14 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Miloslavem Holubem v právní věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 384,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 481,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 15 481,24 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 19 903,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 341,28 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky ve výši 35 384,45 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím internetových stránek Anonymizováno smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 43 700 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho účet v plné výši v částce 15 503 Kč, když žalobkyně uvádí jistinu ve výši 15 481,24 Kč. Žalovaný dále zvolil volitelné služby, a to „klidné spaní“ za poplatek 47,58 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 293,70 Kč. Žalovaný však žádnou částku žalobkyni neuhradil. Ke dni podání žaloby měl žalovaný dle tvrzení žalobce nesplacený dluh ve výši 34 451,90 Kč sestávající z jistiny ve výši 15 481,24 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 293,70 Kč, smluvního úroku ve výši 18 629,38 Kč, poplatku za klidné spaní ve výši 47,58 Kč. Žalovaný byl dále zavázán hradit smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené částky jistiny.

2. Okresní soud v Lounech ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný nedostavil, když omluvil svoji účast z důvodu zaměstnání a právní zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Za situace, kdy se žalobkyně z jednání omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil po stručné omluvě a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti účastníků řízení, když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, všeobecných smluvních podmínek, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ověření totožnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů žalované, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. soud zjistil, že smlouva o úvěru číslo hodnota měla být uzavřena dne datum mezi žalovaným a žalobkyní, a to elektronicky. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř.

5. Ze zprávy právnická osoba. bylo zjištěno, že žalovanému byla ve dnech datum – datum na účet žalovaného připsána od žalobkyně částka ve výši 15 504,25 Kč.

6. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že zjišťovala údaje od žalovaného, a to celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Žalobkyně dle svého tvrzení dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registru centrální evidence exekucí, vyžádala výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů. Současně žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného od května 2024 do srpna 2024.

7. Svá tvrzení doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně. Žalobkyně se k jednání dne datum nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru a dále výpisem z běžného účtu žalovaného.

8. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného vedený u výše uvedené banky celkem částku 15 504,25 Kč. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného a důsledného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

12. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

13. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Je však zjevné, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo v tomto případě pouze formální, byť žalobkyně uvádí, že posouzení úvěruschopnosti je úspěšné. Další důkazy prokazující úvěruschopnost žalovaného a jejího zjišťování však soudu předloženy nebyly.

14. Žalobkyně, alespoň jak vyplývá z listinných důvodů, neověřovala žádné další případné výdaje žalovaného (případné další úvěry, leasingy atd.), přičemž soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen touto listinou v případném soudním sporu doložit, že k tomuto činila příslušné kroky. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 504,25Kč, přičemž žalovaný neuhradil ani část dluhu. Je tak možné konstatovat, že žalovaný se na úkor žalobkyně za výše uvedených okolností bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.).

16. Soud je však nucen konstatovat, že v tomto případě se žalovaný sice obohatil bezdůvodně o částku 15 481,24 Kč (částka specifikovaná v žalobě), ale za situace, kdy žalobkyně požaduje uhrazení částky 35 584,45 Kč, nezbylo soudu než žalobu částečně zamítnout.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný měl ve věci převažující úspěch, avšak zjevně neměl v souvislosti s tímto řízení žádné náklady a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.