14 C 378/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Miloslavem Holubem v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 23 405 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 353 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, kterým se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované částku ve výši 18 052 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23 405 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 33 % p.a. z částky 23 405 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částce 3 401,60 Kč k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 1. 10. 2025 domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit částku ve výši 23 405 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná jako dlužník uzavřela s účinností ke dni , datum, s žalobcem jako s věřitelem písemnou smlouvu o zápůjčce. Uzavření smlouvy proběhlo prostřednictvím platformy webu , Anonymizováno, poskytující m.j. i platební služby malého rozsahu. Tento server je provozován společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO:, IČO, , a to jako inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany fyzických osob s nabídkou jiných fyzických osob ochotných poskytnout zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, byla uzavřena smlouva o spolupráci. Smlouva o půjčce byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena zadáním unikátního kódu na výše uvedeném serveru a to tak, že žalované se pro podpis smlouvy o zápůjčce vygeneroval unikátní kód, který mu byl zaslán na elektronickou adresu. Pro samotné uzavření smlouvy o zápůjčce je nutné tento kód ze strany žalované elektronicky vepsat do klientské karty a tímto úkonem žalovaná projeví vůli uzavřít se žalobcem smlouvu o zápůjčce za podmínek v ní uvedených. Text a znění smlouvy o zápůjčce poté žalovaná potvrzuje a schvaluje vložením unikátního kódu. V tomto případě byl pro žalovanou systémem vygenerován kód ve tvaru , Anonymizováno, a pro žalobce ve tvaru , Anonymizováno, . Zadáním tohoto unikátního kódu došlo k akceptaci smlouvy žalovanou. Stejný proces uzavírání smlouvy podstoupil i žalobcem, čímž došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. V neposlední řadě proběhlo ověření totožnosti žalované telefonicky.

2. Dle tvrzení žalobce byla žalované poskytnuta zápůjčka v celkové výši 20 000 Kč, když v souladu s ustanovením článku 2 odst. 2.1 smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalované částku ve výši pouze 18 188 Kč. Tento rozdíl je tvořen odměnou poskytovatele. Žalovaná byla zavázána dluh vrátit, a to v parametrech a datech specifikovaných ve smlouvě. V tomto případě se žalovaná zavázala splácet dluh v měsíčních splátkách po 755 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 17 splátek, a proto došlo ke dni 17. 9. 2025 k zesplatnění zápůjčky, čímž se stal dluh okamžitě splatným. Dlužnou částku specifikoval žalobce tak, e činí 36 240 Kč - 12 835 Kč uhrazených žalovanou, tj. 23 405 Kč, když žalobce dále požaduje úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23 405 Kč a dále úrok ve výši 33 % p.a. z této částky.

3. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. Žalovaná zdůraznila především tu skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a žalobce byl povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tuto povinnost však žalobce před uzavřením smlouvy nesplnil a pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná. Žalovaná tak má za to, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru.

4. K námitkám žalované žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena platně, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena a nebyl dán důvod jakýchkoliv pochybností o schopnosti žalované hradit.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , když následně rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů, neboť právní zástupci se z jednání omluvili.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, když tyto odpovídají i skutkovému závěru.

7. V průběhu řízení bylo nadevší pochybnost prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli elektronicky dálkovým způsobem prostřednictvím webu provozovaného společností , Anonymizováno, na adrese , Anonymizováno, zadáním unikátního kódu dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč při dohodnuté úrokové sazbě 33 % p.a. a žalovaná byla zavázána dluh hradit ve 48. měsíčních splátkách po 755 Kč, když celková dlužná částka dosáhla 36 240 Kč. Současně žalobci náležela jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, o kterou byla výše poskytnuté zápůjčky při jejím čerpání snížena. Tato skutečnost je specifikována v odstavci 2.2 předmětné smlouvy. Podle bodu 3.2 smlouvy při překročení prodlení v délce jednoho kalendářního měsíce se celkové dlužná částka včetně příslušenství stane následující den splatnou. Podle bodu 3.3 smlouvy byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení z celkové dlužné částky. Před uzavření smlouvy byla ověřena totožnost žalované prostřednictvím kopie jejího občanského průkazu, přičemž žalobce v doplnění žaloby uvedl, že žalovaná má příjem ve výši 55 626 Kč. Žalobce vycházel především z výpisu z účtu vedeného , právnická osoba, . pro žalovanou, a to za období měsíce listopadu a prosince 2023. Žalovaná měla uvést, že má zaměstnání na dobu neurčitou a je vdaná.

8. Mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, byla dne , datum, uzavřena smlouva o spolupráci, kterou se společnost , Anonymizováno, zavázala mj. prověřit zájemce o financování v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a tyto informace zpřístupnit žalobci, vyhotovit smluvní dokumentaci ke smlouvě o zápůjčce a v případě shodného projevu vůle zajistit její uzavření, v případě uzavření smlouvy o zápůjčce a následného poukázání částky zápůjčky žalobcem na účet společnosti , Anonymizováno, poukázat částku zápůjčky na účet dlužníka, sníženou o částku odměny, zajistit správu této zápůjčky, především přijímání splátek, mimořádných splátek, splátek v prodlení a následné poukazování těchto splátek na účet žalobce, zasílat upomínky v elektronické formě v případě prodlení dlužníka. Žalobce se pak zavázal zejm. při poskytnutí každé zápůjčky přenechat sjednanou odměnu z částky zápůjčky společnosti , Anonymizováno, . Výše odměny za uvedené činnosti společnosti činila 5 % z celkové dlužné částky za každou jednotlivou uzavřenou smlouvu o zápůjčce, nejméně však 1 000 Kč. Dále pak za správu zápůjčky 1 % z celkové zbývající dlužné částky za každou jednotlivou uzavřenou smlouvu o zápůjčce a za každých i započatých 12 měsíců trvání takové smlouvy; v případě společností zaslané předžalobní výzvy dlužníkovi 7 % z každého plnění na zesplatněnou zápůjčku; v případě společností zaslané předžalobní výzvy dlužníkovi a současném podání žaloby advokátem 14 % z každého plnění na zesplatněnou zápůjčku; v případě insolvenčního řízení dlužníka 14 % z každého plnění.

9. Žalovaná nezpochybňuje, že na její účet byla žalobcem připsána částka ve výši 18 188 Kč. Jedná se tak o částku úvěru ve výši 20 000 Kč poníženou o částku 1 812 Kč představující odměnu věřitele dle smlouvy o zápůjčce, a to odstavce 2.2 této smlouvy.

10. Z tabulky označené jako splátkový kalendář půjčky č. , hodnota, předložené žalobcem vyplývá, že žalovaná měla uhradit 48 splátek po 755 Kč, avšak uhradila pouze 17 splátek, tedy celkem 12 835 Kč, když tato skutečnost je mezi účastníky řízení zjevně nesporná.

11. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 9. 2025.

12. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobce skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdil, avšak dostatečně neprokazoval tvrzení ohledně zkoumání osobních, majetkových a výdajových poměrů žalované. Žalobce sice prokázal, že provedl výpis žalované z Centrální evidence exekucí s negativním výsledkem a dále že ověřil na základě výpisu z bankovního účtu žalované za předchozí dva měsíce, že je jí pravidelně vyplácena mzda, avšak neprokázal, že by se jakkoli blíže zabýval výdaji žalované, a to zejména z hlediska jejích pravidelných výdajů na úhradu dosavadních dluhů, přičemž z listinných důkazů ani nevyplývá, kolik má např. žalovaná vyživovacích povinností.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumía) poskytováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr vlastním jménem a na vlastní účet, 2. předkládání návrhu na sjednání spotřebitelského úvěru vlastním jménem a na vlastní účet, 3. provádění přípravných prací směřujících vlastním jménem a na vlastní účet ke sjednání spotřebitelského úvěru, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru vlastním jménem a na vlastní účet, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru osobou, která spotřebitelský úvěr se spotřebitelem sjednala,b) zprostředkováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 2. předkládání návrhů na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela,c) posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr,d) poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr,e) zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 7 ZoSÚ poskytovat spotřebitelský úvěr jako podnikatel je oprávněna pouze a) banka, zahraniční banka a zahraniční finanční instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank, b) spořitelní a úvěrní družstvo za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost spořitelních a úvěrních družstev, c) platební instituce a zahraniční platební instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk, d) poskytovatel platebních služeb malého rozsahu za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk, e) instituce elektronických peněz a zahraniční instituce elektronických peněz za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk, f) vydavatel elektronických peněz malého rozsahu za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk a g) nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (§ 9) za podmínek stanovených tímto zákonem.

18. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud byl nucen dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, neboť žalobce (resp. zprostředkovatel) nedostál svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Žalobou uplatněný nárok je tak částečně v rozporu s právními předpisy, a nejsou tudíž splněny podmínky pro vyhovění žaloby v plném rozsahu.

23. Dále se soud byl nucen zabývat otázkou, zda se v dané věci uplatní výše citovaný zákon o spotřebitelském úvěru, když tato skutečnost je mezi smluvními stranami zásadně rozporná. V tomto směru soud uzavřel, že byť smlouva o zápůjčce byla sjednána mezi dvěma fyzickými osobami, do tohoto smluvního a kontraktačního vztahu vstoupil další subjekt a sice společnost , Anonymizováno, , které provozuje portál na adrese , Anonymizováno, prostřednictvím kterého byla smlouva o zápůjčce uzavřena, a to současně za situace, kdy žalobce měl uzavřenou s touto společností smlouvu o spolupráci, v níž se zavázal poskytovat společnosti , Anonymizováno, odměnu za každou uzavřenou smlouvu prostřednictvím portálu shora uvedeného. Za této situace byl soud nucen dospět k názoru, že v daném případě v procesu úvěrování spotřebitele (tedy žalované) vystupuje jako prostředník zprostředkovatel (společnost , Anonymizováno, ), který jako podnikatel zprostředkovává zápůjčky pro spotřebitele, i když sám není přímo věřitelem z uzavřených smluv o zápůjčce, a proto ani není přímo poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu § 7 ZoSÚ. Přesto taková smlouva naplňuje definiční znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 ZoSÚ, když jde tedy o peněžitou zápůjčku zprostředkovanou spotřebiteli. Soud proto dospěl k názoru, že na tento smluvní vztah plně dopadá právní úprava ZoSÚ (srov. blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2919/2022 nebo rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 95 Co 9/2024, kde byla řešena taktéž smlouva o zápůjčce zprostředkovaná společností , Anonymizováno, prostřednictvím platformy , Anonymizováno, .

