17 C 161/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem tituly před jménem . Jméno zástupce zainteresované osoby , tituly za jménem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 34 207,76 Kč s příslušenstvím I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:- částky 7 705 Kč;- kapitalizovaného úroku ve výši 2 230,29 Kč;- úroku ve výši 27 % ročně z částky 7 711,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 649,35 Kč od 24. 1. 2018 do 26. 2. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 995,14 Kč od 27. 2. 2018 do 15. 3. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 340,93 Kč od 16. 3. 2018 do 23. 4. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 686,72 Kč od 24. 4. 2018 do 14. 5. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 032,51 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení;- částky 16 720,68 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 6 424,73 Kč;- úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 14 698,96 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 411,96 Kč od 28. 4. 2017 do 19. 12. 2017;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 046,61 Kč od 20. 12. 2017 do 23. 1. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 315,91 Kč od 24. 1. 2018 do 26. 2. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 950,56 Kč od 27. 2. 2018 do 15. 3. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 585,21 Kč od 16. 3. 2018 do 23. 4. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 219,86 Kč od 24. 4. 2018 do 14. 5. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 854,51 Kč od 15. 5. 2018 do 18. 6. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 096,99 Kč od 19. 6. 2018 do 13. 7. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 096,67 Kč od 14. 7. 2018 do 20. 8. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 096,35 Kč od 21. 8. 2018 do 27. 9. 2018;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 096,35 Kč od 28. 9. 2018 do 15. 4. 2019;- úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 596,35 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení;II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni:- částku 5 679,47 Kč;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 711,98 Kč od 3. 7. 2017 do 23. 1. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 062,63 Kč od 24. 1. 2018 do 26. 2. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 716,84 Kč od 27. 2. 2018 do 15. 3. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 371,05 Kč od 16. 3. 2018 do 23. 4. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 025,26 Kč od 24. 4. 2018 do 14. 5. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 679,47 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení;- částku 4 102,61 Kč;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 287 Kč od 28. 4. 2017 do 19. 12. 2017;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 652,35 Kč od 20. 12. 2017 do 23. 1. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 383,05 Kč od 24. 1. 2018 do 26. 2. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 748,40 Kč od 27. 2. 2018 do 15. 3. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 113,75 Kč od 16. 3. 2018 do 23. 4. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 479,10 Kč od 24. 4. 2018 do 14. 5. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 844,45 Kč od 15. 5. 2018 do 18. 6. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 601,97 Kč od 19. 6. 2018 do 13. 7. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 602,29 Kč od 14. 7. 2018 do 20. 8. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 602,61Kč od 21. 8. 2018 do 27. 9. 2018;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 602,61 Kč od 28. 9. 2018 do 15. 4. 2019;- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 102,61 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení;III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 4 490,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 1. 2. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 34 207,76 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka se skládá celkem z 2 nároků, které žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřela s žalovanou 1) dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 705 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 27 % ročně ve výši celkem 1 593 Kč, administrativní poplatek (odměna za administrativní zpracování zápůjčky) ve výši 2 242 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 870 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 279 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze 3 320,53 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne , datum, právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Dále uzavřela s žalovanou 2) dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 721 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,50 % ročně ve výši celkem 2 633 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 110 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 9 978 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 613 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze 15 897,39 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 20. 4. 2017 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávky byly dne , datum, postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí 1) na jistině 7 711,98 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 5 672,49 Kč a 2) na jistině 14 698,96 Kč a na dlužném poplatku 6 124,33 Kč. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout, když uplatnila námitku promlčení obou nároků žalobkyně s tím, že již uplynula obecná promlčecí lhůta. Dále žalovaná tvrdila, že v nedávné době telefonicky sjednala se žalobkyní dohody o splátkových kalendářích, podle kterých žalobkyni nyní od března 2024 hradí splátky ve výši 1 067 Kč.

