17 C 131/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 23. 1. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 20 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení a původnímu věřiteli neuhradila ničeho. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a dále dne , datum, na žalobkyni. Jelikož žalobkyni se nepodařilo dohledat předmětnou smlouvu o úvěru a je schopna doložit pouze odeslání jistiny ve výši 20 00 Kč na bankovní účet žalované, žádá touto žalobou přiznat pouze právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. Příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 18. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, odeslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 20 000 Kč /viz doklad o výplatě, potvrzení banky o majiteli účtu a o připsání částky/. Pohledávka vůči žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost , právnická osoba, . dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, přičemž tyto skutečnosti byly žalované oznámeny /viz smlouvy o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě ve lhůtě tří dnů předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2024/viz předžalobní upomínku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila dne , datum, žalované částku ve výši 20 000 Kč, kdy se patrně mělo jednat o výplatu jistiny zápůjčky či úvěru, přičemž existenci smluvního vztahu se žalobkyni nepodařilo prokázat, respektive o to ani v tomto řízení neusilovala. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena až na žalobkyni. Jelikož se nepodařilo prokázat právní důvod poskytnutí předmětné částky žalované, jde ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni (po postoupení pohledávky) vrátit. Soud proto přiznal žalobkyni částku 20 000 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení řádně a včas dle výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „s. a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za dva úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a odeslání výzvy k úhradě dle § 11 odst. 1 s. a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) s. a. t., dále z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný již za účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. spočívající v podání návrhu ve věci samé, a to podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), včetně jedné paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Pokud jde o aplikaci ust. § 14b a. t., soud uvádí, že žalobkyni je běžně při vymáhání nároků z úvěrových smluv přiznávána náhrada nákladů řízení právě podle tohoto ustanovení, neboť se jedná o žaloby tzv. formulářového typu. V daném případě, pokud by žalobkyně soudu předložila příslušnou úvěrovou smlouvu, by tomu bylo patrně také tak. Žalobkyně však v žalobě uvedla, že smlouvu není schopna doložit, a proto žádá o vrácení vyplacené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud by tedy soud dospěl k závěru, že se v tomto případě nejedná o žalobu formulářového typu, byla by náhrada nákladů řízení zhruba 4,5násobně vyšší, což by bylo podle závěru soudu popřením spravedlnosti, neboť fakticky jediným rozdílem oproti jiným řízením je skutečnost, že žalobkyně není schopna doložit příslušnou smlouvu o úvěru, což v tomto smyslu nelze dávat k tíži žalované. Soud tedy dospěl k závěru, že i v tomto případě se jedná o tzv. žalobu formulářového typu, byť se žaloba oproti jiným liší v tom, že nárok není uplatňován z titulu uzavřené smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení.