17 C 110/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: jméno zainteresované společnosti , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou tituly před jménem . jméno FO , tituly za jménem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26 108,59 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 905,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 797 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 203 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 203 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 884,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 26. 10. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 108,59 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytla jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 36 % ročně ve výši celkem 552,33 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 857,14 Kč v jedné splátce ve výši 23 409,47 Kč splatné do 28 dnů ode dne odeslání finančních prostředků, k čemuž došlo dne , datum, . Následně dne , datum, strany uzavřely dodatek o prodloužení splatnosti úvěru, kdy došlo k prodloužení splatnosti o dalších 28 ode dne schválení prodloužení, kdy současně došlo ke snížení poplatku za poskytnutí úvěru na částku 2 856,26 Kč. Jednorázová splátka úvěru tak měla činit 23 408,59 Kč. Žalovaná však dosud úvěr nesplatila. Krom výše uvedené částky 23 408,59 Kč žalobkyně požaduje dále uhradit částku 2 700 Kč představující sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 20 000 Kč od 14. 6. 2023 do 26. 10. 2023. Příslušenství je pak tvořeno zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 14. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná uplatněný nárok částečně uznala a to v rozsahu částky 14 203 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobkyně. Žalovaná je toho názoru, že sjednaná smlouva je absolutně neplatná, neboť výše RPSN 678,29 % odporuje dobrým mravům, kdy průměrná výše RPSN činila u spotřebitelských úvěrů dle údajů ČNB 10 až 20 %. Žalobkyně dále nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná v minulosti opakovaně čerpala u žalobkyně spotřebitelské úvěry, avšak v předmětném období v roce , Anonymizováno, se dostala do obtížné finanční situace vlivem „zastavení“ realitního trhu. Žalobkyně v únoru a březnu , Anonymizováno, žádala o spotřebitelský úvěr u dalších 8 společností, které ji však žádost odmítly. Žalobkyně se pak před uzavřením smlouvy zajímala jen o příjmy žalované, a to když v březnu , Anonymizováno, schválila úvěr pouze na základě jednorázových příjmů žalované z měsíce listopadu , Anonymizováno, a začátku ledna , Anonymizováno, . Při sjednání prodloužení splatnosti dne , datum, pak již žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala zcela a nedotazovala se žalované ani na její příjmy. Žalovaná tvrdila, že na svůj dluh již žalobkyni platbou ze dne , datum, uhradila částku 5 797 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tedy představuje částku 14 203 Kč, ohledně které žalovaná nárok žalobkyně uznala. Ve zbývajícím rozsahu pak žalovaná s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy považuje žalobní nárok za nedůvodný.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná s žalobkyní uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně smluvních podmínek a sazebníku. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 36 % ročně ve výši celkem 552,33 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 857,14 Kč v jedné splátce ve výši 23 409,47 Kč splatné do 28 dnů ode dne odeslání finančních prostředků. RPSN činila 678,29 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 21-22, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 23-24, úvěrové podmínky včetně sazebníku na č. l. 25-29, kopie občanského průkazu na č. l. 63/. Jistina úvěru ve výši 20 000 Kč byla žalované vyplacena na bankovní účet dne , datum, /viz potvrzení o platbě na č. l. 65/. Žalobkyně poté s žalovanou dne 16. 5. 2023 uzavřely dodatek o prodloužení splatnosti úvěru, kdy došlo k prodloužení splatnosti o dalších 28 dní ode dne schválení prodloužení, kdy současně došlo ke snížení poplatku za poskytnutí úvěru na částku 2 856,26 Kč. Jednorázová splátka úvěru tak měla činit 23 408,59 Kč /viz dodatek o prodloužení splatnosti na č. l. 30/. Žalovaná žalobkyni dne , datum, uhradila částku 5 797 Kč, a to přesně dle platebních údajů uvedených ve smlouvě o úvěru, tedy na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, /viz potvrzení o platbě na č. l. 31/. Nároky z předmětné smlouvy o úvěru byly již řešeny v řízení před finančním arbitrem č. j. , Anonymizováno, . Řízení však bylo zastaveno, a to s ohledem na probíhající soudní řízení /viz oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem na č. l. 17-18, usnesení finančního arbitra ze dne , datum, na č. l. 19-20/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k úhradě na č. l. 64 a 56/.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Žalobkyně předložila formulář nazvaný profil klienta, v kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři žalovaná žila v domácnosti sama a pracovala jako OSVČ v oboru , Anonymizováno, s měsíčním příjmem 110 226 Kč. Výše měsíčních závazků činila 36 000 Kč, z čehož částku 19 000 Kč představovaly splátky úvěrů, částku 11 000 Kč představovala splátka hypotéky, částku 3 000 Kč činily náklady na bydlení a ostatní výdaje (telefon, jízdenky apod.) činily 3 000 Kč. Žalobkyně dále předložila výpis z Registru platebních informací (REPI), podle něhož v době uzavření smlouvy žalovaná splácela 2 spotřebitelské úvěry, přičemž v jednom případě zbývalo k úhradě 43 435 Kč a v druhém případě 16 042 Kč. Ani v jednom tomto případě nebyla žalovaná v prodlení s úhradou závazku po splatnosti. Žalobkyně měla dále k dispozici 2 výpisy z bankovních účtů žalované. Z těchto výpisu se podává, že žalované byla dne , datum, připsána na účet částka ve výši 200 000 Kč s popisem, že se jedná o , Anonymizováno, . Dále dne , datum, byla žalované připsána na účet částka ve výši 130 000 Kč opět s popisem, že jde o , Anonymizováno, /viz profil klienta na č. l. 46-44, výpis z REPI na č. l. 57-59, výpisy z účtu na č. l. 60-62/. Z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou navíc vyplývá, že žalobkyně se dotazovala žalované pouze na její příjmy, nikoli též výdaje /viz emailová komunikace účastníků na č. l. 80-87/. Z výpisu z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, který si žalovaný nechala zpracovat dne , datum, , bylo dále zjištěno, že žalovaná v únoru a březnu , Anonymizováno, žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru minimálně u dalších 8 společností, z nichž všechny žádost o úvěr odmítly /viz výpis z NRKI ze dne , datum, na č. l. 79/.