3. Žalobkyně v reakci na obranu žalované uvedla, že ani jeden z nároků promlčený není, neboť žalovaná v této věci činila dílčí úhrady dluhu i po splatnosti posledních splátek, kdy poslední úhrada dluhu v případě první smlouvy byla učiněna dne 14. 5. 2018 a v případě druhé smlouvy dokonce až dne 15. 4. 2019. Tím pak žalovaná konkludentně uznala oba své dluhy ve smyslu § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pročež v daném případě činí promlčecí lhůty 10 let (viz § 693 o. z.). Pokud jde o tvrzení žalované ohledně uzavření dohod o splátkových kalendářích, pak žalobkyně tvrdí, že žádné takové dohody uzavřeny nebyly, žalovaná na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila a bankovní účet, na který žalovaná měla činit tvrzené úhrady od března 2024, ani nenáleží žalobkyni.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela 1) dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 705 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 27 % ročně ve výši 1 593 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 242 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 870 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 279 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 9 000 Kč v hotovosti. RPSN činí v případě splatnosti zápůjčky 60 týdnů 90,99 % /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 47-48/. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, na tento svůj dluh uhradila pouze následující částky. Dne 9. 5. 20216 uhradila částku 300 Kč, dne 23. 5. 2016 částku 600 Kč, dne 19. 12. 2017 částku 345,79 Kč, dne 23. 1. 2018 částku 691,58 Kč, dne 26. 2. 2018 částku 345,79 Kč, dne 15. 3. 2018 částku 345,79 Kč, dne 23. 4. 2018 částku 345,79 Kč, dne 14. 5. 2018 částku 345,79 Kč. Celkem tak žalovaná uhradila na tento svůj dluh částku 3 320,53 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 15/.

5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřela 2) dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 721 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,50 % ročně ve výši 2 633 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 110 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 9 978 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 613 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Dle článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti zápůjčky 60 týdnů 68,70 % /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 28-29/. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, na tento svůj dluh uhradila pouze následující částky. Dne 6. 3. 20216 uhradila částku 613 Kč, dne 13. 3. 2016 částku 2 700 Kč, dne 18. 4. 2016 částku 1 000 Kč, dne 24. 4. 2016 částku 1 400 Kč, dne 25. 6. 2016 částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč, dne 19. 12. 2017 částku 634,65 Kč, dne 23. 1. 2018 částku 1 269,30 Kč, dne 26. 2. 2018 částku 634,65 Kč, dne 15. 3. 2018 částku 634,65 Kč, dne 23. 4. 2018 částku 634,65 Kč, dne 14. 5. 2018 částku 634,65 Kč, dne 18. 6. 2018 částku 242,48 Kč, dne 13. 7. 2018 částku 999,68 Kč, dne , datum, částku 999,68 Kč, dne 27. 9. 2018 částku 1 000 Kč, dne, Anonymizováno, 15. 4. 2019 částku 500 Kč. Celkem tak žalovaná uhradila na tento svůj dluh částku 15 897,39 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 16/.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly obě shora uvedené pohledávky vůči žalované postoupeny na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy na č. l. 30-46 a 50/. Oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem /viz oznámení o postoupení na č. l. 22 včetně podacího lístku ze dne , datum, na č. l. 24/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k plnění na č. l. 51-52 včetně podacího lístku ze dne , datum, na č. l. 23/.

7. Z žalovanou předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr pouze takový, že žalovaná splácí blíže neurčitý dluh společnosti , právnická osoba, , a to pravidelnými splátkami ve výši 1 067 Kč od března do května 2024 na účet č. , č. účtu, /viz výpis z emailové komunikace mezi žalovanou a , jméno FO, ze společnosti , právnická osoba, . na č. l. 91, potvrzení o provedení transakce na č. l. 79-83/. Z účastnického výslechu žalované pak soud neučinil pro toto řízení žádná podstatná skutková zjištění.

