14 C 327/2021
č. j. 14 C 327/2021-53
V PLATNOSTIOkresní soud v Lounech rozhodl ve prospěch žalobkyně o náhradě nákladů spojených s odběrem krve a toxikologickým vyšetřením žalovaného, který byl převezen k vyšetření přítomnosti návykových látek. Soud uznal nárok na částku 1 734,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 20. listopadu do zaplacení, na základě § 24 odst. 5 zákona č. 65/2017 Sb. a prokázaného výsledku toxikologického vyšetření. Náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč byla přiznána jako paušál podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit státu soudní poplatek 1 000 Kč podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.
Plný text
Okresní soud v Lounech rozhodl místopředsedou soudu Mgr. Miloslavem Holubem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 734,65 Kč s příslušenstvím,
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 734,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 1 734,65 Kč od 20.11.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalovanému bylo předmětné usnesení zdejšímu soudu doručeno na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel a současně i na doručovací adresu uložením.
3. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 1 734,65 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl dne datum převezen příslušníky PČR k odbornému lékařskému vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve za účelem zjištění přítomnosti jiných návykových látek než alkoholu v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejich vlivem. Za tímto účelem byl služebním vozidlem žalobce dopraven do nemocnice, anonymizováno, kde bylo provedeno klinické vyšetření a odběr krve žalovaného. Převod do zdravotnického zařízení si vyžádal jízdu služebního vozidla PČR, registrační značka, když toto služební vozidlo najelo celkem 30 km a vyčíslení nákladů bylo provedeno dle příslušných právních předpisů v částce 176 Kč. Příslušná nemocnice vystavila se splatností datum fakturu číslo: číslo na částku 58,65 Kč, za provedení odběru krve a dále fakturu číslo se splatností datum na částku 1 500 Kč za laboratorní vyšetření. Příslušné faktury byly Policií ČR řádně uhrazeny. Veškeré tyto náklady žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou číslo se splatností dne datum, přičemž žalovaný si zásilku nepřevzal a jako nedoručená se vrátila zpět. Žalobkyně zdůraznila, že u žalovaného byla skutečně prokázána přítomnosti návykových látek v organismu a v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 65/2017 požaduje náhradu v částce odpovídající částce žalované. V tomto směru je patrný pozitivní výsledek přítomnosti tetrahydrocannabinolu v krvi žalovaného. Částka ve výši 600 Kč je požadována jako paušální náhrada nákladů řízení za situace, kdy účastník nebyl v řízení zastoupen zástupcem.
4. Z listin založených ve spise má soud za prokázané, že dne datum byl vyhotoven úřední záznam o převozu osoby, a to žalovaného k vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, a to z obec do nemocnice, t.j. 30km. V této souvislosti soud provedl důkaz vyúčtováním nákladů za dopravu v částce 176 Kč. Z výsledkového listu – toxikologického vyšetření má soud za prokázané, že dne datum bylo žalovanému provedeno toxikologické vyšetření, přičemž byla zjištěna přítomnost tetrahydrocannabionolu v krvi žalovaného. Soud dále provedl důkaz výše specifikovanými fakturami a dokladem, ze kterého vyplývá, že žalobkyně příslušné částky řádně uhradila.
5. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť bylo prokázáno, že žalovaný se podrobil odběru krve v nemocnice, v důsledku silniční kontroly Policie ČR ze dne datum s pozitivním výsledkem na tetrahydrocannabinol. Žalobkyně tak následně postupovala řádně pokud zajistila odběr krve žalovaného a následně i toxikologické vyšetření nemocničním zařízení. Podle ustanovení § 24 odst. 5 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, toxikologické vyšetření hradí poskytovali zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal, avšak prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření. V tomto případě bylo prokázáno, že odběr krve žalovaného byl důvodný a současně bylo prokázáno, že žalobkyně předmětnou částku řádně uhradila. V souladu s výše uvedenými skutečnostmi tak má žalobkyně právo na úhradu žalované částky od žalované.
6. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení od 20.11.2021 do zaplacení, ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč představující paušální náhradu za dva úkony po 300 Kč v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR číslo 254/2015 Sb., a to § 151 odst. 3 této vyhlášky.
8. V souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je žalobkyně osvobozena od zaplacení soudního poplatku, který v tomto případě činí 1 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému, který neměl ve věci úspěch, zaplatit tuto částku státu – České republice, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.