17 C 15/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o zrušení věcného břemene – služebnosti cesty, stezky, průhonu a cesty vozové I. Věcné břemeno služebnosti cesty, stezky, průhonu a cesty vozové váznoucí na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. a obci , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro k. ú. a obec , adresa, , ve prospěch panujícího pozemku ve vlastnictví žalovaných parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro k. ú. a obec , adresa, , zřízené rozhodutím , Anonymizováno, . okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , se bez náhrady zrušuje.II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 21 797,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, Anonymizováno 1. Žalobkyně se obrátila dne 16. 1. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou se domáhá zrušení věcného břemene služebnosti cesty, stezky, průhonu a cesty vozové váznoucího na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. a obci , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro k. ú. a obec , adresa, (dále i jen „služebné pozemky“), ve prospěch panujícího pozemku v podílovém spoluvlastnictví žalovaných parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro k. ú. a obec , adresa, (dále i jen „panující pozemek“). Věcné břemeno bylo zřízeno rozhodnutím , Anonymizováno, . okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Žalobkyně tvrdila, že od zřízení věcného břemene uplynulo již 119 let a od té doby se situace na dotčených pozemcích zcela změnila a věcné břemeno již nemá žádné opodstatnění ani jakýkoli důvod. Při zřízení věcného břemene byla potřeba vyřešení přístupu k pozemkům. V dnešní době již pozemek parc. č. , Anonymizováno, ve spoluvlastnictví žalovaných má samostatný přístup z cesty – pozemku parc. č. , Anonymizováno, , se kterým bezprostředně sousedí. Žalobkyně se snažila vyřešit tuto situaci smírnou cestou a uzavřít s žalovanými dohodu o zrušení věcného břemene. Avšak žalované na výzvy žalobkyně nereagovaly.

2. Žalované se ve věci nikterak nevyjádřily a zůstaly zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalované jsou státními příslušnicemi Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 24 odst. 1 Nařízení Brusel I bis platí, že bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost tyto soudy členského státu pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. Jelikož panující i služebná nemovitost se nachází v České republice, je zdejší soud nadám pravomocí v této věci rozhodovat.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Dle zápisu v katastru nemovitostí na služebných pozemcích ve výlučném vlastnictví žalobkyně vázne věcné břemeno popsané ve výroku tohoto rozsudku /viz výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 7-10, 46-47/. Dle zápisu v katastru nemovitostí je panující pozemek v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, kdy každé náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ½. Vlastnické právo žalované nabyly na základě usnesení soudu o chválení dědické dohody , Anonymizováno, ze dne , datum, /viz výpis z katastru nemovitostí 6/. Předmětné věcné břemeno bylo zřízeno rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým byl schválen smír mezi účastníky. Z obsahu tohoto smíru bylo zjištěno, že smyslem zřízení věcného břemene bylo zajištění přístupové cesty k panujícímu pozemku, kde pravděpodobně byla obhospodařována chmelnice a služebnost byla zřízena úplatně /viz kopie citovaného rozhodnutí na č. l. 4-5/. Panující pozemek ve vlastnictví žalovaných přímo sousedí s pozemkem prc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který dle zápisu v katastru nemovitostí vlastní obec , adresa, , přičemž jde o druh pozemku ostatní plocha, způsob využití jiná plocha a tento pozemek dále sousedí s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , který je veden jako ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Panující pozemek přitom přímo nesousedí s žádným ze služebných pozemků. Panující pozemek sice bezprostředně sousedí s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , který dle zápisu v katastru nemovitostí vlastní žalobkyně, avšak na něm již nevázne předmětné věcné břemeno. Služebné pozemky samostatně bezprostředně nesousedí s žádnou komunikací, avšak žalobkyně dále dle zápisu v katastru nemovitostí vlastní pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který přímo sousedí s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který je veden jako ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Avšak ani na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, již předmětné věcné břemeno nevázne /viz snímky z katastrální mapy na č. l. 11 a 57, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 12 a 48-56, 7-10 a 46-47/. Z veřejně dostupných satelitních snímků a z místní znalosti je pak soudu známo, že panující pozemek ve vlastnictví žalovaných není v tuto chvíli užíván, ani užíván být nemůže, neboť je, stejně jako většina sousedních pozemků, zarostlý nepřístupnou vegetací, keři a vzrostlými náletovými stromy dosahující výšky i několik metrů. Stejně tak je zarostlý i pozemek prc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , se kterým panující pozemek bezprostředně sousedí a který dále sousedí s obecní komunikací – pozemkem parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .

6. Žalobkyně dopisem ze dne 14. 6. 2024 se obrátila na žalované s návrhem na uzavření dohody o zrušení věcného břemene, kdy v dopise uvedla, že chce své služebné pozemky využít jako zástavu pro bankovní úvěr, přičemž banka trvá na tom, aby pozemky nebyly zatíženy věcným břemenem. V dopise žalobkyně nabídla, že ponese veškeré náklady vzniklé v důsledku uzavření předmětné dohody. Dopis byl žalovaným doručen dne 21. 6. 2024 /viz dopis včetně dokladu o doručení na č. l. 13-15/. Žalované na dopis nijak nereagovaly a nereagovaly ani na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 7. 2024, v níž byl zopakován návrh na uzavření dohody o zrušení věcného břemene s tím, že pokud nebude dohoda uzavřena, bude žalobkyně nucena zahájit soudní řízení. Výzva byla odeslána dne 2. 8. 2024 /viz výzva včetně dokladu o odeslání na č. l. 16-17/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

9. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

10. Podle § 1299 odst. 1 o. z. služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětná služebnost byla zřízena soudním smírem schváleným v roce 1905. Z obsahu tohoto smíru se podává, že smyslem bylo zajištění přístupové cesty k panujícímu pozemku, kde pravděpodobně byla obhospodařována chmelnice a služebnost byla zřízena úplatně. Lze tedy předpokládat, že v době zřízení služebnosti panující a služebné pozemky spolu přímo sousedily s tím, že služebné pozemky zajišťovaly přístup na pozemek panující. Od té doby zjevně došlo k významné změně faktických poměrů. Panující pozemek ve vlastnictví žalovaných není v tuto chvíli užíván, ani užíván být nemůže, neboť je, stejně jako většina sousedních pozemků, zarostlý nepřístupnou vegetací, keři a vzrostlými náletovými stromy dosahující výšky i několik metrů. Je tedy zřejmé, že panující pozemek v současné době již není dlouhodobě k hospodářským účelům využíván. Pozemek je zarostlý, nepřístupný a pravděpodobně není nyní užíván k žádným účelům. To však nemohlo být v řízení postaveno najisto, neboť obě žalované zůstaly v řízení zcela pasivní, přestože je soud opakovaně vyzýval k vyjádření k žalobě, kdy příslušná usnesení byla žalovaným doručována do vlastních rukou oproti vlastnoručnímu podpisu.

12. Další významná změna poměrů spočívá ve skutečnosti, že služebné pozemky ve vlastnictví žalobkyně, které jsou zatíženy služebností, již nikde přímo nesousedí s pozemkem panujícím, a tudíž služebnost nedává žádný funkční význam, a to i kdyby měl být panující pozemek nadále využíván jako v minulosti k hospodářským účelům. Má-li být smyslem služebnosti napojení panujícího pozemku na přístupovou cestu, pak služebnost tento smysl neplní a plnit nemůže, neboť ani samotné služebné pozemky nejsou přímo napojeny na přístupovou cestu. Žalobkyně je dále vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , přičemž tento pozemek přímo sousedí s obecní komunikací, a to pozemkem parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví obce , adresa, . Tento pozemek však již zatížen služebností není.