24. Poté, co soud dospěl k závěru, že na daný případ dopadá ZoSÚ, zabýval se tím, zda ze strany žalobce, případně zprostředkovatele, byla splněna povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobce, případně zprostředkovatel, své povinnosti ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ nedostál. Jak je uvedeno výše, soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by byly náležitě ověřovány pravidelné výdaje žalované, respektive obecně majetková situace žalované, když vyházel pouze z dvou měsíčních výpisů z běžného účtu vedeného u bankovního ústavu pro žalovanou. Žalobce prokázal, že takto byly alespoň zkoumány příjmy žalované, které je možné považovat skutečně za vyšší, ale nelze z nich bezvýhradně usuzovat celkovou majetkovou, a především osobní situaci žalované. Současně není možné uvedený příjem považovat za pravidelný, neboť by bylo nutné blíže zkoumat a prokázat právní a ekonomický důvod každého takového příjmu, což v dané věci ohledně těchto dalších příjmů splněno nebylo. Co se týče výdajové stránky, zde nebylo prokázáno prakticky ničeho, vyjma běžných výdajů. Žalobce se proto měl pečlivěji zabývat zejména případnou úvěrovou historií žalované a provést kupříkladu lustraci v některém z dlužnických registrů, jakými jsou například registr SOLUS nebo bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI, NRKI), což je dnes zcela běžná praxe u poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z těchto databází mohl žalobce zjistit celkový počet čerpaných úvěrových produktů, byť i negativní. Žalobce však takovou lustraci neprovedl a blíže se majetkovou situací žalované nezabýval, respektive tak nebylo v řízení prokázáno a naprosto se nezabýval osobní situací žalované, např., jak je již výše uvedeno, zda má vyživovací povinnosti a v jakém rozsahu. Žalobce se svou neúčastí na jednání soudu zbavil možnosti poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Soudu proto nezbylo než dospět k závěru, že žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ stižena absolutní neplatností.

25. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od 1. 12. 2016 soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (případně i jiné osoby) řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele, byť v tomto případě žalovaná tuto skutečnost namítla. V této souvislosti je možné odkázat, např. na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Soud v této souvislosti dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. Jelikož tak smlouva o zápůjčce byla shledána, jak vyplývá z výše uvedených skutečností, jako absolutně neplatná z důvodu nesplnění povinnosti s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, soud se dále zabýval otázkou případného bezdůvodného obohacení na straně žalované. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalované byla na její účet připsána částka ve výši 18 188 Kč, přičemž žalovaná uhradila, jak je již i výše uvedeno 17 splátek po 1 755 Kč, tj 12 835 Kč. Přes závěr o absolutní neplatnosti bylo v řízení prokázáno, že žalované byla tedy poskytnuta částka ve výši 5 353 Kč, která doposud zůstává neuhrazena a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Z hlediska subjektu, na jehož úkor se žalovaná takto obohatila, je jasně patrné, že byť peněžní prostředky byly žalované zaslány z účtu společnosti , Anonymizováno, , tak ochuzeným subjektem je ve skutečnosti žalobce, který s žalovanou smlouvu uzavřel a který též jistinu zápůjčky žalované odeslal prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, , která tak ve smluvním vztahu vystupovala pouze jako zprostředkovatel. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5 353 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy, když soud z tohoto důvodu zamítl i požadovaný smluvní úrok z prodlení a úrok ve výši 33 % p.a.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když převažující úspěch ve věci měla žalovaná. Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 23 405 Kč, avšak úspěšný byl pouze v částce 5 353 Kč. Žalovaná tak měla úspěch v rozsahu 78 % a žalobce měl úspěch v rozsahu 22 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu tak soud dospěl k závěru, že žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %. Náhrada nákladů řízení sestává ze dvou úkonů právního zastoupení v částce 4 120 Kč v souladu s ustanovením § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis odporu proti platebnímu rozkazu) a ze dvou režijních paušálů po 450 Kč, tj. tedy celkem 5 020 Kč. Soud dále uložil zaplatit žalobci žalované 21 % DPH v částce 1 054,20 Kč, když právní zástupce žalované prokázal, že je plátcem DPH.