8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť v obou případech předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři k první smlouvě o zápůjčce byla žalovaná zaměstnána, čistý příjem žalované - hlavní činí 12 000 Kč měsíčně a příjem partnera činil 18 000 Kč měsíčně. Žalovaná bydlela jako „spoluvlastník“ spolu s manželem a neuvedla žádné nezaopatřené dítě. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že výdaje na bydlení žalované (nájem, inkaso) činí 2 000 Kč, náklady na telefon 600 Kč, interní splátky PF 4 000 Kč a výdaje na domácnost 8 000 Kč. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a dokumentem SIPO, tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz kartu zákazníka na č. l. 56/. Dle údajů uvedených v tomto formuláři ke druhé smlouvě o zápůjčce byla žalovaná zaměstnána, čistý příjem žalované - hlavní činí 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná bydlela jako „spoluvlastník“ spolu s manželem a neuvedla žádné nezaopatřené dítě. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že výdaje na bydlení žalované (nájem, inkaso) činí 1 000 Kč, náklady na telefon 400 Kč, interní splátky PF 3 000 Kč a výdaje na domácnost 3 000 Kč. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a dokumentem SIPO, tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně taktéž předloženy nebyly /viz kartu zákazníka na č. l. 62/.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

18. Dle ust. § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Dle ust. § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

20. Dle ust. § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 cit. ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Dle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Dle ust. § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

23. Dle ust. § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

24. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

25. Soud se nejprve zabýval námitkami žalované. Žalovaná uplatnila námitku promlčení obou nároků s tím, že již uplynula promlčecí lhůta. Promlčecí lhůta počala běžet nejpozději se splatností poslední splátky, od kdy nejpozději mohla žalobkyně (potažmo její právní předchůdkyně) uplatnit nároky ze smluv u soudu (§ 619 odst. 1 o. z.). Splatnost poslední splátky u první smlouvy nastala dne 25. 6. 2017 a u druhé smlouvy dne 20. 4. 2017. Za situace, kdy by obě smlouvy byly platně sjednány, by promlčecí lhůta počala nejpozději běžet právě od této doby, přičemž subjektivní obecná tříletá promlčecí lhůta by uplynula v roce 2020. Žaloba byla podána až dne 1. 2. 2024. Žalovaná však, jak je uvedeno shora, v případě obou smluv činila dílčí úhrady dluhu, a to jak řádné splátky v termínech splatnosti, tak i další dílčí úhrady dluhu po splatnosti posledních splátek. Poslední dílčí úhrada dluhu z první smlouvy byla učiněna dne 14. 5. 2018 ve výši 345,79 Kč, poslední dílčí úhrada dluhu z druhé smlouvy byla učiněna dne 15. 4. 2019 ve výši 500 Kč. Z těchto postupných úhrad po splatnosti obou dluhů, z jejich časové souslednosti, kdy je zjevné, že žalovaná činila pravidelné úhrady po splatnosti, má soud za to, že žalovaná v té době byla přesvědčena o oprávněnosti dluhu, nijak jej nesporovala a snažila se jej dílčími úhradami splatit. Proto je na místě aplikovat ust. § 2054 odst. 2 o. z. a dospět k závěru, že ohledně zbytku dluhu došlo ze strany žalované k uznání dluhu podle § 2053 o. z. Došlo-li k uznání dluhu, neuplatní se zde obecná promlčecí lhůta v trvání tří let, ale naopak promlčecí lhůta desetiletá podle § 639 o. z. Z toho důvodu nejsou uplatněné nároky z obou smluv promlčené a tuto námitku soud jako důvodnou neshledal. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že soud, jak bude blíže popsáno dále, vyhodnotil obě smlouvy jako neplatné, a tudíž žalobkyni náleží toliko nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši vyplacených jistin. Žalovaná si totiž této skutečnost vědoma nebyla, dluhy částečně splácela a z těchto jejích právních jednání lze vyčíst úmysl žalované dluhy zcela splatit. Ve skutečnosti tak nedošlo k uznání dluhu z titulu uzavřených smluv o spotřebitelských úvěrech, ale k uznání dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. Ani s ohledem na tuto skutečnost tak nelze dospět k závěru, že by dluhy z bezdůvodných obohacení byly v tuto chvíli promlčeny.