13. Žalobkyně navíc uvádí, že panující pozemek má vlastní napojení na obecní komunikaci na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to prostřednictvím sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví obce , adresa, . To je sice pravda, avšak tento pozemek není v katastru nemovitostí veden jako komunikace, nýbrž pouze jako ostatní plocha se způsobem využití jiná plocha. Je tedy otázkou, zda daný pozemek může v tuto chvíli být využíván jako přístupová cesta k pozemku žalovaných či nikoli, a to například v režimu účelové komunikace dle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jelikož tento pozemek je v současné době stejně zarostlý a nepřístupný jako samotný pozemek žalovaných, je soud přesvědčen, že nikoli. To však neznamená, že v budoucnu tuto funkci plnit nemůže. Ostatně s ohledem na velikost, rozměry a prostorové umístění tohoto pozemku a rozložení okolních pozemků lze předpokládat, že v minulosti tento pozemek plnil právě úlohu přístupové cesty z obecní komunikace na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .

14. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že v daném případě došlo k trvalé změně poměrů vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku, neboť služebnost v současné době již pro panující pozemek nepřináší naprosto žádný užitek. Služebné pozemky přímo nesousedí s panujícím pozemkem, tudíž služebnost nelze ani fakticky vykonávat, a navíc ani služebné pozemky přímo nesousedí s obecní komunikací, která by mohla být užívána jako přístupová cesta. Panující pozemek naopak sám sousedí s pozemkem ve vlastnictví obce , adresa, , který za splnění zákonných podmínek může sloužit jako účelová komunikace napojená na obecní komunikaci. Předmětná služebnost zřízená před 120 lety tak v současnosti již pro panující pozemek nepřináší žádný užitek a fakticky ji ani nelze vykonávat, když pozemky spolu nesousedí. Za této situace tak soud shledal naplnění podmínek § 1299 o. z., a proto předmětnou služebnost zrušil.

15. Soud v dané věci nepřiznal žalovaným žádnou náhradu za zrušení služebnosti, byť zákon zrušení služebnosti přiměřenou náhradou podmiňuje. Podle judikatury Nejvyššího soudu však platí, že nepřiznání žádné náhrady sice nelze a priori vyloučit, ale jelikož takový postup bude nezbytné opřít o § 2 odst. 3, bude se jednat o zcela výjimečný postup (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1663/2017). Recentní judikatura pak dokonce konstatovala, že v případě zrušení již promlčené služebnosti, není zásadně namístě náhradu přiznávat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1491/2019). Vzhledem ke všemu shora uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že služebnost již panujícímu pozemku nepřináší žádný užitek a nemůže naplňovat původní účel spočívající v zajištění přístupové cesty, je na místě v této věci přiměřenou náhradu nepřiznat. V tomto případě totiž nulový hospodářský význam služebnosti, kterou nelze vykonávat, je obdobný jako nulový hospodářský význam již promlčené služebnosti. Nepřiznání náhrady pak nebrání ani skutečnost, že služebnost byla zřízena úplatně. K jejímu zřízení totiž došlo před 120 lety a uplynutím času tato skutečnost zcela ztratila na významu, neboť od té doby přešlo vlastnictví předmětných pozemků několika generacemi právních nástupců. Ostatně žalované jsou vlastníky panujícího pozemku „teprve“ od roku 2003.

16. Podpůrně pak soud při nepřiznání přiměřené náhrady přihlédl i k ekonomickému hledisku věci. Hodnota služebnosti (respektive z ní odvozená výše přiměřené náhrady) by totiž musela být zjišťována prostřednictvím znaleckého posudku. Aktuální ceny znaleckých posudků se pohybují v řádech nižších jednotek desetitisíců korun. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnost lze důvodně předpokládat, že by cena znaleckého posudku mohla převyšovat hodnotu dané služebnosti, která již neplní žádnou funkci, což by bylo v rozporu se zájmem žalovaných, které by v případě procesního neúspěchu musely nést náklady na zpracování znaleckého posudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 797,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „s. a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 s. a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 s. a. t. a dále odměna za jeden úkon právní služby učiněný již za účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. za podání žaloby, tj. odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 750 Kč ve výši 2 047,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalovaným uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., a to společně a nerozdílně podle § 140 odst. 1 o. s. ř., neboť jde o případ nerozlučného společenství podle § 91 odst. 2 o. s. ř.