17 C 191/2025
č. j. 17 C 191/2025-47
V PLATNOSTIOkresní soud v Lounech uznal cizí rozhodčí nález vydaný v Slovenské republice, kterým byla odpůrkyně povinená zaplatit navrhovateli částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Soud se opřel o čl. 22 a 23 dvoustranné úmluvy mezi Českou a Slovenskou republikou, která je pro uznání příznivější než Newyorská úmluva. Byly splněny podmínky pro uznání, včetně právní moci, vykonatelnosti a řádného zastoupení odpůrce. Soud přiznal navrhovateli nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 655 Kč.
Plný text
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele, narozený Datum narození navrhovatele bytem Adresa navrhovatele zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti odpůrci: Jméno odpůrce, narozená Datum narození odpůrce bytem Adresa odpůrce o návrhu na uznání cizího rozhodčího nálezu
I. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem tituly před jménem jméno FO v Anonymizováno, Slovenské republice, dne datum, sp. zn. Anonymizováno, kterým byla odpůrkyni uložena povinnost navrhovateli zaplatit částku ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení spočívající v zaplaceném poplatku ve výši 4 500 Kč a nákladech právního zastoupení ve výši 9 438 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci nálezu, a který nabyl ve všech výrocích právní moci dne 17. 2. 2025 a vykonatelnosti dne 21. 2. 2025, se uznává na území České republiky.
II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení v částce 9 655 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce navrhovatele.
1. Navrhovatel se obrátil dne 30. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s návrhem na uznání cizího rozhodčího nálezu uvedeného ve výroku I. rozsudku (dále jen „Nález“). Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi navrhovatelem jako zapůjčitelem a odpůrkyní jako vydlužitelem byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce označená jako „Smlouva o půjčce“ (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě navrhovatel poskytl odpůrkyni peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Jednalo se o bezúročnou zápůjčku, přičemž bylo sjednáno, že odpůrkyně tuto částku vrátí navrhovateli ve formě šesti měsíčních splátek, které budou poukázány na bankovní účet navrhovatele č. č. účtu. První splátka byla dle Smlouvy splatná ke dni 22. 6. 2023, následné pravidelné splátky pak měly být hrazeny vždy v měsíčních intervalech. Současně tato Smlouva obsahovala rozhodčí doložku, podle níž měly být veškeré spory vzniklé ze Smlouvy řešeny v rozhodčím řízení vedeném rozhodcem tituly před jménem jméno FO v Anonymizováno, Slovenská republika. Odpůrkyně se však dostala do prodlení již s úhradou první splátky a následně neuhradila ani žádnou z dalších splátku. Vzhledem k tomuto porušení smluvních povinností podal navrhovatel v souladu se Smlouvou žalobu k příslušnému rozhodci. Uvedený spor mezi navrhovatelem a odpůrcem byl v souladu s rozhodčí doložkou rozhodnut rozhodcem tituly před jménem jméno FO v místě rozhodování Anonymizováno, Slovenská republika, a to Nálezem, který je pravomocný a vykonatelný dle práva Slovenské republiky. Navrhovatel za účelem zajištění možnosti výkonu Nálezu ne území české republiky navrhuje, aby soud Nález uznal podle § 122 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“).
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 ZMPS.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Navrhovatel jako věřitel uzavřel s odpůrkyní jako dlužníkem smlouvu o půjčce ze dne datum, na jejímž základě poskytl odpůrkyni v hotovosti bezúročnou půjčku ve výši 30 000 Kč a odpůrkyně se zavázala tuto částku vrátit navrhovateli v šesti splátkách převodem na bankovní účet navrhovatele. Ve smlouvě se smluvní strany dohodly, že všechny majetkové spory, které vzniknou z této smlouvy, budou rozhodnuty v rozhodčím řízení rozhodcem tituly před jménem jméno FO, advokátem, kdy místem doručování a místem rozhodování je adresa, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Slovenská republika a rozhodce při rozhodování použije procesní právo platné v místě rozhodování a české hmotné právo /viz smlouva o půjčce na č. l. 10/. Rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem tituly před jménem jméno FO dne datum, sp. zn. Anonymizováno, Slovenské republice, byla odpůrkyni uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení spořívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 500 Kč a nákladech právního zastoupení ve výši 9 438 Kč, a to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 17. 2. 2025 a vykonatelnosti dne 21. 2. 2025. Odpůrkyni byla uvedeným rozhodcem doručena výzva k vyjádření k žalobě, avšak odpůrkyně se ve stanovené lhůtě 15 dnů nijak nevyjádřila a zůstala v rozhodčím řízení pasivní /viz rozhodčí nález opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti včetně úředního překladu do čeština na č. l. 4-9/.