6. Rozhodnutím České národní banky ze dne 31. 10. 2022, č. j. 2022/110707/570, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši , právnická osoba, 000 Kč, neboť byla na základě prověření relevantního kontrolního vzorku shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 153 odst. 1 písm. e) a § 154 odst. 1 písm. e) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předmětné jednání žalobkyně spočívalo v tom, že nepořizovala a neuchovávala záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů, neposuzovala řádně úvěruschopnost spotřebitelů, a to v období mezi roky 2018 a 2019 /viz rozhodnutí ČNB z 31. 10. 2022, sp. zn. Sp/2020/126/573 na č. l. 74-78/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

16. Soud uvádí, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedené ve formuláři profilu klienta, především že by dostatečně ověřovala výši výdajů žalované, zejména pokud jde o výši nákladů na bydlení a dalších běžných výdajů (na stravu, ošacení, na dopravu atp.). Pouze stran příjmů žalobkyně prokázala, že tyto byly skutečně zkoumány a ověřovány na základě předložených výpisů z bankovních účtů žalované. Avšak stran výdajů v příslušném formuláři jsou pouze doplněna čísla, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho k nim žalobkyně dospěla a jak je případně ověřovala. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií listin, z nichž byly tyto údaje případně zjištěny. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených ve formuláři lze mít důvodné pochyby. Soud nepovažuje za pravděpodobné, že by měsíční výdaje na bydlení žalované, a to včetně plateb za služby spojené s bydlením (voda, elektřiny, plyn atp.), činily pouze 3 000 Kč. , adresa, 000 Kč představující ostatní osobní výdaje neodpovídá ani částce životního minima. Skutečnost, že žalobkyně se dotazovala žalované pouze na její příjmy, nikoli už výdaje, vyplývá i z předložené emailové komunikace účastníků řízení. Výdaji žalované se přitom žalobkyně měla o to pečlivěji zabývat, když zjistila, že žalovaná měsíčně splácí částku 30 000 Kč na své dosavadní závazky, mimo jiné i jiné spotřebitelské úvěry. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze žádosti o úvěr vyplývala, skutečně jednalo.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty, smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu smluvní pokuty, smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru zamítl.

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Žalovaná současně prokázala, že na tento svůj dluh žalobkyni platbou ze dne , datum, uhradila částku 5 797 Kč, když platba byla učiněna ve prospěch účtu žalobkyně s variabilním symbolem přesně dle instrukcí uvedených v předmětné smlouvě o úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni částku 14 203 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrady žalované ze dne 16. 5. 2023 ve výši 5 797 Kč) včetně zákonného úroků z prodlení z této částky. Naopak ohledně částky 5 797 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky soud žalobu taktéž zamítl, neboť žalovaná prokázala, že v tomto rozsahu svůj dluh již žalobkyni uhradila.

21. Stran příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka.22. , adresa, k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

23. Pro úplnost soud uvádí, že v dané věci nebylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, byť žalovaná žalobou uplatněný nárok částečně uznala. Podle § 153a odst. 1 věty druhé o. s. ř. uzná-li žalovaný nárok proti němu uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. V daném případě žalovaná nárok částečně uznala již v podaném odporu, k němuž se žalobkyně vyjádřila podáním doručeným soudu dne 26. 3. 2024, v němž však žalobkyně nenavrhla vydání částečného rozsudku pro uznání. Žalobkyně poté v podání ze dne 10. 5. 2024, kterým omluvila svou účast na jednání soudu, uvedla, že pro případ, budou-li v průběhu jednání splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, navrhuje žalobkyně vydání rozsudku pro uznání. Z logiky věci a z písemného vyjádření tohoto návrhu jej soud nepovažuje za konkrétní návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání v této věci dle částečného uznání žalované vyjádřeného v podaném odporu, ale jde spíše o obecný návrh pro případ, že při jednání dojde k nějaké nové situaci, což není daný případ. Nadto se jedná o podmíněný procesní úkon, ke kterému se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Soud proto v tomto případě nerozhodl částečným rozsudkem pro uznání.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 884,17 Kč, přičemž tato částka představuje 8,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 045 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 108,59 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 440 Kč ve výši 1 562,40 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.