17 C 19/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 31 528,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 548,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 111,36 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 12 111,36 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,26 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Svědkyni , jméno FO, , narozené , datum, , se přiznává svědečné ve výši 6 523 Kč, které představuje náhrada za cestovné ve výši 5 136 Kč a náhrada ušlého výdělku ve výši 1 387 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů státu představující svědečné ve výši 5 740,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů státu představující svědečné ve výši 782,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 26. 6. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 31 528,76 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 14 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s položkou ve výši 17 190 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 % ročně v částce 4 290 Kč, částky 5 610 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, částky ve výši 4 290 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení a poplatku za pojištění ve výši 3 000 Kč, a to ve 100 pravidelných týdenních splátkách ve výši 312 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 14 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 9 020 Kč. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 31 528,76 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 12 111,36 Kč, dlužný poplatek ve výši 8 717,40 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 7 000 Kč a sankční poplatky spojené se prodlením žalované ve výši 3 700 Kč. Příslušenství tvoří kapitalizované zákonné úroky z prodlení do 1. 2. 2022 ve výši 821,26 Kč a zákonné úroky z prodlení z částky 12 111,36 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a dále smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně se podrobně vyjádřila k procesu zkoumání úvěruschopnosti v daném případě ze strany její právní předchůdkyně. U žalované byla provedena komplexní a důkladný analýza její schopnosti splácet úvěr, byla provedena lustrace žalované v BRKI, NRKI, databázi SOLUS, v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně v databázi neplatných dokladů atp., byly podrobně zkoumány příjmy a výdaje žalované. Ohledně příjmu bylo vycházeno ze sděleného příjmu žalované ve výši 11 774 Kč a dalšího příjmu domácnosti ve výši 8 000 Kč, kdy tyto skutečnosti byly zjištěny a ověřeny vázanou zástupkyní právní předchůdkyně žalobkyně paní , jméno FO, . Výdaje žalované byly taktéž zjišťovány a ověřovány, přičemž v dané věci žalovaná sdělila odhadované výdaje ve výši 1 500 Kč, k čemuž měla právní předchůdkyně žalobkyně připočíst částku životního minima a takto zjištěná částka byla navýšena dle ekonomického modelu.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 14 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s položkou ve výši 17 190 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 % ročně v částce 4 290 Kč, částky 5 610 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, částky ve výši 4 290 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení a poplatku za pojištění ve výši 3 000 Kč, a to ve 100 pravidelných týdenních splátkách ve výši 312 Kč. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za odeslání upomínek v paušální výši 300 Kč za každou jednotlivou upomínku a dále poplatek ve výši 1 000 Kč za vymáhání dluhu /viz smlouva o úvěru na č. l. 29, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 30/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 14 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, přičemž celkově uhradila na svůj dluh dosud částku ve výši 9 020 Kč /viz přehled úhrad na č. l. 76-79/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 47-51, seznam postoupených pohledávek na č. l. 52-71, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 38 p. v./. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz výzva včetně dokladu o odeslání na č. l. 37-38, předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání na č. l. 80-81/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje a dále 2 výplatní pásky žalované. Dle údajů uvedených v kartě zákazníka byla žalovaná svobodná, bezdětná, se základním vzděláním, bydlela v nájmu, byla zaměstnána jako dělní v elektronice u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Její čistý měsíční příjem činil částku 11 774 Kč, další příjmy domácnosti měly činit 8 000 Kč. Běžné měsíční výdaje měly činit celkem částku 1 500 Kč, z čehož 500 Kč představovaly externí splátky zápůjček a 1 000 Kč představovaly odhadované měsíční výdaje žalované. Ve formuláři bylo křížkem u příslušné kolonky vyznačeno, že příjmy žalované měly být ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu. Formulář zákaznické karty s žalovanou vyplnila zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně , jméno FO, /viz zákaznická karta na č. l. 28, výpis z registru vázaných zástupců na č. l. 74/. Dále žalobkyně předložila soudu kopii dvou výplatních pásek žalované, z nichž se podává, že čistá mzda žalované za měsíc červen 2019 činila 10 697 Kč a za měsíc červenec 2019 částku 12 851 Kč /viz výplatní pásky na č. l. 18/.

7. K návrhu žalobkyně byla ve věci slyšena svědkyně , jméno FO, , Anonymizováno, , z jejíž výpovědi soud zjistil, že svědkyně si na konkrétní okolnosti uzavírání smlouvy s žalovanou v dané věci již nevzpomíná, byť osobu žalované si vybavuje. Pro právní předchůdkyni žalobkyně činnost nevykonává již od roku 2022. Svědkyně se tak obecně vyjádřila ke způsobu, jakým s klienty uzavírala úvěrové smlouvy. Svědkyně se vždy osobně setkala s klientem a s ním vyplnila formulář zákaznické karty. Klient musel předložit přinejmenším pracovní smlouvu, výplatní pásky a občanský průkaz. V zákaznické kartě se vyplnily údaje o příjmu dle předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek. Pokud se vyplnil i další příjem domácnosti, většinou šlo o příjem partnera nebo například rodičů. Další příjem se nijak neověřoval a vycházelo se pouze ze sdělení klienta. Pokud jde o výdaje, ty se také nijak neověřovaly a svědkyně vycházela pouze ze sdělení klienta, což platí jak o externích splátkách, o odhadovaných výdajích tak i o výdajích na bydlení. Zda se ověřovala úvěrová historie, si svědkyně nevzpomněla. Po vyplnění zákaznické karty se provedl tzv. skóring, což prováděl automatizovaný systém na základě údajů ze zákaznické karty, které svědkyně vložila do mobilní aplikace ihned po vyplnění formuláře zákaznické karty. Následně za pár minut mobilní aplikace zobrazila výsledek skóringu, tj. zda bude úvěr poskytnut či nikoli a v kladné případě byla zobrazena i maximální výše úvěru.

8. Žádné další důkazy k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně označeny nebyly. V řízení tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla lustraci žalované v jakékoli databázi klientských informací, tj. zejména v databázi NRKI, BRKI, SOLUS. Žalobkyně pak k důkazu přeložila výpis z centrální evidence exekucí, který však byl pořízen až dne , datum, , z něhož soud zjistil, že proti žalované byly v tu dobu vedeny 4 exekuční řízení zahájené mezi roky 2021 a 2022 /viz výpis z Centrální evidence exekucí/.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ nedostála.

19. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované uvedené v tzv. kartě zákazníka, zejména že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. V kartě zákazníka jsou toliko ručně vyplněny údaje o zaměstnání a výši příjmů a výši odhadovaných výdajů. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem. Jediným ověřeným údajem v dané věci je příjem žalované ze mzdy ve výši 11 774 Kč, který byl ověřen předloženými výplatními páskami. Zbylé údaje, tj. zejména údaje o dalším příjmu domácnosti a o výdajích žalované, ověřeny s největší pravděpodobností nijak nebyly, jak dosvědčila svědkyně , jméno FO, , která s žalovanou zákaznickou kartu vyplňovala a která si sice přesně nevybavuje okolnosti daného případu, ale obecně uvedla, že tyto údaje se neověřovaly. K tomu soud uvádí, že pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a zejména pak ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované odborné posouzení. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. Jen těžko si totiž lze představit, že žalovaná mohla mít měsíční výdaje na živobytí pouze v částce 1 000 Kč, když navíc měla bydlet v nájemním bytě. Výdaji žalované se přitom právní předchůdkyně žalobkyně měla zajímat o to více, když dle sdělení žalované zaznamenané v zákaznické kartě, měla žalovaná již v té době splácet externí zápůjčky ve výši 500 Kč. Je proto pravděpodobné, že žalovaná mohla mít i jiné dluhy, které mohla při sjednávání úvěru zatajit. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby tyto skutečnosti blíže zkoumala, a to například na základě výpisu z bankovního účtu žalované či lustrací žalované v dostupných registrech o úvěrové historii klientů – např. v databázi NRKI, BRKI či SOLUS. Žalobkyně sice skutečnosti o lustraci v těchto registrech tvrdila, avšak neprokázala, když k tomuto tvrzení neoznačila žádné důkazy. S ohledem na absenci předložení dalších důkazů ze strany žalobkyně soudu proto nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

20. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od 1. 12. 2016 soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši 14 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na tento svůj závazek již uhradila částku 9 020 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 980 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.

22. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalované.

23. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ v délce tří dnů. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, a soud tak nemohl zjistit její aktuální majetkové poměry. Soud proto uzavřel, že běžně stanovená třídenní lhůta splatnosti je i v případě žalované lhůtou přiměřenou.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.

25. Svědkyně , jméno FO, uplatnila nárok na svědečné, a to v podobě jednak ušlého výdělku za 8 hodin práce, po kterou nemohla svědkyně vykonávat své zaměstnání, kdy průměrný hodinový výdělek činí 173,33 Kč, což svědkyně doložila potvrzením od zaměstnavatele. Dále svědkyně požadovala přiznat náhradu za jízdné osobním automobilem k jednání soudu dne 3. 6. 2025 za ujetých 422 km ze svého bydliště v , právnická osoba, , při doložené ceně pohonných hmot 31,90 Kč za litr a doložené průměrné spotřebě 6,6 l na 100 km a náhradu za ztrátu času v trvání 6 hodin. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku podle § 139 odst. 1 o. s. ř. přiznal svědkyni svědečné ve výši celkem 6 523 Kč, které představuje ušlý výdělek ve výši 1 387 Kč (8 × 173,33 Kč) a náhrada za cestovné ve výši 5 136 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 6. 2025, tj. náhrada za 422 ujetých km v částce 3 336,08 Kč (31,9 Kč za litr paliva, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč.

26. S ohledem na svědečné vznikly náklady na straně státu. Soud proto výrokem IV. a V. tohoto rozsudku rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že účastníci jsou podle výsledku řízení povinni zaplatit státu tyto náklady, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu činí částku 6 523 Kč odpovídající vyplacenému svědečnému. Žalobkyně byla v řízení z hlediska procesního úspěchu úspěšná v rozsahu 12 % (viz výrok II. rozsudku) a žalovaná v rozsahu 88 % (viz výrok I. rozsudku), přičemž v rámci tohoto poměřování vzal soud opět v úvahu i uplatněné příslušenství (pro tento účel byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku). Soud proto žalobkyni uložil zaplatit státu uvedené náklady v rozsahu částky 5 740,24 Kč a žalované v rozsahu částky 782,76 Kč.