěr nehradila, a to ze dne 20.6.2022 a 5.7.2022. V neposlední řadě soud provedl důkaz zesplatněním úvěru ze dne 21.7.2022, vždy včetně podacích lístků.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. od 4.9.2022 do zaplacení.

20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru je nutné konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně na jednání konaném dne [datum] nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci důkazů, vyjma údajů ve smlouvě uvedených a výpisů z veřejných rejstříků, z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalované důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence obyvatel, z databáze neplatných dokladů, výplatních pásek, výpisu z účtu a bankovního a nebankovního registru klientských informací, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající výše specifikovaným zákonným ustanovením. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalované jakkoli podrobněji zabývala. Pokud se týče příjmu žalované, vycházela žalobkyně z příjmu žalované za měsíc prosinec 2021, který činil 27 022 Kč čistého. Je však nutné v tomto směru vysledovat i tu skutečnost, že tato čistá mzda byla tvořena současně přesčasy, příplatky za víkendy a dále příplatky za noční směnu, jakož i odměnou a blíže nespecifikovaným„ bonus speciálem“, to vše v úhrnné výši 6 602 Kč a současně byl příjem tvořen i dovolenou ve výši 4 186 Kč, ale především pak překážkami dle zákoníku práce ve výši 4 607 Kč.

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

22. V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi je nutné zdůraznit, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

23. Pro úplnost výše uvedených tvrzení soud současně odkazuje i na např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

24. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice alespoň částečně zkoumala příjmy žalované, ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatele nezohlednila její skutečné výdaje. Uvedeno je pouze, že náklady spotřebitele jsou 3 000 Kč na bydlení. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 50 000 Kč, žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

25. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění dopisem, kterým úvěr zesplatnila, a stanovila žalované lhůtu k plnění do 3.9.2022 a soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne 4.9.2022 do zaplacení v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.