5. Po právní stránce soud na věc aplikoval ZMPS a dále dvoustrannou úmluvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášenou sdělením ministerstva zahraničních věcí č. 209/1993 Sb. (dále jen „Úmluva“). Pro úplnost soud dodává, že ve věci neaplikoval úmluvu o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřenou 10. 6. 1958 v New Yorku, vyhlášenou vyhláškou ministra zahraničí č. 74/1959 Sb. (dále jen „Newyorská úmluva“). Mnohostranná Newyorská úmluva upravuje komplexně a výlučně pouze uznávání a výkon cizích rozhodčích nálezů, kdežto dvoustranná smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou upravuje celou škálu otázek, kdy uznávání rozhodčích nálezů je jen jednou z dílčích otázek. Je proto třeba na základě argumentu lex specialis derogat legi generali dospět obecně k závěru, že Newyorská úmluva má zpravidla aplikační přednost před dvoustrannou smlouvu mezi Českou a Slovenskou republikou. Nicméně také platí, že Newyorská úmluva v čl. VII. odst. 1 zavádí pravidlo tzv. nejpříznivějšího zacházení, což umožňuje také použití i jiného smluvního instrumentu či vnitrostátní úpravy, v souzené věci i Smlouvy o vzájemné pomoci, pokud je pro uznání rozhodčího nálezu liberálnější, tj. vede-li ke snadnějšímu uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 17 Co 217/2023). V poměrech projednávané věci navrhovatel předložil pouze prostou kopii smlouvy o půjčce, která obsahuje předmětnou rozhodčí doložku. Newyorská úmluvu v čl. IV. odst. 1 písm. b) vyžaduje, aby navrhovatel předložil prvopis nebo ověřenou kopii rozhodčí doložky, přičemž takový požadavek dvoustranná Úmluva nevyžaduje a vystačí pouze s potvrzením o vykonatelnosti vystaveným orgánem, který rozhodčí nález vydal (čl. 23 písm. a) Úmluvy). Proto soud dospěl k závěru, že v daném případě je dvoustranná Úmluva pro navrhovatele příznivější, a proto má aplikační přednost před Newyorskou úmluvou.
6. Podle § 120 ZMPS rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v České republice uznány a vykonány jako české rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti.
7. Podle § 121 ZMPS uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu budou odepřeny, jestliže cizí rozhodčí nález a) není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný nebo vykonatelný, b) byl zrušen ve státě, v němž byl vydán nebo podle jehož právního řádu byl vydán, c) je stižen vadou, která je důvodem pro zrušení českého rozhodčího nálezu soudem, nebo d) odporuje veřejnému pořádku.
8. Podle § 122 odst. 2 ZMPS cizí rozhodčí nález lze na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.
9. Podle čl. 22 Úmluvy smluvní strany, s výjimkou rozhodnutí uvedených v článku 25 této smlouvy, uznávají a vykonávají na svém území za podmínek stanovených v této smlouvě tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany: c) rozhodčí nálezy vydané v rozhodčím řízení.
10. Podle čl. 23 Úmluvy rozhodnutí uvedená v článku 22 této smlouvy se budou uznávat a vykonávat, jestliže: a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle potvrzení orgánu, který rozhodnutí vydal; předběžně vykonatelná rozhodnutí a vykonatelná předběžná opatření je možno na území dožádané smluvní strany uznat a vykonat, i když je lze napadnout řádným opravným prostředkem, b) justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly dříve pravomocné rozhodnutí nebo neuznaly a nevykonaly rozhodnutí třetího státu v téže věci a mezi týmiž účastníky, c) účastníku byla dána možnost řádně se zúčastnit řízení, zejména byl podle právního řádu smluvní strany, kde se řízení uskutečnilo, řádně a včas předvolán k jednání a rozhodnutí spolu s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek mu bylo řádně doručeno, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen, d) k řízení nebyla dána výlučná pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá, e) smluvní strana, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, se domnívá, že uznání nebo výkon neohrozí její svrchovanost nebo bezpečnost anebo nebude v rozporu s jejím veřejným pořádkem.
11. Podle čl. 24 odst. 3 Úmluvy soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 22 a 23, a jestliže zjistí, že tyto podmínky jsou splněny, rozhodnutí uzná nebo nařídí jeho výkon.
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že návrh na uznání cizího rozhodčího nálezu je důvodný a jeho uznání pro území České republiky nebrání žádná překážka. Rozhodčí nález vydal konkrétní rozhodce, který byl smluvními stranami určen v rozhodčí doložce. Navrhovatel předložil originál rozhodčího nálezu v elektronické podobě s elektronickým podpisem rozhodce opatřeným též časovým razítkem. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci i vykonatelnosti od orgánu, který Nález vydal. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o spotřebitelský úvěr, tedy o věc, v níž podle českého práva nelze sjednat rozhodčí doložku. Odpůrkyni byla dána možnost v rozhodčím řízení se k věci vyjádřit, ta však zůstala pasivní, stejně jako v tomto řízení o uznání a nepřednesla žádné argumenty svědčící proti uznání. Stejně tak soud neshledal že by uznání nálezu bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
13. Z těchto důvodů soud návrhu zcela vyhověl a uznal Nález pro území České republiky.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal navrhovateli, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 655 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč (per analogiam srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 29 Cdo 2222/2023-II.) sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč. Jejich zaplacení soud odpůrkyni uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce navrhovatele jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.