17 C 122/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobce: jméno zainteresované společnosti IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou tituly před jménem . jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 285 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 626 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 659 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 1 750 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to ve splátkách po 250 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobce se obrátil dne 21. 12. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 15 285 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalobce poskytl žalované zdravotní služby v podobě ošetření a převozu do nemocnice zdravotnickou záchrannou službou jednak dne , datum, a jednak dne , datum, . Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nemá uzavřené zdravotní pojištění, byly jí za poskytnuté zdravotní služby vyúčtovány faktury, a to faktura č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 626 Kč, se splatností dne 26. 4. 2023, a dále faktura č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 659 Kč, se splatností dne , datum, . Žalovaná tyto dlužné částky neuhradila ani přes předžalobní výzvy žalobce.

2. Žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť toho času je v evidenci úřadu práce v Lounech a má malý příjem. Dále poprosila o shovívavost a splátkový kalendář.

3. S ohledem na vyjádření žalované se soud pokusil o zprostředkování smírného řešení sporu mezi účastníky. Žalobce navrhl uzavření soudního smíru, podle kterého by žalovaná mohla hradit svůj dluh ve formě měsíčních splátek po 1 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, a dále za předpokladu řádného plnění splátek by se žalobce vzdal nároku na zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalovaná se však ani přes opakované urgence soudu k návrhu na uzavření soudního smíru nepřipojila v písemné formě. Žalovaná toliko zaměstnankyni zdejšího soudu dne 25. 4. 2024 telefonicky avizovala svůj souhlas s návrhem smíru s tím, že soudu následně zašle své písemné vyjádření, k čemuž však ani přes urgence nedošlo.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná má na adrese uvedené shora adresu místa bydliště a písemnosti jsou jí na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalobce dne , datum, a dne , datum, poskytl žalované zdravotní služby. V obou případech zdravotní služby spočívaly v základním ošetření a převozu do Nemocnice , adresa, . Jelikož žalovaná je cizím státním příslušníkem a nemá uzavřené zdravotní pojištění, poskytnuté zdravotní služby jí byly vyúčtovány k přímé úhradě, a to fakturami č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 626 Kč, se splatností dne 26. 4. 2023, a dále č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 659 Kč, se splatností dne 4. 9. 2023 /viz vyúčtování výkonu zdravotnické záchranné služby, faktury/. V obou případech byla žalované vyzvána k úhradě dvěma upomínkami doručovanými na adresu bydliště žalované /viz upomínky včetně dokladů o doručení/. Žalobce naposledy vyzval žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

9. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách (dále jen „ZZS“), zdravotními službami se mimo jiné rozumí: a) poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky, a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče; d) zdravotnická záchranná služba; e) zdravotnická dopravní služba, jejímž účelem je přeprava pacientů mezi poskytovateli nebo k poskytovateli a zpět do vlastního sociálního prostředí, je-li to nezbytné k zajištění poskytnutí zdravotních služeb, rychlá přeprava zdravotnických pracovníků k zabezpečení neodkladné péče u poskytovatele; f) přeprava pacientů neodkladné péče, kterou se rozumí jejich přeprava mezi poskytovateli výhradně za podmínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy.

10. Podle § 41 odst. 1 písm. c) ZZS pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „ZVZP“), ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud: a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné; b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy; c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud v prvé řadě uvádí, že nemohl schválit smír mezi účastníky, neboť žalovaná s návrhem smíru nevyjádřila souhlas ve formě, kterou vyžaduje zákon, tedy ve formě písemné (srov. § 42 o. s. ř.). Písemné vyjádření k návrhu soudního smíru pak žalovaná soudu nedoručila ani přes opakované urgence. Soud tedy žalobu věcně projednal a dospěl k závěru, že je důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo ve dvou případech k ústnímu uzavření smlouvy o péči o zdraví, na jejímž základě žalobce poskytl žalované zdravotní služby ve smyslu § 2 odst. 2 ZZS spočívající v ošetření a v převozu do Nemocnice , adresa, . Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaná jako cizí státní příslušník byla účastna na veřejném zdravotním pojištění, jde o zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění, a žalovaná byla povinna zaplatit žalobci cenu poskytnutých zdravotních služeb podle § 41 odst. 1 písm. c) ZZS, kterou žalobce žalované vyúčtoval a vyfakturoval v celkové ceně ve výši 15 285 Kč. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku žalobci uhradila, uložil soud žalované povinnost tuto částku žalobci uhradit.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalované částky řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobce uplatnil.

14. Pro úplnost soud konstatuje, že pokud jde o skutečnost, že žalovaná nemá uzavřené zdravotní pojištění, soud dospěl k závěru, že jde o tzv. tvrzení o negativní skutečnosti, které není třeba ze strany žalobce prokazovat. Má-li žalovaná ve skutečnosti nějaký právní důvod na poskytnutí zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, bylo na žalované, aby tento důvod tvrdila a prokázala. Ostatně žalovaná ani v tomto řízení netvrdila, že má nárok na hrazené zdravotní služby, když se bránila pouze tím, že v současné době má nízký příjem.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 285 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil k rukám zástupkyně žalobce jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud vyhověl žádosti žalované ohledně možnosti úhrady dluhu ve splátkách, a to v celkové výši 2 000 Kč měsíčně, z čehož částka 1 750 Kč bude určena k úhradě hlavního závazku (15 285 Kč se zákonným úrokem z prodlení) a částka 250 Kč bude určena na úhradu náhrady nákladů řízení. Splátky budou splatné vždy do 25. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Důvodem pro toto rozhodnutí byla finanční situace žalované, které výše příjmů neumožňuje uhradit dluh jednorázově, a taktéž souhlasné stanovisko žalobce prezentované v návrhu na schválení soudního smíru. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobce a ke splacení celého dluhu tak dojde v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že toto dobrodiní je žalované poskytnuto pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nesplní-li žalovaná některou splátku řádně a včas, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky, přičemž toto právo může žalobkyně uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.