26. Žalovaná dále namítala, že v nedávné době telefonicky sjednala se žalobkyní dohody o splátkových kalendářích, podle kterých žalobkyni nyní od března 2024 hradí splátky ve výši 1 067 Kč. K tomuto tvrzení žalovaná předložila důkazy, z nichž však vyplývá, že tyto dohody byly patrně uzavřeny ohledně jiných dluhů a s jiným věřitelem, konkrétně se společností , právnická osoba, Soudu tak nezbylo než i tuhle námitku žalované vyhodnotit jako nedůvodnou, když žalovaná neprokázala uzavření jakékoli dohody o úhradě dluhu z předmětných smluv (resp. bezdůvodného obohacení) a naopak prokázala, že takovou dohodu uzavřela s jiným subjektem, tedy ohledně zcela jiného dluhu.

27. Poté, co soud vyhodnotil obě námitky žalované jako nedůvodné, zabýval se dále otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

28. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované uvedené v tzv. kartě zákazníka, zejména že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalované, potažmo dalších členů její domácnosti. V kartě zákazníka je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila některé výše uvedené listiny. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované odborné posouzení. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. Soud nepovažuje za pravděpodobné, že by měsíční výdaje na bydlení žalované, a to včetně nájemného, činily v prvním případě pouze , právnická osoba, Kč a ve druhém případě dokonce jen 1 000 Kč. Výdaji žalované se přitom právní předchůdkyně žalobkyně měla o to více zajímat, když žalovaná v době uzavření smluv měla splácet i jiné své závazky ze spotřebitelských úvěru, a to v případě první smlouvy ve výši 4 000 Kč měsíčně a v případě druhé smlouvy ve výši 3 000 Kč, přičemž tyto výdaje na splátky představují podstatnou část celkových příjmů žalované, když v případě první smlouvy měla mít žalovaný příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně a v případě druhé smlouvy ve výši 10 000 Kč. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila.

29. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné karty zákazníka, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že (právní předchůdkyně) žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovanou předložených listin). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

30. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání příjmů a výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

31. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

32. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost obou dotčených smluv a redukce nároků vůči žalované na vrácení holých zůstatků jistin spotřebitelských úvěrů z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dosud na svůj dluh z první smlouvy uhradila celkem částku 3 320,53 Kč a na dluh ze druhé smlouvy uhradila celkem částku 15 897,39 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na dluh z první smlouvy částku 5 679,47 Kč a na dluh ze druhé smlouvy částku 4 102,61 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zejména v rozsahu tzv. poplatku a smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy. Povinnost zaplatit dlužné částky žalobkyni byla žalované uložena proto, jelikož smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena právě na žalobkyni a postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky odpovídající výši bezdůvodného obohacení, která se v důsledku dílčího splácení dluhu ze strany žalované postupně snižovala. Soud tak přiznal žalobkyni úroky z prodlení za požadovaná období, avšak vždy pouze z částky odpovídající aktuální výši bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.34. , adresa, k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 490,04 Kč, přičemž tato částka představuje 72,42 % z jejich celkové výše (rozdíl procesního úspěchu žalované v řízení v rozsahu 86,21 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 13,79 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem ve výši 5 600 Kč, které představují odměnu stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 207,76 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále jde o paušální náhradu, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, a to podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jelikož žalovaná v průběhu řízení vypověděla plnou moc svému zástupci a dále v řízení vystupovala sama bez zástupce. V tomto případě náhrada činí celkem částku 600 Kč za dva úkony po 300 Kč spočívající ve dvou účastí na jednání soudu podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky. Celková výše nákladů žalované tak činí částku 6 200 Kč, z čehož shora uvedená částka 4 490,04 Kč odpovídá právě 72,42 % dle procesního úspěchu žalované.

36. Pro úplnost soud konstatuje, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení, tj. zejména k požadovanému smluvnímu úroku, který byl pro účely výpočtu míry procesního úspěchu kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku.